Marta: Právní zástupce matky oba rodiče smiřoval

Tento případ byl pro mě dalším zajímavým setkáním s právem, soudy a soudními aktéry.
Opět jsem tak měla možnost nahlédnout na zákony a právní systém z větší blízkosti. Uvědomila jsem si, v jak těžké situaci se mohou nacházet rodiče po rozvodu a jak složité může být řešení jejich problémů.

Navštívila soudní jednání u okresního soudu (od 9 do 10:00). V předchozím semestru jsem již několik jednání navštívila, takže jsem do budovy soudu vstupovala s určitými očekáváními a mnohem klidnější, než tomu bylo u předchozích případů. Na
internetu jsem si zjistila, jaká jednání se v daný den budou konat, a rozhodla jsem se pro opatrovnické řízení.
Při vstupu do budovy jsem čekala přísnější bezpečnostní podmínky, nemusela jsem
procházet bezpečnostním rámem, ostraha mi pouze vysvětlila, kde se jednotlivé jednací síně nachází a že si mám přečíst seznam jednání před každou síní.
Před vstupem do jednací síně seděla mladá, poněkud nervózní žena, za kterou
přišel zanedlouho její zástupce a její bývalý manžel.
Předmětem jednání bylo zvýšení výživného na 12letého syna, který žil s matkou, jejím
druhem a jejich druhým synem ve společné domácnosti. Otec nezletilého žije ve společné domácnosti se svou matkou a družkou s jejím synem. Má ještě nemanželskou dceru, která je ale již zletilá. Se svým synem neudržuje žádné kontakty, nikdy mu nekupoval žádné dárky a od tří let ho neviděl.

O výživném se pojednává ve třetí části zákona o rodině, přesněji v §85 a §86 (§50).
Během jednání byl dán nejprve prostor matce, kterou zastupoval právní zástupce. Matka
působila na první dojem dost nervózně a bylo zřejmé, že jí je toto jednání velmi nepříjemné a ani kontakt s otcem nezletilého jí nepůsobil potěšení. Ve své výpovědi mluvila o dosavadních finančních poměrech svých i svého druha, v určitých faktech si však nebyla jistá, soudce ji také upozorňoval, že by měla k jednání přijít připravená a vědět, od koho pobírala jaké dávky, dokdy byla zaměstnaná… Během své výpovědi se rozplakala, působila velmi citlivě. Vyjadřovala se však kultivovaně.

Otec nezletilého mluvil také o svých finančních možnostech. Jak sám přiznal, má mnoho
dluhů, a proto na svého syna výživné platil nepravidelně nebo vůbec. Jeho bývalá manželka na něj proto každý půlrok podávala trestní oznámení, což ho donutilo výživné vždy doplatit. Otec s návrhem zvýšení výživného souhlasil, uznal, že 600 korun měsíčně jeho dospívajícímu synovi nemusí stačit. Otec působil ve své výpovědi velmi zvláštním dojmem. Svou nervozitu se snažil zakrývat vtípky a různými legráckami, jeho odpovědi si často protiřečily, působil dost nespolehlivě, konkrétnější údaje o své nynější partnerce ani o jejím synovi nevěděl. Soudci během jeho řeči radil různá jména, skákal mu do řeči, mluvil zmateně, užíval neslušné výrazy.
Soudce i další pomocný personál působili velmi příjemně. Zapisovatelka mě pustila do
jednací síně bez větších problémů. Soudce mluvil zřetelně, snažil se vysvětlovat a objasňovat určité pojmy, kterým účastníci řízení nerozuměli nebo je špatně používali.

Právní zástupce matky přišel namísto jiného advokáta. Jeho role nebyla v tomto případě dle mého názoru nezbytná. Během výpovědi matky působil spíše jako „nápověda“, když jí radil, od kterých úřadů pobírá dávky a pomáhal jí vypočítat, jak dlouho byla v zaměstnání. Během přestávky však oba rodiče smiřoval, otci nezletilého vysvětloval nutnost zvýšení alimentů, působil velmi
příjemně a byl v tomto případě smířlivým prvkem.

Ke konci jednání bylo právním zástupcem matky navrženo zvýšení výživného na 2100 Kč a tři roky zpětně 1800 Kč za každý měsíc. Otec na tento návrh reagoval velmi prudce, začal nadávat advokátovi, soudci i své ženě, vyhrožoval, že z peněz matka nikdy nic neuvidí, jelikož jí nebude schopen zaplatit a skončí ve vězení.

Soudce po asi desetiminutové přestávce rozhodl o navýšení výživného na 1500 Kč měsíčně a splacení 36900 Kč za předchozí tři roky v měsíčních splátkách 1000 Kč. Otec souhlasil, ale z jednací síně odcházel naštvaný, matka odvolání ke krajskému soudu na radu advokáta také nepodá, s touto částkou byla spokojená.

Na tomto jednání mě velmi zaujala hodně emotivní atmosféra, ve které se jednání konalo. Rozhodně jsem nečekala tolik emocí – pláč, nadávky, omluvy, rozčilení… Z celého jednání jsem měla dost rozporuplné dojmy. Chápala jsem jak matku, která nemůže synovi dopřát jako jiní rodiče, stejně tak mi bylo jasné, že otec nemůže původní návrh, tedy 2100 Kč měsíčně splácet. Rozhodnutí soudu proto považuji za adekvátní k situaci obou rodičů.