Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

úterý 10. října 2006

Soudní "pravda"






Soudce vejde do sálu, bouchne kladívkem a říká: „Než začne přelíčení, musím vám oznámit jednu
věc. Obhájce mi zaplatil 300 000, abych rozhodl v jeho prospěch. Žalující strana mi zaplatila
200 000, abych rozhodl v její prospěch. Abych učinil proces spravedlivým, vracím obhajobě
100 000.“





Po vyhraném soudním sporu advokát poslal svému klientovi telegram: „Pravda zvítězila!“ Obratem
přišla odpověď: „Ihned podejte odvolání.“





Mladý advokát se první den nastěhuje do nových prostor a zahajuje činnost. Pár minut po deváté
kdosi zaklepe a vejde do přijímací místnosti. Mladík si říká, že by nemělo být poznat, že je
to první klient. Vezme do ruky telefon a začne předstírat jednání s klientem. Háže velkými
čísly a termíny. Když má pocit, že nechal klienta čekat dost dlouho na to, aby udělal dojem,
‚hovor‘ rychle ukončí a říká: „Dobrý den, pane. Mohu vám nějak pomoci?“ „Jasně. Když dovolíte,
jdu zapojit telefon.“



Soudce říká obžalovanému: „Vy jste panu Kropáčkovi řekl, že je idiot. Vyslovte nad tím
lítost!“ „Slavný soude! Velmi lituji, že Kropáček je idiot!“

Žádné komentáře: