Dnes večer na nás z televize vyjukla "vždyseriózníaťužcokoliříkající" hlava JUDr. Cyrila Svobody, který si z pozice šéfa Legislativní rady vlády stěžoval na nepružný přístup Úřadu na ochranu osobních údajů. Pružnosti není ve státní byrokracii nikdy dost. Na rozdíl od volání po pružnosti. To pak hned jeden zbystří. Že by dr. Svoboda bojoval za dobrou věc? Ne každá nepružnost vadí. Pan ministr a jeho lidé zkrátka nebojují za dobrou věc. Podporují uchovávání detailních dat získaných při sčítání lidu. A ÚOOÚ Igora Němce se vzpírá v zájmu nás všech.
Sčítání lidu je jistě potřebná věc, a sčítací pokusy daly v historii naší civilizace popud k událostem, které změnily svět. A tak máme možná před sebou taky takovou událost.
Byl by to okamžik vpravdě historický, pokud by "vládní" sociální vědci opustili tradici a přestali by v zájmu získání jedinečných empirických dat pomáhat sloužit moci (a zde konkrétně pomáhat budovat říši Velkého bratra).
Je to smutná anomálie. Zatímco západní intelektuálové a vědci, jako je Ralf Dahrendorf či Timothy Garton Ash varují před narůstající koncentrací informací v rukou vlády u nás kopou za protivníka.
Informace znamenají moc (scientia potentia est). Nebo snad v České republice neplatí věta, kterou na adresu informační shánčlivosti vlády vznesl T. G. Ash: "...toto si od nás dovoluje žádat vláda, která důvěrná data trousí na ulici jako opilec drobné?" (T. G. Ash, Špehující stát, Respekt 8/2008; parafrázováno)?
Jedním z plodů socialistické právní kultury je obecná necitlivost k ochraně soukromí jednotlivce. Žijeme v zemi, kde předseda vlády cituje informace, které mohl legálně získat (ale už ne legálně šířit) jen ze zpravodajských odposlechů (Jiří Paroubek v kauze Unipetrol). A nikdo se nad tím nepozastaví.
Česká republika úkoluje své orgány, aby privilegií, která má veřejná moc svěřeny ke zcela jiným účelům použila za účelem vítězství v civilním sporu, v němž si strany mají být rovny (Odposlechy F. O. Kinského - viz věc sp. zn. II. ÚS 789/06 zde).
Ano ano, statistické sledování je bohulibá činnost, a my přece musíme věřit, že stát informace nezneužije. Například jako důkežitý pomocný údaj, který nás má obměkčit v daňovém či trestním řízení proti nám nebo komukoli jinému. Anebo jakkoli jinak
Na cestě k normálním poměrům nás čeká dlouhá cesta. Spoléhat, že sociální vědci nám ji pomohou překonat rychleji asi není nejlepší nápad. :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat