V následujícím textu předkládáme analýzu soudního jednání, které proběhlo dne 3. 4. 2009. Začátek soudního jednání byl stanoven na 8:30 hod, místnost č. 362. Výběr případu proběhl
na základě ústního doporučení tiskové mluvčí soudu, která po osobní návštěvě navrhla několik potenciálně zajímavých jednání. Doporučila jednání, kterým dle jejích zkušeností předsedali komunikativní a ke studentům vstřícní předsedající soudci. Tisková mluvčí později také ochotně emailem dodala spisovou značku dané kauzy.
Studie 1 (Andrea, Karel, Martin, Mirek a Petr )
Před začátkem jednání se v prostoru před jednací síní shromáždilo cca 35 osob, z nichž nejpočetnější byla skupina z řad veřejnosti. Veřejností byli žáci střední školy s pedagogickým doprovodem a skupinka studentů, kdy je nutno k posluchačům FSS připočíst i skupinku tří studentů PF MU (dva muže a ženu). Veřejné a také své další zájmy zde zastupovali i lidé z médií, jejich počet se, na rozdíl od počtu studentů, měnil tak často a výrazně, že je možné hovořit o fluktuaci zástupců médií . Jednání byl přítomen, jak později vyplynulo z analýzy mediálních sdělení, i syn poškozené.
Z přímých aktérů jednání se jako první se dostavil advokát obžalovaného, distingovaný padesátiletý muž v tmavším obleku, později i státní zástupce , nakrátko ostříhaný čtyřicátník v obleku volnějšího rázu v tmavé, proti obhájci však mnohem světleji působící barvě (viz dále). Zatímco obhájce už před začátkem jednání živě hovořil s osobou, která ho před první částí jednání doprovázela, a před každou další částí i se zástupci tisku , státní zástupce byl vždy před začátky jednotlivých částí jednání sám v ústraní, neměl s sebou žádný doprovod. Vyjádření poskytl po vynesení rozsudku, předtím za ním nikdo ze zástupců médií, alespoň v prostorách před jednací síní, nešel.
Po přivedení obžalovaného dvoučlennou eskortou a po výzvě soudní zapisovatelky, která byla již v jednací síni přítomna (dříve kontrolovala přítomnost obhájce a státního zástupce, přítomnost svědků a soudních znalců ), jsme v tomto složení vstoupili do jednací síně, kde byl krom ní přítomen
i trojčlenný soudní senát.
Zatímco soudci a státní zástupce nosí v průběhu přelíčení na sobě taláry, které je možno chápat jako symbolické znázornění jejich důležitosti a funkce jakožto zástupců republiky, obhájce
je bez taláru. Soudci (předseda a dva přísedící) vstupují do jednací místnosti jinými dveřmi než ostatní aktéři a veřejnost a jsou viděni pouze v talárech. Své místo, obdobně jako státní zástupce, opouštějí jen vyjímečně (v našem případě vůbec) , proti čemuž obhájce se občas „přesunul“ k poradě za svým mandantem. Státní zástupce, stejně jako obhájce, vstupuje do soudní místnosti pouze několik minut před veřejností a stejnými dveřmi, takže před zahájením jednání jsou oba vidět pouze v civilním oblečení. Nebylo třeba velkého pozorovacího talentu k zaznamenání rozdílnosti mezi blazeovaností
a elegancí obhájce v dobře padnoucím obleku a neupraveností, „prostotou“ státního zástupce v ochozeném nepadnoucím bavlňáku z let snad ještě předkapitalistických.
Před začátkem jednání ještě prohodil obhájce s obžalovaným několik vět, přičemž obžalovaný spíše poslouchal. Soudce zahájil soudní proces, seznámil obžalovaného (nar. 12/1983) s jeho právy
a povinnostmi. Vzhledem k původu obžalovaného (občan Slovenské republiky) se ho předsedající soudce zeptal zda rozumí češtině a zda může být soudní přelíčení vedeno v tomto jazyku. Vyzval také obžalovaného, aby se v případě jakýchkoliv pochyb či nedorozumění ozval, že mu bude vše vysvětleno. Následovalo přečtení obžaloby a představení minulosti obžalovaného. Předseda senátu zmínil, že obžalovaný byl v roce 2004 odsouzen za loupež, přičemž znásilnění, z nějž byl také obžalován, nebylo u odvolacího soudu prokázáno. Trest, rok a čtyři měsíce nepodmíněně,
si obžalovaný odpykal ve věznici Valdice. V současnosti je již 2 roky a 3 měsíce ve vazbě. Otázky na rodinnou situaci ukázaly, že obžalovaný je svobodný, bezdětný, má partnerku, ta se mu ale už druhým rokem neozývá. Rodinu ze strany matky má v Prostějově, čímž byl osvětlen také důvod jeho pobytu na území ČR. Obžalovaný není dlouhodobě zaměstnán, živí se jako pomocný dělník
a od 10/2007 pracoval jako kopáč na dráze.
V úvodní části prvního dějství se obžalovaný přiznává k činu, z nějž je obžalovaný. Vyjadřuje se emotivně: „za chyby se musí platit (pláče)… moje chyba, moje chyba, moje chyba…chtěl bych se omluvit jejímu synovi…“ . Vyjádření lítosti a další takováto vyjádření se odehrávala v průběhu celého procesu a to i v pasážích, kdy byl soudcem vyzýván, aby se vyjadřoval jen k věci a stručně: Ano, ne. Vzhledem k tomu, že obžalovaný svou vinu nepopíral, nestalo se následující jednání hrou
o vině a nevině, ale o míře zavinění, o odpovědnosti a o společenské nebezpečnosti, tedy výši a formě trestu. Důležitou součástí „soudního jednání v síni“ se mělo stát to, nakolik je možná resocializace obžalovaného. Kromě poškozené, kterou zde zastupoval státní zástupce, se k řízení připojila ještě VZP ČR, která po obžalovaném požadovala uhrazení náhrady ve výši 2079 Kč.
Žádné komentáře:
Okomentovat