Alexandra: Soudce byl hlavní osobou

Chování soudce bych označila za rázné a zodpovědné. Jasně dával najevo, kdo je v soudní síni hlavní osobou. Dokázal si zjednat pořádek. Na soudní jednání byl velice dobře připraven a obeznámen s případem. Všechny potřebné dokumenty měl přichystané před sebou a rychle se v nich orientoval. Při výpovědi svědků kladl věcné otázky a vyžadoval výpovědi do detailů. Pokud něčemu nerozuměl nebo bylo něco nejasné, hned se ptal. Během jednání vyslovil několik napomenutí, a to na stranu obžalovaného i obhájců z obou stran. Byl silně nespokojen s tím, že obžalovaný neposlouchal výpověď poškozené, a zejména s tím, že obhájci se svými dotazy ptali stále na to stejné.

V momentě, kdy soudce četl jakékoli úřední listy, mluvil velice potichu, nesrozumitelně a rychle, dalo by se říci, že přímo „huhňal“. V několika
momentech jsem mu vůbec nerozuměla. Ve chvíli, kdy ale začal mluvit do síně, kladl dotazy nebo rozdával napomenutí, jeho řeč byla hlasitá a srozumitelná. Domnívám se, že šlo o jasné demonstrování moci. Hlas měl pevný a jasný v momentech, kdy on prezentoval soud a svou pozici a v ní ukrytou sílu.



(Čas 8:30-11:55) obžaloba z trestného činu výtržnictví a ublížení na zdraví. Obžalovaní byli dva muži rómské národnosti, kteří byli obviněni z toho, že v říjnu 2007 okolo jedné hodiny odpoledne ústně i fyzicky napadli prodavačku tabáku na ulici Cejl v Brně,v důsledku čehož poškozená utrpěla zhmoždění hlavy a zlomeninu středního článku třetího prstu na levé ruce. Soudní řízení bylo zahájeno 6. června 2008. První jednání se odehrálo 28. srpna a bylo odročeno na 16. října téhož roku. Jednání z 16. října, kterého jsem se osobně účastnila, bylo rovněž odročeno na 4. prosince 2008, a to z nepřítomnosti dvou předvolaných svědků. Soudce zhodnotil jejich svědectví za důležité, a proto jednání opět odročil. Skutečnost, že se nedostavili k soudu, označil „za drzost“ a žádal peněžitý trest.


Soudní jednání proběhlo celkem v uvolněné atmosféře. Sice došlo k několika výrazům
nesouhlasu s tím, co bylo vypovězeno, ale všechny se omezily čistě jen na kroucení hlavou, takže samotný průběh jednání nebyl protesty výrazně narušen. Soudce byl rovněž nucen udělit několik napomínek, ale všechny byly hned vyslyšeny a splněny bez obtíží. Jediným výrazným přerušením byla půl hodinová přestávka v důsledku neúčasti dvou svědků a nutného čekání na příchod znalce.

Soudní jednání započal soudce, který pronesl několik úvodních slov k danému případu. Poté předal slovo státní zástupkyni, která přečetla obžalobu a odpovídající pasáže z Trestníhozákoníku. Oba při této činnosti mluvili velice potichu a rychle, až jsem jim chvílemi vůbec nerozuměla.Poté následovala postupně svědectví jednotlivých aktérů jednání – v pořadí obžalovaný, poškozená, otec obžalovaného, manžel poškozené a znalec. Po výpovědi znalce byla nařízena pětiminutová pauza, během níž se soudce rozhodl, že výpovědi svědků, kteří se nedostavili, jsou pro jednání důležité, a proto jednání znovu odročil na 4. prosince 2008.

Pozn.: Pro úplnost je nutné ještě poznamenat, že kvůli skutečnosti, že druhý obžalovaný se k soudu osobně nedostavil, byla jeho výpověď z předešlého jednání pouze přečtena, a to hned po výpovědi
přítomného obžalovaného.

Bylo zajímavé sledovat, na kolik se jednotlivá svědectví od sebe navzájem lišila a na jaké aspekty případu kladli jednotliví aktéři důraz. Nebylo překvapující, že ani jedna ze zainteresovaných strach nechtěla přiznat vlastní chybu a jako hlavního viníka incidentu označovala druhou stranu. Zatímco podle obžalovaného byla prodavačka opilá a bezdůvodně obžalovaného napadla (verbálně i fyzicky), přičemž on se nakonec přeci jen „neudržel a vlepil jí jednu facku, po které upadla na zem“, tak podle líčení události poškozenou tomu bylo přesně naopak. Jejich verze se však nelišily jen v tom, kdo byl první agresivní, ale také v intenzitě napadení. Obžalovaný hovořil o
jedné facce, zatímco poškozená líčila několik fyzických ran, po kterých upadla, a dokonce hovořila i o kopání do břicha a do zad, což ale podle svědectví znalce nebylo možné dokázat (při přijetí do nemocnice neměla poškozená žádné stopy napadení v oblasti dutiny břišní, krční páteře nebo zad, rovněž nebyl prokázán otřes mozku, jak to uváděla lékařská zpráva praktické lékařky).

V případu nešlo jen o napadení, ale celý incident měl pokračování v nadcházejících dnech, a to pokračování ve smyslu finančních machinací (alespoň podle svědectví obžalovaného a jeho otce). Proto i svědectví otce obžalovaného a manžela poškozené byla velmi důležitá, ač ani jeden z nich nebyl přímým svědkem incidentu a o události se dozvěděl z doslechu. Podle slov otce obžalovaného ho manžel poškozené druhý den sám vyhledal a žádal po něm 20.000 korun jako odškodnění. Na oplátku nabídl, že nepůjde na policii. Otec na nabídku přistoupil a peníze vyplatil.
Po třech měsících byl ale manželem vyzván, aby zaplatil dalších 100.000 korun. Krátce poté, co odmítl,došlo synovi předvolání k soudu. Manžel poškozené všechna tato tvrzení odmítl a přiznal, že sice došlo ze strany otce obžalovaného k vyplacení určité sumy peněz, ale šlo jen o 3.500 korun jako splacení části dluhu. Nepřekvapivě neexistuje o těchto předáních či půjčkách žádný záznam nebo
smlouva.
Zajímavostí, která v průběhu líčení vyplula na povrch, byla skutečnost, že všichni ze zúčastněných mají již nějaký záznam v rejstříku trestů. V případě obžalovaného se jednalo o trestný čin krádeže, v případě otce a manžela o trestné činy krádeže a podvody.

Poškozená se jako jediná snažila až do poslední chvíle své záznamy v rejstříku trestů soudci zatajit. Snad to souviselo se skutečností, že se jednalo o křivou výpověď. (Jako druhý trestný čin bylo ve spisech uvedeno týrání zvířete, ale soudce naznačil, že se jedná asi o přepis a že šlo o jiný trestný čin, ale tato záležitost už nebyla blíže vysvětlena.)

Další skutečností, jež upoutala moji pozornost, bylo oblečení jednotlivých aktérů jednání. Zatímco poškozená se dostavila v riflích a sportovní mikině s kapucí, obžalovaný dokonce přišel v ošuntělých šusťákách, sportovní mikině s kapucí a kšiltovce. Zde se možná projevují moje předsudky, ale budilo to ve mne dojem určitého pohrdání soudem jakožto institucí.

Státní zástupkyně byla postarší žena, která kromě úvodní části, ve které podobně jako soudce velice tichým a málo srozumitelným hlasem četla obžalobu a pasáže z Trestního zákoníku, seděla potichu a zapisovala si. Vypadala zcela neutrálně, ale také trochu nezaujatě. Zajímavé pro mne bylo, že během
přestávek si četla na chodbě bulvární časopis.
Ohromující byla její odpověď na můj dotaz, „Stává se často, že se svědci k soudnímu jednání nedostaví?“.„Baže, je to skoro pořád…zvlášť v takovýhle bandách!“ Okamžitě mi vyvstala na mysl otázka, zda slovem „banda“ měla na mysli rómskou menšinu a zda v jejím hlase opravdu zaznělo pohrdání.

Obhájkyně poškozené, mladá žena, působila velice sebevědomým, vyrovnaným a zainteresovaným dojmem. V průběhu líčení si dělala poznámky. Líbilo se mi, že při výpovědích svědků se převážně dívala na ně a nebloudila očima po jednací síni, jako tomu bylo v případě jejích pánských protějšků. Rovněž své klientce vyjadřovala podporu pokyvováním hlavy nebo drobnými úsměvy. Překvapující bylo pro mne zjištění, že na odhalení skutečnosti, že poškozená má už záznam, nijak nereagovala – nebyla překvapená ani zklamaná, stále měla ten stejný vyrovnaný výraz ve tváři, jakoby o záznamu už dávno věděla.

Co nemohu opomenout zmínit, je skutečnost, že v průběhu jednání došlo k výměně obhájců na straně poškozené a mladou ženu vystřídal její kolega. Ten už nepůsobil tak zainteresovaným dojmem jako ona. Neustále bloudil očima po síni, což vyvolávalo dojem roztržitosti a nesoustředěnosti.

Obhájce přítomného obžalovaného, mladý muž, byl z počátku trochu vyveden z míry mou přítomností na jednání. Několikrát po mne pokukoval, což ovšem rychle odeznělo. Po zbytek jednání působil připraveně, soustředěně, avšak málo sebevědomě.

Chování druhého obhájce bylo opačné – sebejisté a nezodpovědné. Dle mého názoru byl nepřipravený a o daný případ nejevil zájem. Na dotaz soudce, proč ještě stále nemá posudek znalce, odpovídal vyhýbavě. Během výpovědí svědků si podkládal hlavu rukou, mnul si oči, jako kdyby usínal. V druhé části jednání si dokonce vytáhl notýsek a začal si v něm listovat. Poškozené pokládal otázky, směřující k jedné a téže věci, za což byl soudcem mnohokráte napomenut. Navíc se snažil poškozenou vyvést z míry (což se mu skvěle dařilo) tím, že pokaždé, když ji kladl nějakou otázku, se v půlce věty zastavil, aby ji upozornil: „…ale buďte klidná, nerozčilujte se, nerozčilujte se..“.

Obžalovaný působil, lidově řečeno, jako frajer. Při výpovědi mluvil nepřesně a trochu vyhýbavě, měl velká gesta, byl nervózní a neustále přešlapoval ze strany na stranu. Používal ne zrovna vybraných slov, a když se mu něco nelíbilo, nesouhlasně kroutil hlavou, ironicky se usmíval nebo „cikal“.

Během své výpovědi neustále zdůrazňoval, že poškozená je alkoholička a že celá záležitost je pouhá msta ze strany manžela poškozené, který se v minulosti nepohodl s jeho otcem. Na chodbě se rozčiloval nad nespravedlností, že „nějaká baba si vymyslí napadení a on za to půjde sedět“. Na druhou stranu musím poznamenat, že na napomenutí soudce nebo svého obhájce zareagoval vždy okamžitě a bez konfliktu.

V chování poškozené jsem zaznamenala největší změnu během jednání. Zatímco na počátku působila velice důvěryhodně, mluvila klidně, stručně a jasně, postupem času (především v důsledku pokládaných dotazů) zvětšovala gesta a intenzitu hlasu. Začala být nervózní a rozčilená. Především při ujasňování otázek ohledně jejího záznamu v rejstříku trestů odpovídala vyhýbavě a neurčitě, do poslední chvíle se snažila skrýt, že již má záznam. Při výpovědi neustále zdůrazňovala, že jí „nejde o peníze, ale pouze o náhradu ušlého zisku v tabáku.“ Sama ale odmítala určit sumu a odvolávala se na manžela s tím, že „on má v těchto věcech přehled“. Jako poslední považuji za zajímavé zmínit, že poté, co se poškozená trochu rozrušila, použila několikrát termín „černá děcka“ pro označení rómských dětí. Když si to uvědomila, omlouvala se, že není rasistka.

Dalším aktérem jednání byl otec obžalovaného. Jeho výpověď bych označila s trochou nadsázky až za „komickou“. Mluvil zdlouhavě a neustále odbíhal od tématu. Stále dokola zdůrazňoval svou nepoctivou povahu a to, že ve stejných „kšeftech“ (krádežích, podvodech) s ním jel i manžel poškozené. Snažil se tím jednak odpoutat pozornost od jeho syna a jednak pohanit pověst druhé strany. Vyzdvihoval navíc, že poškozená je alkoholička a že si napadení vymyslela. Při mluvení používal velká gesta a, podobně jako jeho syn, při výpovědi protistrany reagoval rozčileně a impulzivně. Dokonce při výpovědi manžela poškozené užil varovných slov: „To si řekneme venku…!“

Manžel poškozené jako jediný z vypovídajících zůstal po celou dobu svědectví klidný, vyrovnaný. Mluvil stručně, věcně, nevyhýbavě a jasně.

A konečně jako poslední na jednání vystoupil znalec. Bylo vidět, že s vystupováním před soudy má zkušenosti. Hovořil zdvořile, věcně a stručně.

Pozn.: Soudní zapisovatelka po celou dobu jednání jen klidně seděla u počítače a zapisovala průběh jednání. Z jejího chování nešlo nic vyčíst, a proto její osobě v textu nevěnuji pozornost.

V závěru práce bych chtěla ještě zmínit, že zatímco z chování jednotlivých aktérů jednání jsem nevypozorovala, že by něčemu nerozuměli, já osobně jsem nepostřehla hned několik skutečností. Za prvé, mi nebylo jasné, proč se druhý obžalovaný k soudu nedostavil. Důvod na jednání nebyl vůbec vyřčen. Soudce se pouze před vstupem do jednací síně jeho obhájce zeptal, zda jeho klient přijde či nikoli. Díky skutečnosti, že jak soudce, tak i státní zástupkyně obžalobu, pasáže ze zákoníku i další úřední spisy četli velice potichu a rychle, ztrácela jsem se trochu v informacích z těchto materiálů. Několikrát byl zmiňován znalecký posudek pro obhájce, jehož klient se k soudu nedostavil. Nebylo ale řečeno o jaký typ posudku se jedná - zda ohledně jeho zdravotního stavu, psychického stavu atd.