Martin zde popisuje svou návštěvu soudu, který trestněprávně reagoval na neplnění soukromoprávní povinnosti - placení výživného. Případ ukazuje, jak je obtížné v bagatelních věcech, kam neplacení výživného patří, udržet odpovídající atmosféru. Obžalovaný se k soudu dostavil v nezpůsobilém stavu, avšak jednání pokračovalo dál.
Soudce jednak zjevně usoudil, že obžalovaný je s to vnímat podstatu věci a jednak považoval věc na základě spisu a obžaloby za skutkově i právně jednoduchou - a nezvratitelnou. V opačném případě by jednání jistě nemohlo být vedeno. Soudce dal najevo i jistou distanci od věci když se obžalovaného zeptal, proč nepožádal o snížení výživného, neboť tímto v zádadě technickým aktem, který nemá žádný vliv na situaci vyživovaného syna, jehož zájem by měl být skutkovou podstatou aplikovaného trestného činu chráněn, by se možná zcela zprostil tresní odpovědnosti.
Zvláštním momentem bylo strategické využívání role soudce k posunování řízení žádoucím směrem a k jeho zrychlení - ať už šlo o vzdání se odvolacího práva anebo o redukování námitek jako nepodstatných. Obžalovaný však nebyl zastoupen a sám si svou pozici dále ztížil svým přístupem.
Žádné komentáře:
Okomentovat