Právo je pro laiky neproniknutelné, nebo se alespoň tak tváří. Některé nelogičnosti však objeví i inteligentní laici. Studenti dostali za úkolu podívat se zblízka na překlady Úmluvy o ochraně lidských práv a svobob. Ano, té podle které soudí Evropský soud pro lidská práva. Srovnán měl býtj ednak text který vyšel v české sbírce pod č. 209/1992 Sb. (byl vložen do elektronické knihovny) a jednak český text, vystavený na stránkách ESLP zde. A protože studentka Ivana je dívka inteligentní, nahlédla i do anglického originálu. Copak objevila? Vzhledem k závažnosti tématu neměla objevit žádný rozdíl. Opravdu to tak dopadlo?
Rozdíly v českých překladech Úmluvy o ochraně lidských práv
Čl. 4 – Zákaz otroctví a nucených prací
Odstavec 2 – v textu vyvěšeném na webových stránkách Evropského soudu pro lidská práva je znění tohoto odstavce takové, že „od nikoho se nesmí žádat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.“ Oproti tomu je v druhé textu řečeno pouze, že se tyto práce „…nebudou vyžadovat…“, což značně pozměňuje význam tohoto odstavce a není tak explicitní a zásadový, jako když je užito slovesa nesmí.
Čl. 17 – ve článku o zákazu zneužití práv je v jednom textu mluveno o „…popření…“ a ve druhém o „…zničení…“ touto Úmluvou přiznaných práv. Popření by mohlo být chápáno jako jednorázové nedodržení určitých práv, ukotvených v právních předpisech. Jejich zničení by mohlo znamenat jejich úplné zrušení a vymazání z právních předpisů.
Čl. 29 - v názvu tohoto článku chybí v textu vyvěšeném ve studovně „… o přijatelnosti a meritu věci“ - což by mohlo být bráno pouze jako gramatický nedostatek, který by s právním chápáním toho článku měl mít když, tak jen pramálo společného.
Čl. 37 – oproti textu na stránkách ESLP chybí v druhém textu v tomto článku celý odstavec 3, který zní „Soud může rozhodnout o vrácení stížnosti do seznamu případů, jestliže se domnívá, že okolnosti odůvodňují takový krok“. Tento článek však chybí i v anglickém originále ze stránek Soudu a tak předpokládám, že byl již vypuštěn. Proto by ale neměl být ani v českém překladu na oficiálních stránkách Soudu.
Čl. 59 – ve článku zabývajícím se podpisem a ratifikací Úmluvy se v jednom textu objevuje že Úmluva: „Podléhá ratifikaci“ a ve druhém, že: „ Bude ratifikována“. Což je také možné brát jako rozdíl niterný, ale formulace „Bude ratifikována“ v sobě nese již jistý předpoklad uskutečnění tohoto kroku všemi státy.
V Příloze 4. ve čl.1 se v jednom textu objevuje komická gramatická chyba, kterou je formulace: „Trest smrti se zrušuje“
V textu vyvěšeném ve Studijních materiálech chybí celé Protokoly č. 12 a 13, jež se oba v anglickém originále vyskytují.
PS: usmíváte se? Jistě, přece "každý ví", že české soudy a zákonodárce nic neruší, ale zrušují! A přece "každý" kdo nahlédl do učebnice mezinárodního práva ví, že ratifikace protokolů je předpokladem ... OK, myslíte si ale pořád, že češtinu je nutno komolit a že právo nemusí nic vysvětlovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat