Ve středu 15. dubna 2008 se na předvolání dostavil k veřejnému jednání ústavního soudu premiér Mirek Topolánek. V pozici svědka měl na návrh sněmovní menšiny osvětlit okolnosti spojené s pozměňovacím návrhem, který předložil v roli poslance při posuzování ústavnosti megazákona, jímž se od 1. 1. 2008 reformují veřejné finance.
Ústavní soud tak chtěl osvětlit zda nejde o nesouvisející přílepek o jehož obsahu poslanci mnoho nevěděli.
Hodnocení výkonu premiéra kolísá podle politických afiliací, ale i někteří politice vzdálení komentátoři usoudili, že premiér neobstál.
S tímto hodnocením nesouhlasím.
Současnému premiérovi je od počátku souzeno operovat v nadmíru složitých situacích, které nemají precedent.
Středeční jednání bylo jednou z nich. Poprvé v historii ústavní soud sáhl k výslechu poslance a resortního ministra.
První případ lze vysvětlit jako důsledek rozhodnutí ústavního soudu začít si všímat procesu přijímání zákonů podrobněji než dosud.
Premiér tedy přijel o den dříve do Brna (jednání bylo nařízeno na 9 hodin) a byl připraven bezprostředně odpovídat na otázky, o jejichž obsahu dopředu mnoho nevěděl. Jestli si něčím mohl být jist, pak to byla skutečnost, že tentokrát půjde o slovní projev zvláštního druhu: každé vyřčené slovo bude zaznamenáno a zevrubně zkoumáno, přičemž drobná nešikovnost by mohla dát vzniknout důkazu, který by mohl celou reformu "potopit".
Premiér tedy přišel a odpovídal. (Neseřval ústavní soudce, tak jako někdejší vicepremiér, který ústavním soudcům svého času vyčetl, že kvůli nim musela letka ministerstva vnitra měnit program, a že je proto zvědav, o co tak důležitého soudu jde, že se nemohl přizpůsobit.)
Zde by bylo dobré podniknout pokus o vcítění se: zkusme si představit, jaké to je pro neprávníka, postavit se před patnáct soudců, sedících na vyvýšeném stanovišti a vědět, že kromě televizních kamer Vás zezadu pozoruje dvěstě (či kolik) párů očí. To je něco, na co Vás kariéra politika nepřipraví.
Tož teda premiér odpovídal hodinu na otázky, které nebyly vždy srozumitelné a našla by se i leckterý zákrut té které otázky, u níž by americký právník vykřikl pověstné "objection!".
Premiér se nenechal vyvést z míry a strukturovaně odpovídal, přičemž tam, kde měl pocit, že je čas se ohradit, učinil tak (věren svému temperamentu) dvěma třemi trefnými slovy.
Svou roli premiér pochopil (nestěžoval si tak jako před časem navrhovatel Zdeněk Jičínský, že byl vyslýchán; nepovažoval argumentační střed za diskusi hluchých). Premiérova premiéra dopadla dobře. Jako svědek obstál.
Žádné komentáře:
Okomentovat