Když se zamyslíme nad vztahem mezi rovností a diskriminací z pohledu práva, shodneme se zřejmě na tom, že právo z velké většiny slouží k tomu, aby zaručovalo rovnost mezi různými sociálními, etnickými či ekonomickými skupinami. Právo by se mělo všemožně snažit bránit jakékoli formě diskriminace, jež způsobí vyloučení určité skupiny či jednotlivce. Mělo by bděle dohlížet na kroky, jež by mohly někomu odepřít základní práva a svobody, jejichž přiznání, dodržování a ochránění je nezbytným prvkem demokratické společnosti.
Ráda bych se však na spor mezi rovností a diskriminací podívala z jiného úhlu, který není v současnosti podle mě až tak příliš diskutován. Myslím, že se zaměřujeme hlavně na stanovení rovnosti, abychom se tak vyhnuli diskriminaci. Jak ale může tento proces fungovat naopak? Otázkou je, jak silně tuto praxi rovnostářství zastávat a jak moc ji korigovat právními předpisy, když víme, že přílišná snaha o umělou rovnost může velmi jednoduše způsobovat diskriminaci.
Pokud se příliš snažíme všechno a všechny postavit na stejnou úroveň, velmi snadno, někdy i aniž bychom si to uvědomili, tím diskriminujeme určité osoby, jež by na tom v dané oblasti mohly být díky své píli, znalostem, zkušenostem mnohem lépe.
Již v době komunismu se ukázalo, že dávat všem rovné příležitosti, nebo spíše rovné pracovní ohodnocení, způsobuje úpadek pracovní morálky. Přiznejme si, že člověk je tvor od přírody líný, a tak když má něco jisté, je velmi jednoduché se přestat snažit a pouze přijímat. V takovouto chvíli dochází k silnému napětí mezi těmi, jež se nijak nesnaží si své ohodnocení zasloužit a mezi těmi, jež za stejný obnos dřou do úmoru. U mnoha lidí pohled na ty, jež se nesnaží přinese jediné-rezignaci a sklouznutí ke stejnému stylu jež provozují línější kolegové. A ti co odolají budou bojovat s pocitem nedocenění a zbytečnosti.
Přesně takovému pocitu u občanů, je nutno zamezit a zamýšlet se na tím, jak příliš ovlivňovat jejich možnosti růstu kariérního, životního či lidského. Nezprostředkovávat bezmeznou a neúměrnou rovnost všem. Nechat otevřenou, ale hlídanou cestu těm, kteří umějí a jsou schopni něčeho většího než jen průměru. Protože takovýto způsobem by se z rovnosti mohl velmi rychle onen průměr stát.
Jednou z hlavních funkcí demokratického režimu je schopnost držet určitý standard, jež je stejný pro všechny, bez ohledu na jakoukoli odlišnost. Stále by však ale nemělo být zapomínáno na zprostředkování možností zlepšení situace těch, jež o to stojí. Zabránit tak diskriminaci těch, kdo chtějí více.
Žádné komentáře:
Okomentovat