Hana: Napětí mezi Sbobodou a Rovností (S/R)

Neslučitelné napětí mezi Svobodou a Rovností (S/R)
Snad každého už muselo napadnout, že kroky ve prospěch větší Rovnosti, se nutně dějí na úkor Svobody a naopak. Můžeme ale říct, že je toto „vyvažování“ S/R špatně? Síla S/R nebo jejich pozitivní význam podle mě nepramení z chápání Svobody či Rovnosti čistě podle striktní slovníkové definice. Je třeba ji vnímat v daleko širším kontextu a současně s celou řadou jejich dalších aspektů. Nelze je chápat v absolutních pojmech.


Stejně jako základní práva a svobody jsou ústavní a nelze je vykládat doslovně podle slovníkových definic (představuji si, že je to něco jako „otrocký“ překlad z cizího jazyka - taky zřejmě nepostihneme skutečný význam) – je takto „ústavní“ i S/R. Ústavní v tom smyslu, že je nepostihnutelná jednotnou a vyčerpávající definicí, nepostihnutelná pouze slovy. Asi proto je tak těžké nějak smysluplně popsat, v čem si myslím, že je pravá hodnota S/R.
S/R sama o sobě tedy není nutně ani dobro ani zlo. Jedno nebo druhé se z nich stává až podle toho, jak s nimi zacházíme. Pokud tedy budeme S/R považovat za něco, o co stojí usilovat a za vysoce žádoucí principy, stále nikde není řečeno, že čím absolutnější forma, tím lepšími a dokonalejšími se stávají. Ve své absolutní podobě se skutečně Svoboda s Rovností vylučuje. Pokud ovšem koexistují ve větší či menší vzájemné rovnováze, jedna na úkor ztráty části sebe sama získává z vlastností té druhé.
Svoboda odráží rozvoj individuality, Rovnost odráží vzájemnou solidaritu. Obojí je přínosné, ale jen do té míry, do jaké je ještě schopno nechat prostor i tomu druhému. Podle mě nemá Svoboda cenu bez Rovnosti a Rovnost bez Svobody. Pokud je Svoboda hnána do krajnosti, dává vzniknout sobeckému individualismu a egoismu. Pokud je Rovnost hnána do krajnosti, dává vzniknout absolutní nesvobodě a dokonale potírá lidskou individualitu.
Problémem podle mě není to, že Svoboda je s Rovností ve své absolutní podobě neslučitelná, ve své absolutní podobě dle mého názoru ani nejsou příliš žádoucí. Skutečným problémem je pouze nalezení té správné rovnováhy mezi těmito dvěma principy. Nalezení takového stavu, aby bylo možné z obou principů čerpat to nejlepší.