Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

neděle 27. června 2010

Eva: právo a morálka dnes

I na střední škole mě učili, že právo je minimum morálky. Avšak když zajdeme do detailů, není to pravda. Ne všechny normy vycházejí z morálky a ne vše, co se nám zdá morální, je považováno za právní jednání. Navíc nelze objektivně říci, co je morálka. Ovšem objektivní právo jako takové existuje a staví tak všechny na stejnou úroveň. Jako příklad bych uvedla mnoho případů, které se teď často vyskytují a o kterých slýcháme. Rádoby obchodní zástupci zazvoní u bytu starších lidí, předvedou výrobek, půjčí peníze apod., nechají podepsat smlouvu. Malá písmenka na smlouvě samozřejmě jsou, ale lidé je nečtou (jistě, jejich chyba), obchodník je na ně neupozorní, a najednou přicházejí upomínky, smlouva nejde zrušit a další. Bohužel se nelze nijak bránit, vždyť jsme podepsali smlouvu, kde to je na nějaká dvacáté stránce napsáno písmem velikosti 1 a my si to přeci měli přečíst, není přeci povinností obchodníka nás na to upozorňovat. Jednání v právu? Ano. Ale jednání morální? Asi ne.

Napadá mě další příklad, ale ten už je silně extrémní. Muž srazí mladou dívku, on je souzen, odsouzen. Vše dle práva, i dle morálky. Za dva měsíce přijde rodině mrtvé dívky žaloba o náhradu škody na vozidle. Dívčino tělo promáčklo kapotu, rozbilo čelní sklo, krev utkvěla na čalounění sedaček. Samozřejmě, je to dle práva. Ale už to určitě není podle morálky.
Co se samotného vztahu morálky a práva týká, je to jiné v každé společnosti. Morálka není nijak vynutitelná, spíše se jedná o naši vnitřní sebekontrolu, nejčastěji si říkáme: co by tomu řekli lidé, rodina, v práci apod. Ale často se stává, že některé činy jsou v nás tak zafixované jako špatné, že se postupem času prosadily tak, že byly ve formě norem zakomponovány do práva. Jako příklad bych zvolila pedofilii. V naší společnosti je to jeden z nejpřísněji posuzovaných trestných činů, pedofilové jsou ve společnosti viděni jako nejhorší vyvrhelové. Ale stačí se podívat třeba na africké státy, kde rodí již dvanáctileté dívenky a jsou to jen státy s morálkou podobné té naší, které se na to dívají s hrůzou. V Africe je to naprosto běžné, děje se to od nepaměti a nikomu z nich to nepřijde divné, natož špatné. U nich to jejich kmenová práva povolují a jejich morálka na tom nic špatného nevidí.

Žádné komentáře: