Berger a Luckman ve své Sociální konstrukci reality velmi podrobně popisují, jak vlastně vzniká naše realita. Cestou k této realitě je socializace. A během ní nemalou roli hraje jazyk, forma mezilidské komunikace a nástroj myšlení. Instituce práva je součástí naší každodenní reality a i ona je možná jen skrze komunikaci, tato komunikace není prázdná, je zaplňěna myšlenkami, významy které jí udělují aktéři. Chtěla bych vyzdvihnout důležitost jazyka pro právo.
Nejedná se mi jen o rovinu praktickou, ve smyslu pojmů právní argumentace, rétorika, dokazování ap. i když i zde je jasně patrný význam jazyka. Je zřejmé, že každý trochu autonomní celek má tendenci k tomu vytvořit si svůj vlastní styl jazyka i komunikace. Čím jsou tyto oblasti autonomější, tím je tato tendence silnější, jejich jazyk i komunikace se stávají ostatním oblastem méně přístupnými a tato autonomie se zpětně posiluje tendencí k uzavřenosti, k faktickému omezení vnější komunikace. Je potřeba toto mít na vědomí a snažit se tomu předcházet. Jelikož má-li jakákoli instituce fungovat, musí nutně fungovat ve vztahu ke společnosti. Tento vztah nesmí být jednostranný, musí být vzájemný, pokud má být instituce efektivní, tj. plnit svou funkci. Právo by se němělo uzavírat samo do sebe a omezeně komunikovat se svým okolím. Mělo by vzájemně spolupracovat se svým okolím a odtud čerpat vhodné podněty pro svou existenci. Společnost není pouze objektivní realitou, společnost je nutně i realitou subjektivní, a z toho je nutné vycházet. O tom všem ale koneckonců hovoří sama sociologie práva.
(zkouškové úvahy)
Žádné komentáře:
Okomentovat