Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

sobota 11. prosince 2010

Michaela: Profesionálka

Před zahájením jednání přišla před jednací síň mladá žena v moderním civilním oblečení, později se ukázala být paní státní zástupkyní, a telefonovala svému otci. Při poslechu jejího telefonátu jsem si uvědomila, že, ačkoliv za chvíli bude jednat pod rouškou povolání a bude představovat autoritu, je to normální žena jako jakákoli jiná, která také má svoji rodinu, na které jí, soudě podle milého rozhovoru s otcem, záleží, a že také má své vlastní starosti.
Starost o vlastní rodinu by jí mohla při výkonu jejího povolání pomáhat vcítit se do role účastníků jednání. Nebo může být právě tato starost důvodem ke lhostejnosti k osudu jiných? Dokáže se vůbec člověk, který se musí denně zúčastnit i několika jednání a spoluúčastní se na rozhodování o osudu druhých, stále vcítit do role účastníků jednání? Dokáže soucítit s poškozenými a dokonce i s obžalovanými?
Dokáží tito lidé pochopit nervozitu účastníků jednání, která průběh bezesporu ovlivňuje? Vždyť někteří jsou u soudního jednání úplně poprvé, často se rozhoduje o jejich dalším životě nebo o životě někoho blízkého a už samotné prostředí soudu na lidi působí dosti nepříjemným dojmem, takže je pochopitelné, že lidé jsou nervózní.

Při výkonu svého povolání tato žena působila zcela jiným dojmem než původně, když jsem ji viděla na chodbě. Byla z ní cítit autoritativnost. Erving Goffman se ve svém díle zabývá faktem, že každý jedinec neustále hraje nějakou roli, během dne těchto rolí každý vystřídá hodně. Proto je možné, že z moderní ženy a starostlivé dcery se stala paní státní zástupkyně. Podle autora jsou nám některé role přirozenější a člověk je s nimi ztotožněný, ale v jiných rolích se stává „cynikem“.
Také Friedrich Nietzsche říká, že i role je potřeba se naučit hrát s určitým přesvědčením, se smyslem pro spravedlnost. Paní státní zástupkyně mi připadala přesvědčivá při výkonu své práce i předtím, ale jde vůbec takto snadno poznat role, se kterými se člověk neztotožní? Podle Ervinga Goffmana také rozdílné role potřebují rozdílné „fasády“, moderní mladá žena oblečená v moderním oblečení používající mobilní telefon a na druhé straně sebevědomá, autoritativně působící žena
oblečená v taláru.

Žádné komentáře: