Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

pátek 7. ledna 2011

Jitka: jak souvisí sociologické koncepty a soudní jednání?

Podle mého názoru lze právo snadno včlenit do teorií Georga Simmela. Ačkoliv se často vyzdvihují jeho teorie peněž, módy a dalších, poměrně dílčích společenských jevů, lze jeho sociologii brát i jako obecné vodítko k rozluštění dalších, větších problémů. Konkrétně mám na mysli jeho formální sociologii a sociologii konfliktu. Ty podle mého názoru s právem úzce souvisí.

Nejříve k formální sociologii

Vezměme v úvahu, že jednou z jeho hlavních myšlenek je hledání určitých „forem“ lidské interakce. Nezáleží tedy na jednotlivých obsazích komunikace, ale na jejím zobecněném principu. Pokud tato fakta vztáhneme k právu, můžeme nalézt jistou podobnost. I právo, právní normy a aktéři práva se řídí především formálními principy. Nepřistupují ke každému jako k jednotlivci s individuálními problémy. Mají svá pravidla, která neberou zřetel na psychický stav člověka (v případě, že nejde o
psychickou poruchu jako takovou). Právo tedy funguje jako obecný, pro všechny platný a rovný systém. Jeho forma by sice měla odpovídat hodnotám panujícím ve společnosti. Ne vždy tomu však tak je, a pokud ano, pak jen právo formálně stvrzuje něco, co už samo o sobě funguje.

Dokladem tohoto tvrzení je například byrokratizace. Tento pojem je sociologii velmi blízký, zkoumá a popisuje její fungování. Byrokracie se stala součástí soudnictví. Každá složka soudní moci řeší jí vyhrazenou část procesu. Využívá se kvůli její efektivitě, avšak za cenu vypuštění jakékoliv osobní motivace.

Jako další ospravedlnění mého tvrzení bych uvedla milost prezidenta. Tato pravomoc prezidentovi náleží a využívá ji proto, že soudnictví je tak formální, že rozhodnutí soudu je sice v souladu s právem, není však správné z pohledu prosté lidskosti. Pokud by tyto systémové chyby pramenící z formálnosti práva nevznikaly, nemusela by pravomoc milost prezidenta existovat.

Simmelova sociologie konfliktu v podstatě říká, že konflikt nemůže být brán jako negativní jev, nýbrž jako hybná síla v procesu socializace. Jedním z hlavních úkolů práva je rozsuzování konfliktů. Ač se tyto dva typy konfliktů mohou zdát vzdálené, stále se jedná o střet různých názorů a s každým rozsudkem se právo může zdokonalit a posunout se ve svém vývoji zase o krok dále.

Jsem si vědoma toho, že tato práce možná zdánlivě nesouvisí s jednáním, které jsem viděla a popsala v předchozí práci. Vezmeme-li ale v úvahu, že hlavním tématem byla úloha práva v daném jednání, pak je zapotřebí právo popsat, pochopit jeho zákonitosti a poté je aplikovat na jednotlivé případy. Formálnost práva byla v mnou shlédnutém jednání tak patrná, jak jen mohla. Konflikt je poněkud zastíněn tím, že se strany shodly. Shodly se ale na řešení konfliktu, který nastal. Vidíme tedy, že složky, které jsem výše popsala se v jednání, i když skrytě, vyskytují a
prostupují celým jednáním, aniž bychom si toho všimli.
A

Žádné komentáře: