Michal: soudkyně uměla přizpůsobovat roli adresátům

Svou roli soudkyně zjevně přizpůsobovala také výkonu rolí ostatních aktérů jednání. Z prvu strohý a striktní jazyk soudního jednání vystřídal následně jazyk méně formální, řekl bych více ohleduplný, ve smyslu zohledňující zjevnou nejistotu a nervozitu na straně, nyní již bývalých, manželů.

Jednání a chování aktérů soudního jednání lze popsat z perspektivy sociologického konceptu rolí. Hlavním bodem zájmu je logicky v tomto případě osoba soudkyně a způsob, jakým ona „hrála“ svou roli a naplňovala očekávání s ní spojené. Byl jsem mile překvapen osobním přístupem paní soudkyně k oběma manželům i k pozorovatelům.

V rámci „hlavní“ části jednání, tj. až do přečtení posledního relevantního paragrafu, držela soudkyně svou roli v úrovni, až bych řekl, byrokratické, hledíce si sama svých povinností, nicméně v závěru jednání se od této podoby role vzdálila k méně formální, držíc si však stále svou autoritu a nikterak nepřasahujíc obsah jí předepsané role.

Bývalí manželé působili dojmem, že u soudu se octli prvně a že si nejsou
zcela jisti, jak mají svou roli řádně vykonávat. Citelná byla však snaha dostát nově nabyté roli co nejlépe. Už samotná pozice lavicí pro „obžalované“ má nepochybně za úkol zdůraznit autoritu soudu a naopak snížit autoritu ostatních přítomných. A přestože v tomto případě nebyl nikdo obviněn a nebyl tak nikdo, kdo by se musel před soudem zpovídat a obhajovat, přičemž právě v takové situaci se rozdíl v pozici v síni projeví nejvíce, bylo patrné, že na oba manžele snížená pozice jejich lavic
zapůsobila.

Naneštěstí se tak dalo soudit pouze podle nonverbálních projevů jejich těl, spíše než
způsobu jednání se soudkyní. Podřízenost jejich role však byla zdůrazněna v momentě kdy soudkyně napomněla žalobce aby povstal, když promlouvá k soudu. Od tohoto momentu již oba manžele i při jednoslabičných odpovědích povstávali a zjevně tedy akceptovali novou roli.

V rámci druhého jednání se opět projevila tendence soudkyně upravovat výkon své role na základě chování a statusu ostatních přítomných. Jelikož v tomto případě nebyla obžalovaná přítomna, a krom „publika“ zde byla přítomna pouze advokátka zastupující žalující stranu, tedy prakticky kolegyně, výkon její role byl méně důsledný, nikoli ve smyslu provádění předepsaných úkonů, ale s ohledem na ostatní přítomné. V jeden okamžik de facto vtipkovala o důvodu žaloby a pozorovatele oslovovala výrazem „ctěné publikum“.
Myslím si však, že klíčový aspekt její role, kterým je autorita, nebyl během jednání nikdy narušen. Ať již po skončení prvního jednání radila bývalým manželům jak dále postupovat, či „vtipkovala“ během jednání druhého, držela po celou dobu ve tváři
výraz pokerové hráčky, mluvila jasně, vystupovala rozhodně a jasně dávala na jevo, kdo je v soudní síni autoritou. To jsou dle mého názoru klíčové aspekty její role coby soudkyně.

Dalším sociologicky relevantním aspektem soudních jednání obecně je jejich
ritualizovanost. Rituály, jež doprovází soudní jednání, mají bezpochyby posílit dojem vyjímečnosti situace a místa kde se jednání odehrávají, podobně jako tomu je např. u rituálů náboženských. Již vstupní prostory soudů mají ve vstupujícím vzbudit pocit něčeho nevšedního a tento pocit je v dnešní době dále umocnňován detektory kovu. Jejich manifestní funkcí je samozřejmě ochrana životů a zdraví všech přítomných, jejich latentní funkcí je však zdůraznění významu budovy a instituce v ní
sídlící.. Mimoto některé další rituály, jako např. zmiňované vstávání při oslovování soudu atd. zjevně slouží k posílení autority soudu a soudce.

Zvláštním typem rituálu spojeným se soudními jednáním je však předčítání jednotlivých relevantních paragrafů. Pro laika jsou tyto informace zcela bezcenné, naopak ještě více mu komplikují orientaci v průběhu jednání. Vezmeme-li v potaz
fakt, že naprostá většina těch, jež stanou před soudem patří v právní oblasti k laikům, je zřejmé, že účelem tohoto rituálu je spíše dostát pravidlům, než osvětlit zúčastněným obsah projednávaného případu.

Pokusím-li se znovu aplikovat koncept manifestní a latentní funkce, je dle mého názoru manifestní funkcí tohoto rituálu splnění soudcovské povinnosti, latentní funkcí je poté opět umocnění rozdílů mezi profesionály a laiky, tedy umocnění autority právníků. Nemá-li totiž zúčastněný po ruce právníka, je zcela nemožné aby rozumněl výčtu předčítaných paragrafů.