Zvláštní rysy právního myšlení I.

Existuje zvláštní styl myšlení, typický pro právníky? Existují vůbec "styly myšlení"? Série krátkých studentských úvah naznačuje, jak mohou někteří neprávníci vnímat "právnickou ideologii" (ideologie v nehodnotícím smyslu), tedy vnímání a výklad skutečnosti, skupinově sdílený právníky.Jaroslav:
Právní myšlení vychází dle mého názoru z právnické etiky a samozřejmně se řídí i zákonem. Každé posuzované jednání se projednává v rámcí zakona, jež se na něj vztahuje. Právnícké myšlení je pak na těmito mantinely ohraničeno. Invence v myšlení se projevují v právní rétorice, kdy je nutno věc a zákon nastínit tak, aby závěry z ní vyvozené byli pro klienta co nejpřívětivější. Právní myšlení je tedy omezeno předem dánými normami. Právní myšlení se liší i v právních systémech, což je opět
dáno ustanovenými zákony. Hlavním rysem právnického myšlení je pro mě přenášení abstraktních norem na konkrítní případy.

Hana:
Právo je velmi zajímavá věda, pro naši společnosti rozhodně důležitá. Zdá se být rozpracována do nejjemnějších detailů. Přesto si myslím, že svým obsahem nemůže zcela postihnout všechny aspekty lidského jednání, a zdárně tak vyřešit všechny lidské spory.
Právo v rámci daných případů postupuje vědecky, podle nějakých předem daných norem, avšak já sama mám někdy pocit, že by bylo mnohdy lepší, podobně jako se tomu děje právě v sociologii, zapojit „zdravý rozum.“ Je totiž možné, že bychom se v některých případech dostali k očekávanému výsledku pravděpodobně rychleji a nakonec i samotný verdikt by byl možná více odpovídající tomu, co očekává většina společnosti. Často v médiích totiž slýcháváme, jak soud rozhodl o tom kterém případu, na což navazují reakce mých známých nebo reakce na internetových diskuzích, z kterých je patrné, že
kdyby v daném případě rozhodoval samotný lid, rozhodl by jinak.

V právní vědě se někdy setkáváme i s takovými paradoxy, na které ani samotné zákony nestačí. Slyšela jsem například o případu, kdy byl trestanec odsouzen k trestu smrti a na smrtelném lůžku mu byla injekcí vpíchnuta neadekvátní látka, která způsobila, že trestanec sice zemřel, avšak ne „klidnou“, ale „traumatizující a bolestivou“ smrtí. Pak se vynořuje otázka, zda tento muž, který měl zemřít, byl zabit nebo vlastně zavražděn. Domnívám se, že právě v takovýchto (a vlastně nejen v takovýchto) případech by bylo často lepší, zapojit vlastní rozum, než hledat v paragrafech, které
možná takovéto případy ani nezahrnují…