Fair play vynucujeme všichni (Bára)

Bára: Pravidlo fair play a způsoby jeho vynucení

Termín „fair play“ neboli „férová hra“ bychom mohli volně přeložit do češtiny jako sportovní chování. Jako nesportovní chování odsuzujeme mnoho nejrůznějších projevů, od slovních urážek, zdržování hry, simulování zranění až po fyzické napadení hráče protějšího týmu, rozhodčích, fanoušků nebo trenérů apod. Jedno z nejzajímavějších pravidel je to, které vyžaduje od hráče, aby vrátil soupeři míč, který byl předtím úmyslně zakopnut do zámezí z důvodu nutnosti ošetřit zraněného hráče na ploše (samozřejmě, mohou nastat i situace obrácené – že míč byl zakopnut do autu hráčem týmu A, pokud tento hráč viděl zraněného hráče týmu B.) Jakými způsoby jsou vynucována nepsaná pravidla fair play? Jaké jsou sankce za porušení takových pravidel? Ve své argumentaci použiji Weberova konceptu konvence a důvodů platnosti legitimního řádu.

Zvykli jsme si nazývat je nepsanými, ale jsou pravidla fair play skutečně nepsaná? Jsou i nejsou. Na webových stránkách Českomoravského fotbalového svazu v Pravidlech fotbalu je kapitola XII, která se zabývá zakázanou hrou a nesportovním chováním. Zabývá se různými druhy nesportovního chování (viz výše), ale žádný předpis, který by velil vrátit soupeři míč při vhazování za výše zmíněných podmínek zde neexistuje. Ve fotbalu tedy nemůže být žádný hráč formálně potrestán za takovéto chování, přičemž formálním potrestáním mám na mysli udělení karty ve hře či potrestání disciplinární komisí. Pravidlo vracení míče soupeři je tedy konvencí, která je dána tradicí (toto pravidlo je vynucováno po celou historii moderního fotbalu), nelze jej vynutit a neexistuje žádný štáb lidí, který by toto pravidlo mohl vynucovat zvnějšku. Formálních negativních sankcí se tedy hráči za nedodržení pravidla fair play obávat nemusejí.

Formálních pozitivní sankce ale lze dohledat na webu evropské fotbalové asociace (UEFA), konkrétně jde o relativně mladý projekt UEFA Fair Play Ranking. O co se jedná: týmy, které budou vykazovat nejvyšší míru fair play hry, se mohou jakoby navíc kvalifikovat do prvního předkola poháru UEFA. Projekt sleduje a hodnotí zápasy všech evropských týmů a přičítá nebo odečítá body za fair play hru. Sleduje se: počet udělených žlutých a červených karet, chování k rozhodčím, k funkcionářům a trenérům protivníka, k fanouškům a také „...respekt k soupeři, například vrácení míče soupeři při vhazování.“ Všechny zmíněné dimenze fair play chování jsou ceněny maximálně 5 body, přičemž maximální možný počet bodů, které lze získat, je 40.

Kde jsou formální negativní i pozitivní sankce, tam pravděpodobně existují i sankce neformální.

Neformální negativní sankce působí na hráče bezprostředně a podle mého názoru i mnohem silněji. Mohou nabývat různých podob – ve zmiňovaném článku je psáno jednak o několika útocích rozzuřených protihráčů na Vladimíra Šmicra, který byl oním hříšníkem, který skóroval v prvním protiútoku po nevrácení míče soupeři. Dále došlo na strkanice mezi hráči a masér českého týmu byl popliván fanoušky. A to vše za nedodržení pravidla, jehož dodržování nelze nijak vymínit. Podívejme se ale na danou situaci z jiného úhlu pohledu. Český tým hrál zápas proti velmi slabému soupeři, v zápasu šlo českému týmu o postup na mistrovství Evropy. Družstvu Faerských ostrovů nemělo v zápase jít o nic, v případě výhry nikam nepostupovali, mohli tedy pouze překvapit a dokázat, že mohou konkurovat i mnohem silnějším soupeřům. Jaká tedy byla jejich taktika? Urputné bránění, rezignace na ofenzivu a s postupujícím časem i kouskování hry, tj. zdržování, simulování, rozmýšlení s odkopy míče a pokud možno čas od času zakopnoutí míče do zámezí. Přiznávám, že si tento konkrétní zápas již nevybavuji, a tak možná příliš generalizuji, ale doufám, že mi to jako věrné fotbalové fanynce odpustíte :). Tedy zpět k zápasu – můžeme takovéto chování hráčů považovat za fair play? Podle mého názoru se evidentně o fair play hru nejedná. Hráči kalkulovali s tím, že je velmi ošidné pro rozhodčí posuzovat takový typ přestupků (zdržování hry apod. by měl rozhodčí podle pravidel trestat udělením žluté karty) a obzvláště u vypjatých zápasů, při nichž jde o mnoho (z pohledu sportovního) raději nechají hře volný průběh. Čeští hráči tedy odpověděli v podobném duchu, odmítli legitimitu použití daného prostředku (myslím tím faerské zakopnutí míče do autu). Samozřejmě je otázkou, zda mají hráči právo posuzovat, zda bylo zakopnutí míče do autu opodstatněné či ne – a to je právě problém pravidla fair play. Jelikož rozhodčí nemají oporu v psaném pravidle, zůstává na samotných hráčích obou týmů, jak se situací vyrovnají. Mělo by se tedy pravidlo fair play (či přesněji řečeno pravidlo vrácení míče při zakopnutí do autu z důvodu zranění hráče na hřišti) přeměnit z pouhé konvence či chcete-li dobrého zvyku stát zakotveným a psaným pravidlem s hrozbou formálních sankcí při jeho nedodržení? Domnívám se, že je to nemožné. Míra zneužití takového pravidla by byla velmi vysoká. Například, míč by mohl soupeř zakopnout při „nacvičeném signálu“ v případě ohrožení branky – jeden z hráčů by simuloval zranění a jeho spoluhráč by mohl pohodlně odkopnout míč do bezpečí zámezí, aniž by se poté musel tým obávat při rohovém kopu, protože míč by dostal takto fabulující tým. Jistě, vše by záleželo na rozhodčích, kteří by celou situaci posuzovali. Ale i tak musím být proti zavedení takového formálního pravidla, protože právě taková nepsaná pravidla, jako jsou zásady fair play, dělají fotbal fotbalem.

Jedním z „následků“ udržování a dodržování fair play pravidel jsou neformální pozitivní sankce, které se hráčům mohou dostat. Mezi ně patří například uznalý potlesk fanoušků soupeřova týmu či hráčů soupeře, pocit z dobrého zápasu, který proběhl v atmosféře respektu a bez nutnosti potrestání. Ano, i takhle se dá hrát fotbal, ale v profesionální soutěži velmi těžko.

Co tedy přesvědčuje hráče, aby vraceli míč protivníkovi? Jedině hrozba neformálních sankcí, posměchu, opovržení, síla tradice tohoto zvyku. Neformální pozitivní sankce jsou třešinkou na dortu a formální pozitivní sankce jsou příliš abstraktní, než aby měly vliv na hráče takříkajíc v zápalu hry.

Jsem optimistka a fanynka fotbalu, proto věřím, že ačkoli fotbalisté netuší nic o nějakých pozitivních či negativních, formálních či neformálních sankcích, budou i nadále být podobné případy jako byl zápas ČR a Faerských ostrovů pouze výjimkami potvrzující pravidlo, v našem případě pravidlo fair play.