Kateřina: Byla jsem u soudu odvolacího

Můžete mi prosím příště říci, že již mohu vejít?

Poškozená žalovala obviněného, protože ten ji násilím vystrnadil z bytu poté, co jí skončila smlouva o podnájmu. Obviněný se odvolal proti rozsudku, který již byl vynesen a to čtyřem měsícům odnětí svobody s odkladem na rok. Takový trest dostal v srpnu při prvním sporu. Poškozená se také odvolala a to proto, že chtěla náhradu škody. Jednání proběhlo tak, že předseda senátu shrnul to, co již všichni zúčastnění věděli, tedy důvody soudu a rozsudek. Poškozená se na jednání nedostavila, bylo přečteno jen její odvolání.

Obhájkyně obviněného také shrnula to, co obviněný psal v odvolání. Státní zástupkyně vyjádřila názor, že odvolání by se měla zamítnout, protože záležitost byla již řádně projednaná. Pak předseda dal slovo obviněnému, umožnil mu vyjevit nové skutečnosti nebo se osobně vyjádřit. Ten vyjádřil přesvědčení o své nevině. Potom byli všichni požádáni o odchod ze síně a proběhla porada senátu. (zhruba sedmiminutová) Po návratu jsme vestoje vyslechli rozhodnutí a to zamítnutí odvolání obviněného, tedy jeho uznání vinným. Taktéž bylo zamítnuto odvolání poškozené a byla odkázána na občansko – správní řízení. Za vystěhování nájemnice byl tedy obžalovaný odsouzen na čtyři měsíce s odkladem na jeden rok, spodní hranice mu byla vyměřena s ohledem na to, že nepoužil žádného násilí.

Popis chování aktérů: a) soudce/soudkyně Předseda senátu byl celou dobu pozorný. Možná s ohledem na to, že šlo o odvolací řízení a proto, že nejsou očekáváni neznalí diváci, veškeré čtení a rekapitulování dosavadního vývoje bylo hrozně rychlé a takřka nemožné pozorně sledovat. Oba ostatní členové senátu mně osobně připadali trochu duchem nepřítomní, nesoustředění. Takovéto odvolací řízení je zřejmě jakousi rutinou, není u něj potřeba nějak výrazného soustředění. V porovnání s předsedou byli méně pozorní.

b) účastníci Obhájkyně, obviněný i státní zástupkyně byli soustředění, pozorně sledovali, co se děje a byla na nich vidět snaha obrátit věc ve svůj prospěch.

c) pomocný personál Mám dojem, že kromě slečny zapisovatelky se zde žádný jiný personál nevyskytoval. Tato slečna si hleděla svého úkolu, tedy zapsat řečené, jiné zvláštní vlastnosti neprojevila.

Odborní účastníci nejspíš věděli, co se dělo a co z toho plynulo. Pouze obviněný, jakožto laik, byl trochu zmatený a podobně jako já vše zachytit nestihl. Po skončení jednání se venku před jednací síní ptal obhájkyně, ,co to tedy pro něj znamená, jestli už mu běží trest a jaké má další možnosti. r

Já osobně jsem v principu věc pochopila, ale některé formulace pro mě byly nesrozumitelné a orientace v případu taky není úplná, protože ostatní věděli předem, o co se jedná a na případné diváky není brán ohled, jednoduše nejspíš z toho důvodu, že veřejnost o taková jednání příliš často (asi spíš výjimečně) zájem neprojevuje.

Jednání proběhlo rychle, stručně, byla vidět snaha vyřešit vše rychle, ale důkladně. Moje osobní pocity byly smíšené, něčeho podobného jsem se zúčastnila poprvé, celé prostředí bylo „úctu vynucující“, budící respekt. Nevěděla jsem, zda existují nějaká zvláštní pravidla, ale vše proběhlo plynule.

Polohu budovy soudu jsem si předem ověřila, dostat se na místo nebyl problém. Kontrola u vchodu, tedy bezpečnostní rám, jsem absolvovala také bez větších zmatků (tedy až na mobilní telefon v kapse.) měla jsem vyhlídnuté jednání v deset hodin, v místnosti v přízemí. Místnost jsem našla snadno.

Před ní jsem našla několik lidí, měla jsem nejasný pocit, že jsou tam z toho samého důvodu jako já. Dvě slečny za okamžik místo opustily, zůstali jsme tam tři. Těsně před desátou hodinou přišel ke dveřím pán, odemkl je a vešel dovnitř. Po něm přišly dvě slečny a paní kolem čtyřicítky (nezávisle na sobě) a zůstaly stát na chodbě. Protože jsem netušila, co si můžu dovolit a jak a kdy se chodí dovnitř, vyčkávala jsem, jak se to vyvine. Po desáté se z reproduktoru ozvalo, že dovnitř má vejít státní zástupkyně. Jedna ze slečen tedy vešla.

Za asi deset minut povolali obhájkyni, vešla druhá slečna. Poté vyšla paní, sháněla se po svědkyni (ta paní kolem čtyřicítky), půjčila se její občanský průkaz a šla zpátky dovnitř. Pořád jsem dumala, kdy můžu vejít dovnitř, jestli vůbec. Poté, co si povolali svědkyni a ta hned za pár minut vyšla, jsem si řekla, že jsem asi něco prošvihla a rozhodla jsem se zkusit štěstí jinde.

U schodů na vývěsní tabuli jsem narychlo prolétla vyvěšené procesy, které měly ještě ten den proběhnout a jeden si náhodně zvolila, z časových důvodů ten, co začínal co nejdříve. Z toho důvodu jsem se ocitla na odvolacím řízení, popsaném výše. Před jednací síní ve třetím patře jsem se osmělila a poprosila o radu slečnu, která seděla u dveří. Ptala jsem se, jestli netuší, kdy bych mohla jako pozorovatel vejít dovnitř. Nevypadala úplně jistě (byla to slečna obhájkyně), ale řekla mi, že nejspíš společně s obviněným. Ten za chvíli přišel a začal se slečnou obhájkyní probírat svůj případ. Ona mu sdělila, že nepůjde o jeho přesvědčování soudu, že jde hlavně o již sepsaná odvolání a jeho se na nic ani nejspíš ptát nebudou. Chvíli se bavili o tom, že on vůbec nechápe, jak se mu něco takového vlastně mohlo přihodit. Bránil svůj majetek (byt, pronajatý poškozené.) za chvíli světelnou tabulí přeběhl nápis, že se má vejít, tak jsme všichni vešli. Takže do jednací síně jsem se dostala až napodruhé a to proto, že neznám postupy u soudu ani nevím, kdy se vstupuje do síně.