Který z Mertonových typů zdrojů nezamýšlených důsledků se nejčastěji vyskytuje v legislativním procesu?
Tvrdím, že nejčastějšími zdroji nepředvídaných důsledků jednání je tzv. kategorická bezprostřednost zájmu a omyl. Toto tvrzení se po nastínění problematiky nezamýšlených důsledků jednání a Mertonovy typologie jejich zdrojů pokusím doložit na konkrétních příkladech.
Každý člověk žije v určitém sociálním a kulturním prostředí, které jej ovlivňují v jeho jednání. Je vybaven zkušenostmi, motivy, názory a emocemi, které se do jeho jednání promítají, ovlivňují jej ve výběru cílů i prostředků a cest k jejich dosažení. Každý člověk proto může považovat různé cesty (a různé typy jednání) za správné a vedoucí ke stejnému cíli.
Každé jednání je cestou k vytyčenému cíli, o němž je aktér přesvědčen, že ho právě tímto jednáním dosáhne. V reálném světě však vznikají i (často jen) ty důsledky jednání, které nebyly aktérem zamýšleny či předvídány. Jsou to tzv. nezamýšlené důsledky jednání, dnes již etablovaný sociologický koncept. Dříve však byl tento jev často popisován jako působení Boží vůle, Prozřetelnosti či Osudu. V sociologické literatuře se mezi těmito dvěma skutečnostmi (tedy tím, čeho mělo být dosáhnuto a jaký byl skutečný důsledek) přísně rozlišuje. První ucelenou koncepci tohoto fenoménu přinesl Robert K. Merton. Ve svém pojednání vychází z klasiků sociologie (z Webera, Marxe, Paretata a dalších), přináší však daleko komplexnější pohled.
Právě Merton zdůrazňuje metodologický problém zpětného rozlišování zamýšlených a nezamýšlených důsledků jednání. Nejlépe lze podle něj tento fenomén studovat u formálních organizací, kreré mají své cíle i prostředky jejich dosahování předem explicitně stanoveny. V ostatních případech je rozlišování důsledků zamýšlených a nezamýšlených spíše intuitivní.
S tím nezbývá než souhlasit, vezmeme-li v úvahu například reiterpretaci historie, ke které dochází nejen po každém zvnitřnění nových vnějších norem, ale i po každém jednání, které nepřineslo původně očekávaný výsledek, ale výsledek jiný, jehož charakter však dovoluje přijetí tohoto výsledku jako pozitivního či žádoucího a zároveň jej interpretovat jako původně zamýšlený.
Podívejme se nyní na zdroje nepředvídaných důsledků. Merton těchto zdrojů identifikuje celkem pět. Prvím je neznalost a je podle Mertona typický pro sociální vědy, ve kterých nikdy není možno obsáhnout celou sociální realitu, aby bylo možno předpovědět se stoprocentní jistotou důsledky určitého jednání ani v tom případě, kdy se jednání opakuje.
Dalším zdrojem je omyl, který se může projevit v tom, jak situaci zhodnotíme a co z ní vyvodíme pro budoucnost, ve volbě jednání i v jeho uskutečnění. Omyl považuji za druhý nejčastější zdroj nezamýšlených důsledků legislativního procesu.
Kategorická bezprostřednost zájmu „se týká případů, kdy výsostná starost jednajícího o předvídané bezprostřední důsledky vylučuje úvahy o vzdálenějších či jiných důsledcích téhož jednání“ (Merton 2000: 126). Pokud chce aktér skutečně uspět ve svém jednání, měl by podrobně promyslet situaci, ve které se nachází, a všechny možné aspekty, které by mu mohly zabránit v dosažení jeho cíle. Velké zaujetí však často brání řádné analýze celé situace. Kategorická bezprostřednost zájmu spočívá v sousředění se na dosažení bezprostředního cíle a v opomínání pozdějších možných důsledků. Proto tento zdroj ztotožňuji s legislativním procesem. Mnoho zákonů je schvalováno v rychlém tempu (např. před vstupem ČR do Evropské unie) a nejsou promyšleny možné způsoby jejich obcházení (níže příklad potratů v Polsku a nový silníční zákon) nebo skutečné důsledky pro jednotlivé aktéry (nový zákoník práce).
Dalším ze zdrojů nezamýšlených důsledků jednání jsou základní hodnoty, jejichž dodržování považuje aktér za povinnost, a neuvažuje již nad dalšími důsledky svého jednání. Realizace těchto hodnot může vést až k jejich popření – jak dokazuje například Weber v díle Protestantská etika a duch kapitalismu.
Sebemařící předpovědi jsou veřejná prohlášení o předpokládaném vývoji společnosti, přičemž se stávají součástí vývoje. Jejich vyřčení vývoj ovlivňuje a může tím nastat i situace protikladná předpovědi.
Příklad neočekávaného důsledku v legislativním procesu můžeme najít v Polsku, kde se nedávno jednalo o zákazu potratů. I tak je tam již delší dobu přístup k potratům značně omezen. Situace je dána tamní vysokou religiozitou. Potraty jsou omezeny, aby byly dodržovány náboženské doktríny. Tohoto výsledku však dosaženo není. Pominu zde těžko analyzovatelnou problematiku nelegálních potratů. Objevil se jiný zajímavý fenomén. Polské ženy využívají výhody lehce dostupných potratů v ČR, čímž je navyšována míra české potratovosti a zároveň snižována míra polské. Tento příklad je typickou kategorickou bezprostředností zájmu. Potratovost v Polsku je díky zavedeným omezením relativně nízká, jak bylo vyžadováno. Není to ale proto, že by Polky na potraty nechodily (což měl být skutečný cíl jednání).
Nový zákoník práce reguluje vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem s cílem snížit nezaměstnanost a zvýšit ochranu zaměstnance. Paradoxně kvůli špatné úpravě hrozí mnohem vyšší nezaměstnanost. Zaměstnavatelé nebudou chtít najímat nové zaměstnance, protože se jednotlivé výdaje zvýší (což sníží ochotu vytvářet více pracovních míst). Pokud se zaměstnanec ukáže jako ne zrovna dobře pracující má zaměstnavatel omezenou možnost jej propustit a zkusit najmout někoho vhodnějšího. Pokud jde o ochranu zaměstnanců, tak vznikají také některé paradoxy – firma nemůže přepustit zaměstnance jinam, a tak může dojít k situaci, kdy přestože by firma chtěla dočasně zaměstnance někam přeložit, tak ho spíše bude muset propustit pro nadbytečnost. Moc, která byla vložena do rukou odborů, může firmy paralyzovat, čímž se sníží jejich výkonnost a budou muset propouštět. Zákon se natolik snaží ochraňovat zaměstnance, až v důsledcích působí proti tomuto záměru.
Cílem nového silničního zákona bylo upravit podmínky provozu na silnicích tak, aby se snížil počet nehod. Poté, co se řidiči otrkali, nehodovost se dostala téměř na původní hodnoty. Přibylo však spousta administrativní práce pro policisty a tím i zvýšení režie za evidenci dopravních přestupků a její zpracování. Objevily se způsoby, jak bodové postihy obcházet: stačí prohlásit, že auto řídila osoba skutečnému řidiči blízká a že využívá svého práva proti této osobě nevypovídat. Případně si udělat jiný řidičský průkaz v zahraničí, jelikož počty průkazů se neevidují. Žádoucí účinek zákona byl opět pouze krátkodobý.
Pokud se podíváme na legislativní proces ze sociologického hledika, můžeme říci, že jsou zákony často zaváděny prvoplánově a nepromyšlené do důsledků, takže lze najít mnoho cest, jak je obcházet. Sociální realitu sice nelze nikdy dopředu najisto predikovat, ale čím více času a energie je věnováno její analýze, tím jistější je úspěch jednání. Právě zde bych hledala slabinu (nejen) naší legislativy. Je třeba brát v úvahu širší spektrum okolností a nesnažit se pouze rychle dosáhnout svých zájmů.
Žádné komentáře:
Okomentovat