Obžalovaný na útěku
Jednání začalo ve 12:00 v přítomnosti tříčlenného senátu, zapisovatelky, státní zástupkyně, obhájkyně a mojí osoby. Jednání bylo ukončeno ve 12:15. Toho dne vládla na soudě všeobecně dobrá nálada. Každý se usmíval a pán z ostrahy velmi trpělivě čekal, než jsem povytahovala z kapes několik kovových mincí, které mi „bránily“ ve vstupu. Na nástěnce jsem si vybrala jednání. Mírně na škodu však je, že na nástěnce byla pouze jednání na aktuální den, takže speciální výběr na zítřejší den nehrozil. Před dveřmi číslo XX již seděla státní zástupkyně s mírně útrpným výrazem, až to
zpočátku vypadalo, že je samotnou matkou obžalovaného a cítí v srdci úzkost a strach o jeho budoucnost. Dala se se mnou do řeči v domnění, že jsem paní obhájkyně. Vyvedla jsem ji urychleně z omylu a pozorovala dál parkoviště ve dvoře. Za pár minut přišla další žena, a sice paní obhájkyně. Byla tak drobná, až by se dala
přehlédnout za velkou brašnou, kterou si nesla. Následně jsme byly vyzvány ke vstupu červeným nápisem na digitální tabuli. Velká a malá žena šly zaujmout svá místa ke členům senátu, já se usadila do druhé lavice a každý můj pohyb provázely skřípavé zvuky starého nábytku. V místnosti bylo příjemné teplo a větrák jel naplno. Předsedkyně senátu, přísně vyhlížející a vkusně oblečená žena, mi rovnou
oznámila, že mám smůlu, ale obžalovaného nespatřím, protože je oficiálně na útěku. Pak násvšechny stručně seznámila s případem.
Obžalovaný,, spáchal v období rovnou šest krádeží ve firmě XXX. Údajně ukradl několik nerezových plechů v hodnotě přes sto tísíc Kč. Obžalovaný měl klíč od vstupní brány, a tak nebyl problém se dostat do areálu. Byl zachycen kamerou, díky níž bylo prokázáno, že věci ukradl on. Následně nás obeznámila s výpovědí tří svědků. Dva byli majitelé firmy, kteří sice nic neviděli, ale bylo jim to tak nějak jasné. Třetí byl pracovník sběrného dvoru, který vyplnil pro obžalovaného stvrzenku. Přitěžující okolností bylo také to, že obžalovaný již byl v minulosti trestán a bylo jasně řečeno, že má sklon k protiprávnímujednání.
Protože se obžalovaný již jednou odvolal, přišla na řadu jeho obhájkyně, Z jejích slov jsme zjistili, že na kameře vůbec nebylo vidět, že obžalovaný odváží dané
plechy, že bylo pouze vidět, že vozidlo je zatíženo. Dále nás seznámila s tím, že okna objektu nebyla nikdy zajištěna, tudíž krádež mohl kdykoliv provést někdo jiný. Dále pán ze sběrny si vlastně vůbec nebyl jist, jestli šlo opravdu o obžalovaného. Podivné. Z toho důvodu navrhla změnu rozsudku.
Další tři minuty jsme my tři trávily opět na chodbě a čekaly, co dalšího senát řekne.
Zaujalo mě, jak státní zástupkyně a obhájkyně zastupovaly každá protikladnou věc, ale na chodbě se ukázalo, že mají mnoho společného a proběhla mezi nimi zajímavá debata. Po návratu do místnosti se dostala ke slovu opět paní soudkyně. Další člen senátu netrpělivě zíval a nijak se to nesnažil skrýt. Zapisovatelka si prohlížela svoji plochu na počítači, kde se rýsovala fotka mladé slečny, dle stejných vlasů pravděpodobně rovnou její dcery. Pak povstala státní zástupkyně ve svém černém plášti a při mluvení si nervózně tahala své kudrnaté vlasy. Když nám oznámila, že trest stále zůstává, že se nic nemění, tvářila se paní obhájkyně mírně „uraženě“.
Po vynesení rozsudku se netrpělivý člen senátu ihned zvedl a sbíral si ze stolu své papíry. Do té doby něco vyťukával pravděpodobně na kalkulačce a dění si nevšímal,
což se při množství případů za den není čemu divit. Paní obhájkyně rychle pospíchala z místnosti pryč a i přesto, že se mé pozorovací oko šlo po jednání podívat na zákusek do nedaleké kavárny, byla i se svým spěchem spatřena o dvacet minut později na nákupech.
Celé jednání bylo velmi rychlé a stručné a kdyby člověk jako já znal paragraf 256 a 247/1B od. 2, rozuměl by pravděpodobně všemu. Vše proběhlo v klidu a sama paní obhájkyně asi byla již dříve smířena s tím, že její strana prohraje. Otázkou je, zda-li obžalovaný, který je úspěšně na útěku, vůbec může „prohrát“, nebo jestli ho to vůbec znepokojuje. Jediným negativem bylo to, že soud je přímo v centru a tak se zde nenabízí téměř žádná možnost parkování, což by jistě ocenily desítky návštěv denně.
Budova soudu je velmi pohledná a ladně zapadá do okolí. Interiér je též vkusný. Mé
pozorovací oko si všimlo, že na chodbách je však velmi málo automatů na nápoje, respektive asi jeden nefunkční na celé patro. Kdyby to bylo v budoucnu v mých silách, navrhnu nějaké přidat.
Tato návštěva byla poučná jak z toho důvodu, že už vím, jak vypadá opravdový soud a jak se liší od toho „amerického“ a také z toho důvodu, že vidím, jak protiprávní jednání může některým „ladně“ procházet….
Žádné komentáře:
Okomentovat