Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

středa 10. října 2007

O oblibě právníků a advokátů zvláště

Právníci jsou v nemilosti. Teorií proč tomu tak je fůra. S. Vago v učebnici Law and Society nevoli přikládá mj. tomu, že právníci z profesní povinnost musí zastávat stranická [partisan] :-) stanoviska
Dále Vago dokladuje neoblíbenost právníků novinovými titulky.
Např. o mastném účtu za zastupování pozůstalých po Rodney Kingovi)

Postoj k právníkům však není jednoduše nenávistný. Dokladem toho jsou i anekdoty.

Z nich ale plyne, že postoj k právníkům lze popsat něčím, o čem Max Scheller (inspirován F. Nietzschem) mluvil jako o

(nejde o "zpětný sentiment", či sentiment k minulosti, jak používají tento pojem někteří mluvčí).

Resentiment je směsí obdivu a zlosti a strachu, "pocitu lásky a nenávisti, studu, resentimentu".

Nebo cyničtěji řečeno jde o „bezmocné nepřátelství“

O resentimentu píše Robert King Merton (U nás třeba stať Sociální struktura a anomie in Studie ze sociologické teorie, Slon 2000, str. 170) "Jde o odsuzování něčeho, po čem v skrytu duše toužíme"

Advokát je něco jako starší brácha: pěkně nás štve, jen nařizuje, všechno ví nejlíp a ještě říká, že to s námi myslí dobře (a my máme v koutku duše jistotu, že to s námi skutečně dobře myslí)

Ale když nám někdo silnější natluče, jsme rádi, že bráchu máme.

Žádné komentáře: