Právo bez vynucení je jen soubor slovních ornamentů. O tom jsme se přesvědčili dostatečně v posledních letech. Nyní se debata konečně posouvá k otázce "jak vynucovat". A z minulých časů jsme si odnesli starozákonní přísnost. Porušil jsi? Ano/Ne Tak příjde sankce. A je jedno, o jaké přestoupení šlo. "10 kaček stejně jako 10 mio". Stejné je to u exekucí či dopravních předpisů, ale účinné vynucování vyžaduje rozlišování podstatného od nepodstatného. Viditelnymacek.cz přetiskl tuto úvahu čtenáře
Tak se po ránu musím opět a zase rozčílit. Někdo navrchu dostal dojem, že situaci na silnicích vyřeší překopáním zákonů a vyhlášek.
Jako kdyby nevěděl, že v celé situaci akorát způsobí ještě větší zmatek a chaos. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že to vyřeší od stolu snad létají letadlem. Jinak si to totiž nedokáži vysvětlit.
Celá záležitost má jeden jasný, ale neřešitelný problém. Autoritu osob, které nás všechny na silnicích vlastně jenom buzerují. Ta spousta dvojic či trojic, které jsou občas na silnicích vidět je všechno možné. Někde zahlédnete dvojku stréců, kolty proklatě nízko, zlomené "elpíčko" do týla, jinde dva
omšelé týpky, kterým chybí už jen ta čepice na zemi na drobné. Tu stojí padesát metrů před koncem obce a měří rychlost na rovném, přehledném
výjezdu. Případně stojí v pláštěnkách v dešti na silnici, po které jezdí jenom místní, tady bydlící, protože cesta je dále kvůli opravě uzavřena a
vůbec jim nevadí, že během dopoledne zkontrolují 4x za sebou jednoho a téhož člověka. Těch variant je nepřeberné množství, jenom málokdy potkám
lidi s fazonou a nadhledem.
Po nikom nechci, aby byl benevolentní k mým, naštěstí nečetným, prohřeškům. Jenom cítím potřebu, aby člověk, který s Vámi projedná přestupek na silnici trochu vypadal, jednal korektně a hlavně, aby byl na správném místě a v pravý čas. Toto rozhodně žádná vyhláška nebo zákon nevyřeší. Pokud to u policie nepochopí, tak budou u silnic postávat zhusta skupinky ozbrojených individuí, která budou akorát králíkům pro legraci.
Ano, zacházení s právem (aplikace práva) vyžaduje "umění přibližnosti, jak s odkazem na článek S. Komárka (Umění přibližnosti
1. dubna 2006, Lidové noviny) upozornil soudce Ludvík David zde.
Bez tohoto umění je právo jen karikaturou.
S. Komárek napsal: "Podobně i boj proti zločinu paradoxně nestojí na tvrdosti udílených trestů, ale aby k nim vůbec došlo a aby k nim došlo rychle. Podobně jako spravedlnost vykonávaná soudy může být v nejlepším případě přibližná a nikoli perfektní, může a musí být jen přibližné i všechno ostatní v chodu státu či třeba domácnosti. „Ať se Este kór neignoruje,“ říkali císaři věrní c. a k. ouřadové, když k nim od následníka trůnu přicházely rozkazy protichůdné k centrálním. C. a k. systém, nakonec už dosti rozložený a nefunkční, nám přece jen odkázal jakýsi smysl pro proporce a pro to, aby se pro samé stromy nepřehlédl les. ...Chtějíce zavést maximum spravedlnosti, přesnosti a přehlednosti do rozhodovacího procesu, paradoxně můžeme dospět k pravému opaku - pro zbytky zdravého rozumu už nezbývá prostor a výsledkem je absurdita mnohem větší než ta, jíž jsme původně chtěli čelit. Staré čínské úsloví praví, že odumírá-li tao, přichází ctnost, odumíráli ctnost, přichází spravedlnost, odumíráli spravedlnost, přichází dobročinnost a odumírá-li dobročinnost, přicházejí předpisy. Nad moudrostí starého zemědělskobyrokratického národa se nelze než podivit a dát jí za pravdu."
A Ludvík David doplnil: "Východisko řešení problémů naší justice je v rozlišení, co je z hlediska ochrany práv občanů i právnických osob, ale také pro žádoucí řádnou činnost soudů jako jejich arbitra, podstatné více či naopak méně. Mezi statisíci případy existují spory, při nichž musí soudci odvádět takřka chirurgickou práci. Rozhodnutí v řadě jiných sporů však vyžaduje vsadit na lidskost a vzájemnou důvěru. Bez nich se ostatně fungování žádné společnosti neobejde."
Bez důvěry neobíhají ani peníze. Bez důvěr drhne i právo, ale o tom jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat