Nevíte, kdy můžu dovnitř. Platí ta cedulka "neveřejné" i pro mě?
Vy jste veřejnost? Jaká?
Obžalovaný několikrát řídil vozidlo bez řidičského průkazu a mařil úřední výkon. V zář 2006 získal řidičský průkaz, který mu byl v říjnu 2006 odejmut na 2 roky. Již v listopadu 2006 zákaz řízení porušil, podruhé se tak stalo v prosinci 2006 (kdy mu byla mimo obec naměřena rychlost 177 km/h), potřetí byl přistižen při řízení v zákazu v břenu 2007. V září 2006 dostal, kromě zákazu činnosti, ještě 200 hodin prospěšných prací, které nastoupil k výkonu až v září letošního roku. V minulosti byl obžalovaný stíhán za úvěrový podvod, který je ještě v řízení a za maření výkonu soudního rozhodnutí- svědci byli vyslechnuti mimo hlavní líčení (obžalovanému nebyla doručena soudní obsílka)
Obžalovaný - nemá obhájce - soudkyně jej seznámila s jeho právy i s právem nevypovídat - vysvětlení proč řídil v zákazu: v listopadu 2006- známý musel jet zachránit dceru na diskotéku, požádal obžalovaného, aby jej tam zavezl, sám řídit nemohl, protože byl pod vlivem alkoholu, v prosinci 2006- kolegyni se v práci udělalo zle, byla celá oteklá, zavezl ji tedy do velké nemocnice.
V březnu 2007- přijel na policii k výslechu (drzost) - neví kolik odpracoval hodin veřejně prospěšných prací v obci Mírov „Řekli, že až to budu mít odpracované, že mi řeknou“ - neměl žádné svědky (kolegyni z práce, kterou údajně vezl d, bohužel nezastihl a nemohl ji tedy přemluvit, aby se dostavila jako svědek, odmítl dokonce i poslední slovo (čemuž se podivila i sama soudkyně) - neměl nic připraveného, ani promyšleného - vzdal se práva na odvolání - když mluví se soudem, tak sedí, neartikuluje, není mu moc rozumět- soudkyně ho napomíná, aby povstal atp. - stále si mne ruce, je silně nervózní, pohledem ale netěká, dívá se klidně, jako by byl se svým osudem smířen, nesnaží se bojovat - prostý chlapec, značně zmatený, rychlost jednání (resp. mluvy soudkyně) na něj byla příliš rychlá (i na mě)
Soudkyně - tempo procesu bylo velmi rychlé, mluvila briskně, hlavně při čtení výpovědí svědků - nabádá obžalovaného aby si pohlídal plnění svého trestu obecně prospěšných prací, aby pak nedošlo k dalšímu problému, že např. odpracoval víc, než měl - ptala se obžalovaného na otázku, na kterou sama nevěděla odpověď („V místě kde se svědkyni udělalo zle není nemocnice?“- nepřipravenost.
„Nemáme videokameru a je to ke škodě, protože by bylo zajímavé si prohlédnout některé výrazy a gesta vyslýchaných“ - pro zjemnění situace, či pro ironický nádech (myslím, že z prvního důvodu)
Kladla otázky "dědinským" způsobem: „Žijete s tatínkem?“, „Kde bydlí maminka?“ atp. - ubírala se k ležérnímu tónu, aby se přiblížila obžalovanému a zapůsobila na něj : „To jste takovej frajer? Uvědomujete si vůbec, co vám hrozí?“ „Ano.“ „A co?“ „Vězení.“; „Proč se pasujete do role sanitáře?“ - zřejmě zvolila lehčí trest, protože, jak sama uvedla, je zde možnost, že odnětí svobody podmíněně může dostat obžalovaný u jiného okresního soudu (v době kdy řídil bez řidičského oprávnění byl totiž v podmínce, kterou mu uložil tento soud za úvěrový podvod) - rozsudek: 3 roky a 6 měsíců je v zákazu řízení vozidla, úhrnný trest s odnětím svobody na 9 měsíců s podmíněným odkladem 4 roky -
Při vysvětlení rozsudku je hodně naštvaná- hodí propiskou na stůl, hrubý hlas - umí dobře volit výšku a sílu hlasu, i verbální výrazové prostředky přesně podle toho, na co chce zapůsobit, čeho chce dosáhnout
Státní zástupce - během výslechu obžalovaného si dělal poznámky - mluvil zcela spisovně - pronáší závěrečnou řeč, kde označuje chování obžalovaného za společenský nebezpečné - v průběhu toho, kdy soudkyně četla jednotlivé spisy vztahující se k obžalovanému se zástupce „nudil“, díval se na hodinky atd. - nechal si lhůtu na odvolání (asi se mu zdál trest mírný)
Zapisovatelka - nejevila žádné známky nudy, či naopak horlivého zaujetí - chovala se neutrálně, vytahovala si vlasy ze svetru, hrála si s nehty atd. - při vynesení rozsudku jí soudkyně našla chybu v zápise (špatný letopočet).
Rozuměli všichni? - obžalovaný občas nerozuměl tomu, co po něm soud chce, dal například pokyn k tomu, aby mu byla znovu přečtena žaloba, když to zjistil, tak řekl, že to číst nechce - nevím, zda si byl zcela vědom svých práv a co tato pro něj můžou znamenat (např. poslední slovo) -
Já jsem se ztrácela, když soudkyně četla všechny spisy- ve spisových značkách, v letopočtech atd., četla to moc rychle
Atmosféra - v domáckém duchu- ze strany obžalovaného převládala hovorová čeština, některými výrazy či větnými konstrukcemi se jí přiblížila i soudkyně : „Proč jste opakovaně řídil v zákazu?“ „Protože jsem hloupej. “ „Nevypadáte na první pohled!“... -z přátelského tónu přecházela soudkyně do polohy mravokárce, hlavně po vynesení rozsudku, někdy se i ironicky podivila- když obžalovaný nechtěl poslední slovo - v jednací síni byl ještě přítomen známý obžalovaného, který jej do budovy soudu přivezl
Obžalovaný a další přítomný byli dezorientovaní, nevěděli, kdy mají jít do soudní síně, jestli mohou jít s žalobcem, nebo až pro ně přijdou později atd., nikdo jim to nevysvětlil;
Doprovod obžalovaného nevěděl, zda může být přítomen jednání soudu. Před vynesením rozsudku přišla zapisovatelka pro žalobce a opět se opakovala situace z úvodu, kdy obžalovaný a doprovod nevěděli, zda mají jít se zástupcem, či počkat venku. J
Já jsem také nevěděla, zda můžu být u tohoto jednání, protože při vstupu do jednací místnosti na lavičce ležela červená tabulka „Veřejnost vyloučena“. Vzhledem k tomu, že tato tabulka v sobě měla 2 dírky u pravého a levého horního rohu, usoudila jsem, že je na zavěšení na dveře, tudíž není použita a veřejnosti je dovoleno přihlížet.
Ovšem otázka paní soudkyně mi tuto teorii spíše vyvrátila: „Kdo jste?“. Odpověděla jsem, že veřejnost (jméno by jí asi nepomohlo) a ona se ptala jaká. A já zvolila cestu nejmenšího odporu a také malé lži a místo toho, abych vysvětlovala, že studuji sociologii, jsem raději řekla, že jsem z právnické fakulty (studentů práv totiž na chodbách Okresního soudu bylo více než jeho zaměstnanců). Tato odpověď paní soudkyni stačila a více si mé osoby nevšímala.
Do budovy jsem se dostala bez problémů. Po projití detektory jsem si nechala zavolat kamarádku, která dělá na soudě asistentku. Ta mě po soudní budově provedla, vysvětlila mi, co která označení znamenají a vybrala mi tuto kauzu. Celkově jsem čekala, že v budově bude daleko méně lidí a že vše bude probíhat v klidném a mírném tempu. Místo toho jsem se procházela skoro zaplněnými chodbami a jednotlivá soudní jednání měla spíše povahu rychlokurzů.
Žádné komentáře:
Okomentovat