Atmosféra na soudu byla zvláštní, protože na předsedovi senátu bylo vidět, že by chtěl nám studentům dopřát požitku alespoň nějakého dění na soudu, ale vůbec se mu to nedařilo kvůli spěchu svých kolegů, kteří očividně stáli o co nejrychlejší odročení.
Šlo o trestný čin dle § 250 ods. 1/2. Obžalovaná byla souzena jako uprchlá, protože byla předvolána k hlavnímu líčení na třech adresách a nedostavila se, ani se neomluvila. Měla být souzena proto, že 21. března 2006 uzavřela smlouvu na 80 000 Kč s panem X, i když věděla, že nemá stálý příjem a spoléhala na nejistou budoucnost. Ještě navíc měla půjčenou nejmenovanou nemovitost, za kterou nesplatila dluh a byla jív dané době exekucí zabavena většina osobního majetku, což panu X zamlčela a uvedla ho v omyl, což mu způsobilo nemalou finanční újmu. Poškozený X požaduje náhradu škody 80 000 Kč. Aktéři soudu byli pouze 4, protože se ani obžalovaná, ani jeden z dvou svědků nedostavili. Svědkyně se telefonicky omluvila, že nemůže, ale pan X se nedostavil bez omluvy. Aktéry soudu byli tedy pouze předseda senátu , státní zástupkyně, obhájce obžalované a paní zapisovatelka.
Pokud mám popsat jejich chování, tak musím říct, že paní zapisovatelka působila velmi vesele, protože se téměř celou dobu usmívala od ucha k uchu, což jsem nechápala čemu - možná to má v popisu práce, alespoň trochu rozjasňovat prostředí právníků.
Předseda senátu sice škrobeně nepůsobil, dokonce se snažil udělat trochu lepší atmosféru pro nás 8 studentů, kteří jsme se přišli na soudní přelíčení podívat, což se však nedá říct o dalších dvou aktérech. Státní zástupkyně vypadala tak, že má zájem, co nejrychleji odejít, čemuž odpovídala i rychlost jejího čtení obžaloby a o 5 minut později kvapný odchod ze soudní místnosti v okamžiku, kdy předseda senátu řekl, že bez svědků asi nemá cenu něco dál řešit, protože ani jedna strana – ani státní zástupkyně, ani obhájce obžalované – nesouhlasila s tím, že by mohl být vynesen rozsudek jen na základě výslechů svědků zapsaných v úředních listinách.
Když se soudce ptal obhájce obžalované, jestli nechce alespoň něco uvést v její obhajobu, paní státní zástupkyně se již ptala, jestli může odejít a bylo jí to povoleno. Obhájce obžalované řekl, že nic uvádět nechce a že je těžké hájit zájmy svého klienta, když obžalovaná vůbec nespolupracuje a navíc by si mohla ještě stěžovat, kdyby uvedl něco bez konzultace s ní. Na to mu předseda senátu odvětil, že je jasně vidět, že je přesvědčen o její vině.
Soud uložil obhájci, aby se podle svých sil a možností, snažil zajistit přítomnost obžalované u hlavního líčení a doložit, jakými cestami se o to pokoušel. Hlavní líčení se odročilo na 23. listopadu 2007 a proběhne v jednacím sále 032 v 9.30 hod.
Předseda senátu na konci pronesl ke zbylým dvěma právníkům, že to vypadá, jako by okolnosti vyloženě nechtěly dopřát studentům, aby viděli soudní proces jak se patří i s rozsudkem, nebo alespoň se svědky, a že vzpomíná na svá léta právnických studií. Protože v soudním líčení nebyla žádná osoba z „neprávnického“ prostředí, účastníci by měli rozumět všemu.
I já sama jsem chápala, oč jde, takže předpokládám, že ostatní studenti, kteří tam byli kvůli svým studiím práv, rozuměli, o čem je řeč. Atmosféra na soudu byla zvláštní, protože na předsedovi senátu bylo vidět, že by chtěl nám studentům dopřát požitku alespoň nějakého dění na soudu, ale vůbec se mu to nedařilo kvůli spěchu svých kolegů, kteří očividně stáli o co nejrychlejší odročení.
Protože jsem z blízkého okolí , nebylo pro mě obtížné se dostat ke známé budově soudu a protože jsem si na internetových stránkách našla, kudy se v této budově vydat nejkratší cestou k mé žádané místnosti, najít místo konání nebylo vůbec složité. I když to pro studenty práv, kteří pravděpodobně čekali od tohoto soudního jednání víc, mohlo být nepřínosné, mně to tak nepřipadalo. Byla škoda, že neproběhlo alespoň vyslechnutí svědků, když ne přímo obžalované, ale atmosféru soudu bylo přece jen „cítit“. Každopádně, ani jeden z aktérů soudu nevypadal překvapeně, když se nedostavila obžalovaná a ani tehdy, když vyvolávaly svědka X do soudní síně a ten nepřišel. Celý soud mně pak už připadal tak, že se koná jen formálně, protože bylo vidět, že ani jeden z přítomných aktérů nečekal konečné rozhodnutí a šlo jim pak už jen o to, co nejrychleji zvolit termín odročení.
Žádné komentáře:
Okomentovat