Omezovaný byl hodně nervózní. Když dostal slovo mluvil dost zmateně a zrovna moc přímo na otázky neodpovídal. Bylo znát, že úplně v pořádku psychicky není, ale ani z mého pohledu to rozhodně nebylo na zbavení svéprávnosti. Takových lidí mezi námi žije hodně. Prohlásil, že podle něj není ke zbavení ho svéprávnosti důvod a že pravidelně dojíždí na psychoterapii. Podle mě celý ten proces byl jen jakýsi truc jeho otce.
Navštívila jsem okresní soud, bohužel v pátek jsem výběr soudního jednání měla dost omezený. Nakonec jsem se zúčastnila soudu týkajícího se zbavení svéprávnosti. Odehrál se v pátek 19. října a trval od 13hod do 13:30hod.
Mám tu výhodu, že můj strýc je v Jindřichově Hradci soudce, takže mi řekl, kdy jaké jednání probíhá Po vstupu do budovy soudu jsem nahlásila kam jdu justiční stráži.
Překvapilo mě, že mladík v uniformě mi poradil kudy mám jít a pak se jen tak mimochodem zeptal:,,Zbraň nemáte, že ne?!“, řekla jsem, že nemám a mohla jsem jít dál. Prošla jsem bezpečnostním rámem, pípalo to, ale nikdo se nad tím nepozastavil.
Samozřejmě, že jsem zbraň skutečně neměla ani jsem se nechystala někoho napadnout, ale kdyby náhodou, bylo by to všem jedno. K čemu tam tedy je, když svoji hlídací funkci očividně neplní, jak by měl.Do jednací síně nás pozvali všechny najednou. Šlo v podstatě o jednoduchý případ. Souzený (31 let) měl před třemi roky autonehodu a při ní utrpěl úraz hlavy. Až nyní ale jeho otec podal žádost o zbavení svého syna svéprávnosti vzhledem k tomu zranění. Syn o tom nevěděl, přišlo mu až předvolání k soudu. Otec se nedostavil. Soudce na základě výpovědi syna a lékařského posudku rozhodl, že není důvod k zbavení nebo omezení obžalovaného svéprávnosti. Soudce působil klidně až znuděně. Připadalo mi, že to je pro něj opravdu jen formalita, nic akčního a chtěl, aby to měl co nejdříve za sebou. Mluvil dost rychle, ale srozumitelně.
Výpovědi ostatních soudce zapisovatelce přeříkával, aby to dávalo smysl. Ze soudce byl cítit respekt, všichni ho podle mě viděli jako autoritu. A to je dobře. Líbil se mi způsob jakým soudce mluvil. Používal jednoduché formulace a běžná slova, tím se, myslím, všem hodně přiblížil a působil lidsky a tak pro zúčastněné nebyl problém všechno co bylo potřeba říct.
Státní zástupce, jako by tam nebyl. Za celou dobu jen dvakrát řekl, že je podle něj na místě návrh zamítnout. Jinak seděl, koukal do stolu a čekal až to skončí. Obhájce působil dost neprofesionálně.Překvapilo mě, že když ho na konci soudce požádal o vyúčtování nákladů, neměl ho připravené a divil se, že by to měl mít. Byl roztěkaný a neklidný. O přestávce a před zahájením jednání si pořád se zastupovaným něco šeptali. Omezovaný byl hodně nervózní. Když dostal slovo mluvil dost zmateně a zrovna moc přímo na otázky neodpovídal. Bylo znát, že úplně v pořádku psychicky není, ale ani z mého pohledu to rozhodně nebylo na zbavení svéprávnosti. Takových lidí mezi námi žije hodně. Prohlásil, že podle něj není ke zbavení ho svéprávnosti důvod a že pravidelně dojíždí na psychoterapii. Podle mě celý ten proces byl jen jakýsi truc jeho otce. Kdy se kdoví kvůli čemu pohádali a otec ho ve vzteku navrhl na zbavení svéprávnosti. Zaujalo mě, že Korytar byl kromě tohoto procesu ještě v rozvodovém řízení a v trestním stíhání, to ale bohužel nevím za co. Doktorka, která vypracovala lékařský posudek, přednesla výsledek. Mluvila vyrovnaně a i když odborně, bylo všem, myslím, jasné co z posudku vyplývá. A to bylo, že posuzovaný má poruchy senzitivního vnímání, přehnanou vztahovačnost a může mít kvůli tomu problémy s partnerskými vztahy. Je ale schopný zvládnout osobní život a nelze vyloučit zlepšení jeho stavu.
Zapisovatelka se pochopitelně nijak nevyjadřovala, jen seděla za svítícím monitorem a ťukala do klávesnice. Trochu mi vadilo, že klávesnice dělala dost velký hluk a vzhledem k tomu, že zúčastnění nepoužili mikrofony, bylo občas špatně slyšet. V publiku jsem byla jenom já. Soudce od mého strýce věděl proč tam jsem, ostatním zúčastněným to bylo podle mě jedno. Jen omezovaný se mě o přestávce zeptal kdo jsem. Myslím, že se přede mnou trochu styděl a nebyl úplně rád, že tam jsem, ale nedal to na sobě znát.Z mého pohledu vše proběhlo tak, jak mělo. R
ozuměla jsem všemu co bylo řečeno a myslím, že i všem ostatním to bylo jasné. Je to jistě tím, že šlo v podstatě o jednoduchý případ bez svědků a jiných. Trochu mě mrzí, že jsem nenarazila na nějaký zajímavější případ, ale na druhou stranu jsem byla svědkem jednání, které bylo vyřešeno hned na první stání, bez zbytečných průtahů a problémů a to je myslím v současném soudnictví vzácný případ.
Žádné komentáře:
Okomentovat