Poměrně mne ale překvapila ochota justiční stráže, která kontroluje osoby vstupující do budovy soudu. Když jsem kontrolujícímu strážci sdělil, že potřebuji navšívit jedno soudní jednání, velmi ochotně začal po telefonu zjišťovat kdy a jaké případy se na soudě konají. Poměrně kuriózní však byl jeho výrok, že v úterý budou zajímavé případy, kde padnou nepodmíněné tresty.
Žádost o podmínečné propuštění.Odsouzený (38 let) žádal o podmínečné propuštění z trestu odnětí svobody, který mu byl udělen za krádež a poškození cizí věci – obojí ve dvou případech. Trest mu vyprší 10.6.2008, ve vězení je více jak polovinu uloženého trestu, přičemž však jeho třetinu strávil ve vazební věznici.
Z vyjádření soudu vyplynulo, že se jedná o opakovaného recidivistu, který byl poprvé odsouzen v roce 1989. Od té doby byl odsouzen celkem pětkrát, ve všech případech se jednalo o krádeže a poškození cizí věci. Doposud neuhradil žádnou vzniklou škodu, kterou způsobil jednáním mimo rámec zákona. Jednou nenastoupil k výkonu trestu. Sedmkrát byl vyřazen z evidence Úřadu práce, což sám vysvětluje předešlým uvalením vazby, jednou údajně opomenul, když si našel práci. Vychovatel připustil, že v případě Petra Banďury mohlo dojít ke změně osobnosti, poukázal však na skutečnost, že u odsouzených bývá ve vězení poměrně časté uvědomění si a litování svých prohřešků, což jim ale nemusí vydržet i po propuštění. Podle jeho vyjádření bylo po celou dobu chování navrhovatele bezproblémové.
Znalecký posudek z oboru psychologie (popř. psychiatrie) nebyl k dispozici. Sám odsouzený, žádající o podmínečné připuštění, prohlašoval, že u něj došlo k posunu pohledu na život, že již dále nechce páchat trestnou činnost, avšak neprojevil lítost ve vztahu ke své předchozí trestné činnosti. Má údajně domluvený poloviční pracovní úvazek jako skladník. Opakovaně upozornil na svůj relativně pokročilý věk s tím, že již dále chce vést spořádaný život společně se svojí družkou. Ta byla také přítomna soudního jednání, předsoupila i jako svědek obhajoby. Ve své výpovědi uvedla, že odsouzeného poznala zhruba půl až třičtvrtě roku před jeho nástupem do vazby. Je nezaměstnaná, rozvedená, matka dvou dětí ve věku 10 a 16 let, přičemž mladší dítě vychovává jeho otec. Žije ve vlastní domě o velikosti 5+1 a je připravena odsouzenému poskytnou zázemí pro jeho další život. Uvažuje také o společném dítěti. Věří, že odsouzený je v jádru dobrý člověk. Sama po celou dobu líčení vykazovala největší známky nervozity. Po vynesení rozsudku, který se v tomto případě postavil proti podmíněnému propuštění, propadla v dlouhý a ustavičný pláč.
Soud ve svém rozsudku neuvěřil tomu, že navrhovatel bude po svém propuštění žít řádný a bezproblémový život. Uvěřil ale skutečnosti, že u odsouzeného po dobu jeho pobytu ve vězení, došlo ke změně osobnosti, což zároveň soud označil za cíl a smysl trestu. Obhajoba proti rozsudku podala na místě stížnost. Zde je však nutné upozornit na zjevný rozpor, neboť se změnou osobnosti zároveň dochází i ke změně chování.
Soudce – úvodní text čte příliš rychle a není možné všemu rozumět. Zpočátku nevěnuje pozornost výpovědi navrhovatele, podtrhává a listuje v dokumentu, který má na stole. Později se již plně koncentruje na výpověď. Jeho výraz v obličeji, stejně jako u přísedících, je po celou dobu soustředěný a vážný.
Státní zástupce nebyl u jednání přítomen, což podle vyjádření soudu v tomto případě ani nebylo nutné.
Obhájce – podle všeho se plně soustředil pouze v případě výpovědí (a to jak svého klienta, vychovatele, tak i klientovy družky). Ve zbylém času si prochází dokumenty, které má na stole, težko odhadnout, zda souvisí s případem. Má však nepopiratelně velmi dobré osobní vztahy s jedním z přísedících soudců, který se k němu dokonce před zahájením jednání nechal pozvat na kávu.
Zapisovatelka byla patrně pracovně nejvytíženější osoba v celém případu, věnuje se pouze své práci. Není poznat, že by se jí případ jakkoliv dotýkal.
Doprovodná stráž byly nejvíce spokojené a uvolněné osoby v soudní síni, což navíc podtrhovaly způsobem, jakým seděli na lavici vedle svědka (tuším, že se jejich způsobu ,,sezení“ říká líný Mexičan).
Rozuměli účastníci jednání? Patrně ano, alespoň v případě podstatných věcí. Nikdo z účastněných se nezeptal na nic, co souviselo s jednáním, ani nepožádal o zopakování jakékoliv části z výroků soudce.
Rozuměl jsem já všemu? Kromě části, kde soudce mluvil příliš rychle a tedy pro mne i poměrně nesrozumitelně, jsem neměl žádné potíže s porozuměním obsahu soudního jednání.
Z pohledu nezúčastněného pozorovatele se atmosféra zdála poměrně klidná, věcná a uvolněná. Jednotliví aktéři ale patrně průbeh soudu prožívali zcela odlišně. Navrhovatel jako zkušený recidivista, neprojevoval žádné výrazné známky nervozity, nutno ovšem podotknout, že jsem mu samozřejmě po celou dobu neviděl do obličeje. Po vynesení rozsudku u něj bylo patrné zklamání, byť nijak výrazné. Nejvíce emocí zcela určitě prožívala družka navrhovatele, v průběhu jednání u ní byla patrná nervozita a napětí. Její emocionální vypjatost se v plném rozsahu projevila po vynesení rozsudku, kdy jak už jsem uvedl výšše, propukla v soustavný a dlouhý pláč.
Se vstupem do budovy soudu jsem neměl sebemenší potíže, zároveň je ale nutno upozornit na skutečnost, že znojemský soud patrně nemá bezbarierový přístup. Poměrně mne ale překvapila ochota stráže, která kontroluje osoby vstupující do budovy soudu. Když jsem kontrolujícímu strážci sdělil, že potřebuji navšívit jedno soudní jednání, velmi ochotně začal po telefonu zjišťovat kdy a jaké případy se na soudě konají. Poměrně kuriózní však byl jeho výrok, že v úterý budou zajímavé případy, kde padnou nepodmíněné tresty.
Žádné komentáře:
Okomentovat