Soudce působil naprosto neutrálně. Byl příjemný, měl příjemný projev, na každý argument jedné nebo druhé strany reagoval a žádal buď upřesnění, nebo postoj druhé strany. Jednání nijak nezdržoval, protokolování na diktafon probíhalo svižně. Jednání mělo jasnou strukturu a soudce si uměl zjednat pořádek
31.10.2007 jsem navštívila zasedání okresního soudu v civilní věci. Šlo o první soudní jednání ve věci. Projednávala se žaloba o vystěhování z roku 2005, která byla podána na manžele obývající byt v domě žalobců. Soud v první řadě rozhodl o stáhnutí žaloby na manželku žalovaného, jelikož v současnosti jsou již rozvedeni a byt nadále obývá žalovaný sám. Dále se soud pokusil o smírčí řízení, jak však bylo patrno, toto nebylo možné, a proto se přešlo k soudnímu jednání.
Byla přečtena žaloba a předneseno vyjádření obou právních zástupců, přičemž za právního zástupce žalovaného jednala z pověření plné moci jiná advokátka. Poté byla vyslechnuta žalobkyně. Během výpovědi byla soudcem vyzývána, aby některé své výroky upřesnila. Po ukončení výpovědi jí byla položena doplňující otázka jejím obhájcem, po něm měla možnost pokládat otázky obhájkyně žalovaného. Dalším vyslýchaným byl manžel žalobkyně a tímto soud po 90 minutách skončil.
Během celého řízení si soudce dělal poznámky, které následně, společně z obsahem předložených relevantních materiálů, namlouval do diktafonu, domnívám se, že formou, jakou budou následně přesně přepsány do protokolu, jelikož uváděl i interpunkci. Žaloba žádala, aby se pan B. vystěhoval z bytu, jež užíval, aby se oni do tohoto bytu mohli nastěhovat a jako vlastníci domu tento spravovat. Jelikož bydlí daleko, je pro ně obtížné dojíždět. Oba jsou v důchodovém věku, manžel však stále pracuje. Dům má 7 bytových jednotek, 3x 2+1, 3x 1+1 a v podkroví zbudovaný malý byt. V případech, kdy jsou žalobci v místě, obývají provizorní nezkolaudovanou místnost asi o 12 m2 a kuchyňským koutem, záchodem a sprchou. Žalobci jsou spoluvlastníky domu od roku 2003, kdy polovinu domu žalobkyni prodal její bratr za 1 700 000, na což si manželé museli vzít hypotéku, ale vzhledem k jejich věku jsou jejich děti jako spoludlužníci.
Děti bydlí v Praze v nájmech, dcera končí studium, syn pracuje a je ženatý. Žalobci požadují vystěhování rovněž z dalších dvou bytů 2+1, a to pro svoje děti. Tím, že jsou děti spoludlužníky, tak si nemohou vzít hypotéku na vlastní bydlení, a proto mají žalobci představu, že získají byty v domě pro ně a budou zde žít všichni. Žalobci dále vlastní dům v jiném městě, ve kterém jsou 3 bytové jednotky, 1 x 3+1 a 2 garsonky. Dům vlastní z jedné třetiny syn žalobců. Ti chtějí tento dům prodat, přestěhovat se do místa bytu a penězi z prodeje domu zaplatit hypotéku.
Advokátka žalovaného namítala, že je podezřelé, že žádosti o vystěhování jsou podány jen na byty, které mají regulovaný nájem . Také obhajovala svého klienta tím, že nájemce má právo žádat o vystěhování některého ze svých nájemníků pouze v případě, že sám nemá kde bydlet, což vlastníci tohoto domu mají. Také upozorňovala na to, že nájemci stále žalovanému nenabídli adekvátní náhradu za bydlení. Původně tvrdila, že v podkroví domu jsou zkolaudované dva byty a žádala šetření na místě, stejně tak žádala prohlídku bytu žalovaného, o němž vlastníci tvrdili, že je téměř v neobyvatelném stavu.
Žalobci vyvrátili tvrzení o tom, že by v podkroví byly zkolaudované dva byty, je tam pouze jeden. Na to obhájkyně druhé strany reagovala s tím, že onen byt byl zkolaudován v roce 2004, což by znamenalo několik měsíců před žádostí o vystěhování a tudíž žalobci měli jinou možnost ubytování. Žalobkyně však toto popírala, sic si nebyla schopna vzpomenout, kdy byl byt kolaudován, ale v roce 2004 toto rozhodně neproběhlo. Uvedla rok 1996, ale za svým tvrzením si nestála. Bylo požádáno a přiložení rozhodnutí o kolaudaci. Obhájkyně žalovaného rovněž požadovala výslechy dětí, jelikož se domnívá, že další dvě žádosti o vystěhování jsou podány jen na oko, protože silně pochybuje o tom, že minimálně syn by opustil své zaměstnání v Praze a přestěhoval se do místa bytů. Na toto advokát žalobců reagoval s tím, že je proti, jelikož tyto výpovědi jsou relevantní pouze pro slyšení týkají se dalších dvou žalob, ve kterých prozatím k jednání nedošlo. Ve prospěch žalovaného hrál fakt, že mu ještě nebyla učiněna žádná konkrétní nabídka náhradního bydlení. Žalobci se pokoušeli s nájemci domluvit na kompromisu ohledně zvýšení nájemného v bytech. Podle odhadce byla výše nájmu stanovena na 9 500 Kč, nájemci navrhli obyvatelům domu 8 500 Kč, na což nikdo nepřistoupil. Není se čemu divit, jelikož v současné době platí 2 500 Kč v rámci regulovaného nájemného. Nebylo řečeno, zda byly žádosti o vystěhování doručeny před nebo po tomto pokusu o domluvu navýšení nájemného. Soudu byly předloženy důkazy o tom, že nájemci žalovanému každý měsíc zasílaly složenky na 8 500 Kč a k nim přikládaly novinové články o tom, že vlastníci bytů s regulovaným nájemným mají právo na dorovnání nájmů zpětně, ať tedy žalovaný šetří, aby to mohl uhradit.
Žalovaný se na vlastníky domu obrátil jednou s žádostí o výměnu bytu, která mu, podle slov jeho obhájkyně, byla zamítnuta. Žalobkyně tvrdila, že nic nezamítli a nerozumí tomu, proč se neuskutečnila. Žalobce prozatím neměl šanci se k tomuto vyjádřit. Podruhé se na ně obrátil se žádostí, aby mu zakoupili byt v Tišnově za 500 000 Kč, což žalobci rezolutně odmítli s tím, že to si nemohou dovolit. Z počátku soudu žalobci tvrdili, že žalovanému nabízeli náhradu bydlení, a to 3 byty. Výše nájmu pohybovala v rozmezí od 10 000 do 12 000 Kč. Podle slov advokátky nájemníka je toto vzhledem k výši jeho platu nemyslitelné. Proto strana žalobců navrhovala na základě rozhodnutí od tohoto soudu podat žádost o zařazení pana nájemníka do pořadníku na obecní byty, ve kterých se výše nájemného pohybuje někde mezi regulovaným a tržním nájemným.
Při výslechu žalobkyně vyšlo najevo, že žádná nabídka učiněna nebyla, že to byl pouze úmysl. K výslechu žalovaného nedošlo, což je pro mne ke škodě, jelikož jeho výpověď by mne velmi zajímala. Další jednání proběhne v lednu 2008.
K soudu jsem se dostavila asi 15 minut před zahájením jednání a čekala jsem před jednací místností. Krátce na to se dostavily obě strany, přičemž žalovaný a jeho obhájkyně se posadili vedle mě a řešili, co se bude dít. Ač je to neslušné, něco z jejich rozhovoru jsem zaslechla. Je to pouze moje subjektivní domněnka, ale měla jsem pocit, jakoby paní advokátka svého klienta viděla poprvé v životě. Jak jsem se později dozvěděla, paní advokátka zastupovala jiného advokáta, který měl původně věc na starosti, takže moje domněnka nemusela být daleko od pravdy. Když jsme vstupovali do místnosti, zvláště paní žalobkyně se na mě obrátila s velmi nepříjemným pohledem a nechápala, co na místě dělám. Během jednání se na mě ještě několikrát obracela. Což ale asi není neobvyklé, jelikož kromě přímých účastníků soudu jsem byla jediná v místnosti.
V té místnosti byla mimochodem pěkná zima. Během soudu paní žalobkyně po každém vyjádření se proti strany okamžitě začala brebentit směrem ke svému obhájci, čímž narušovala zejména záznam na diktafon. Ta toto byla několikrát napomenuta. Pan žalovaný po celou dobu odevzdaně seděl na židli, do jednání téměř nevstupoval, maximálně přitakával svojí obhájkyni. Působil na mě, jakoby byl naprosto smířený se situací, že soud prohraje a bude se muset vystěhovat.
Vzhledem k práci jeho advokátky se tomuto postoji vůbec nedivím. Nikdy před tím jsem u soudu nebyla, proto jsem ovlivněná pouze televizními seriály, kde vystupují právníci, takže nemám tušení, zda moje kritika bude na místě či nikoliv. V porovnání se zástupcem druhé strany na mě tato advokátka působila velmi nepřipraveně, na každou její otázku nebo námitku byli žalobkyně nebo její obhájci schopni okamžitě reagovat tak, že tato námitka nakonec nepůsobila tak naléhavě, jak měla.
Nevím, zda-li si obhájce musí svá tvrzení podkládat něčím jiným, než pouze tvrzením svého klienta, ale v některých případech bych to považovala za zdůvodněné. Například pokud tvrdila, že žalobci podali ještě další dvě žaloby v naprosto totožné věci, že v domě bydlí ve zkolaudovaném bytě v podkroví nebo že byt byl zkolaudován v roce 2004. ¨
Soudce působil naprosto neutrálně. Byl příjemný, měl příjemný projev, na každý argument jedné nebo druhé strany reagoval a žádal buď upřesnění, nebo postoj druhé strany. Jednání nijak nezdržoval, protokolování na diktafon probíhalo svižně. Jednání mělo jasnou strukturu a soudce si uměl zjednat pořádek, pokud jedna nebo druhá strana vyrušovala nebo narušovala projev právě mluvícího. Jednání pro mne bylo velmi zajímavé a zaujal mě především projednávaný obsah, proto jsem se mu v tomto záznamu věnovala nejvíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat