Docela mě překvapilo, že soudní přelíčení jsou přístupná pro veřejnost, když se při ověřování totožnosti obžalovaného čte jeho jméno, datum narození, bydliště a dokonce i číslo občanského průkazu. Myslím, že jsou to informace hodně osobní, kterých by se dalo nějakým způsobem zneužít. Zajímalo by mě, jak působila na obžalovaného přítomnost veřejnosti v soudní síni, zda mu to vadilo nebo nevadilo.
Dne 16.10. jsem navštívila líčení u okresního soudu. Začátek jednání byl vypsán na 10:00 hod. Soudce se ale dostavil s 29 minutovým zpožděním, takže přelíčení začalo v 10 hodin 29minut. Konec jednání po vynesení rozsudku byl v 12 hodin 10 minut.
Líčení se týkalo případu, kdy 4.1.2007 ve městě došlo ke střetu chodce s lehkým užitkovým automobilem. Podnapilý muž vběhl do vozovky a řidič projíždějícího auta už nedokázal srážce zabránit. Z místa nehody řidič ujel bez zastavení a poskytnutí pomoci poškozenému. Obžalovaný svoje chování zdůvodňoval tím, že mu byl dříve udělen trest podmíněného odnětí svobody a bál se tedy, že by šel do vězení. Další den se ale sám přihlásil policii. Obžalovaný má už 3 záznamy v trestním rejstříku pro neplnění vyživovací povinnosti na děti.V tomto případě nebyl obžalovaný souzen za to, že by zavinil dopravní nehodu, ale za neposkytnutí pomoci.
Po seznámení s případem nechal soudce obžalovaného, aby se vyjádřil k události, a pak se zaměřil na některé rozpory v dřívějších výpovědích obžalovaného. Byli povoláni 2 svědkové nehody a další 2 svědkové, k nimž patřil i poškozený, se nedostavili. Jedním svědkem byla řidička projíždějící tramvaje a druhým muž, který viděl nehodu z balkonu. Poté co státní zástupkyně netrvala na předvolávání dalších (nepřítomných) svědků soudce vynesl rozsudek.
Soudce se celou dobu tvářil velice nestranně, nedával na sobě znát případné sympatie/nesympatie k obžalovanému. Díky této nestrannosti mě překvapil rozsudek, kterým byl obžalovaný odsouzen k odnětí svobody na 10 měsíců s podmínečným odkladem na 20 měsíců a k zákazu činnosti řízení motorového vozidla po dobu 20 měsíců, což byla horní hranice sazby navrhované státní zástupkyní.
Dále soudce vytkl obžalovanému jeho sobecké, nesebekritické a nezodpovědné jednání, to že po celou dobu myslel jenom na sebe, jaké by to pro něj mělo následky, jak by ho to mohlo omezit, a vůbec se nezajímal o stav sražené osoby. Za celou dobu od nehody poškozeného nekontaktoval, nezajímal se, nepomohl mu. Překvapilo mě také, že soudce uvedl, že jako svědomitý řidič, kterým tedy obžalovaný není, by měl zohledňovat hodinu (asi 22:00 kdy hodně podniků zavírá) a místo kudy jel a předpokládat možnost setkání s podnapilým chodcem a tomu přizpůsobit jízdu. K svědkům se soudce choval přívětivě, několikrát pronesl nějakou poznámku, která odlehčila atmosféru.
Obžalovaný se k soudci choval s respektem, ale pokud ho soudce upozornil na rozpory v jeho výpovědích, tak se vykrucoval a přizpůsoboval výpovědi tomu, aby ho stavěly do lepšího světla. Když se mohl vyjádřit k tomu, co vypovídal svědek nehody, tak mluvil trochu agresivně a znevažoval tvrzení svědků.
Obhájce byl občas trochu zmatený, pletl si oslovení a svědkovi řekl obžalovaný, také si splet čísla zákonů.
Státní zástupkyně vypadala celou dobu dost nezúčastněně, někdy až znuděně. Jednou na nás dokonce mrknula a zvedla oči v sloup (s kolegyní jsme byly jediné zástupkyně veřejnosti).
Soudní zapisovatelka se věnovala pouze své práci. Jak obžalovaný, tak svědkové tvrdili, že porozuměli všemu - všem svým právům a povinnostem. Nikdo nepotřeboval nic objasnit nebo vysvětlit, nikdo se na nic neptal.
Po obsahové stránce jsem rozuměla všemu o čem se mluvilo, ale někdy jsem úplně nerozuměla tomu, co říkal soudce, protože mluvil hodně rychle a nesrozumitelně. Navíc hovor v soudní síni hodně narušoval zvuk klávesnice slečny zapisovatelky, který byl hodně hlasitý a akustika v soudní síni byla špatná.
Atmosféra v soudní síni byla věcná, nebyla ani napjatá, ani plná emocí. Pouze obžalovaný se choval poněkud arogantně, když znevažoval tvrzení svědků.
Soudní jednání jsem si vybrala na internetu na serveru www.justice.cz. Zde bylo na úřední desce uvedeno asi 15 soudních přelíčení v časovém rozsahu kolem měsíce. Dívala jsem se i na úřední desky soudů v jiných městech, ale tam často rozpisy soudních jednání vůbec nebyly uvedeny.
Myslím, že pro laika není orientace ve zkratkách obsahujících informace o přelíčení úplně jednoduchá, já osobně, pokud jsem se chtěla dozvědět podle paragrafu a čísla zákona, o jaký případ se jedná, konzultovala jsem to se známým, který je právním koncipientem. Když jsem přišla na přelíčení, které jsem si vybrala, sešlo se nás tam asi 5 ze stejného předmětu, proto jsem si ještě s kolegyní vybrala na vývěsce v budově soudu jiné jednání.
Do budovy soudu jsem se dostala bez obtíží a do jednací síně také, pouze jsme byly dotázány, jestli jsme zde jako veřejnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat