I když soud není zrovna optimistické a příjemné místo, tak bych svou návštěvu zhodnotila tak, že jsem byla spokojená s chováním personálu a jejich přístupem.
Pro seminární práci jsem si vybrala soud v našem okresním městě. Na internetu jsem nenašla program soudu, tak jsem jela naslepo a doufala, že se bude konat nějaký zajímavý proces. Bohužel v dopoledních hodinách byly na programu pouze stání označené písmenem P, tedy pečovatelské věci.
Jednalo se o zvýšení alimentů na dceru , která navštěvuje devátou třídu základní školy a syna , studenta třetího ročníku střední školy. Od roku 2004 platil otec na dceru 1600Kč a na syna 1800Kč. Otec souhlasí se zvýšením a to o 600 Kč na dceru a 800 Kč na syna. Ale matka chce zvýšení o 800 Kč na obě dvě děti. Celý proces dopadl ve prospěch matky, soudkyně nařídila zvýšení o 800Kč na každého.
Paní soudkyně na mě působila během procesu přísně a nepřístupně. Mluvila monotónním hlasem, občas používala dlouhá souvětí. K rodičům se chovala odtažitě. Ale když je poslala pryč, aby mohl být sepsán rozsudek, tak jsem se ptala zda-li mám také odejít. Řekla, že nemusím. A naopak si se mnou velice lidsky povídala. Ptala se mě proč jsem se šla podívat na soud, jakou fakultu studuji, odkud jsem atd. Takže bych řekla, že z hlediska sociologie své role hrála velmi dobře roli soudkyně i normálního chápajícího člověka.
První čeho jsem si všimla, že matka byla oblečená spíše jako by si odběhla z baru nebo diskotéky a ne jako matka dvou dětí. Byla i silně nalíčená, což je podle mého názoru k soudu nevhodné. Na židli seděla pohodlně, uvolněně a poslouchala soudkyni. Mluvila rychle a rázně. Otec přišel k soudu lépe oblečený, v černých kalhotách a svetru. Celý proces sledoval hodinky a ošíval se, jako by spěchal. Na tváři měl také velice nepříjemný výraz. Mluvil pomalu, ale hlasitě. Neřekl ani o slovo navíc. Ani jeden z manželů neměl svého právníka. Byla tam pouze paní, která byla označená za kolizní opatrovnici.
Z dalšího personálu u soudního líčení byla pouze paní zapisovatelka. Byla to první osoba, se kterou jsem v budově soudu mluvila. Byla to velice příjemná a upravená mladá paní. Při úvodní řeči paní soudkyně si upravovala nehty, což mě přišlo trochu směšné. Ale asi je pro ni její práce rutina, tak se nudila.
Myslím si, že účastníci rozuměli všemu o čem byla řeč. Nezaznamenala jsem žádné nechápavé výrazy. Myslím si, že to také bylo typem jednání, jednalo se pouze o zvyšování alimentů, takže nic složitého.
Myslím si, že jsem rozuměla všemu o čem se jednalo. Pouze jsem ze začátku nechápala přítomnost paní, které seděla po levé ruce paní soudkyně. Nikde nebylo napsáno její jméno. Až v půlce jednání o ní paní soudkyně mluvila jako o kolizní opatrovnici. Ale pochopila jsem, že její funkce je zřejmě zastupovat zájmy nezletilých dětí.
Když jsem přišla do haly, tak už na lavici seděl otec nezletilých, i když jsem samozřejmě v tu dobu nevěděla o koho se jedná. Asi minutu před začátkem jednání přišla do haly matka. Oba se navzájem nepozdravili ani se na sebe nepodívali. Že oni dva jsou účastníci jednání jsem pochopila až z toho, že vešli do stejných dveří.
Atmosféra by se dala popsat jako lhostejná. Exmanželé spolu už zřejmě nemají žádný vztah, protože se otec nevídá s dětmi. Platí na ně pouze alimenty. Místy byla atmosféra trochu dusná, když se například dohadovali od kdy začne otec platit alimenty.
Na místo soudu jsem se dostala poměrně lehko, je od mého bydliště vzdálen 30km, tak jsem jela autem. Budovu soudu znám poměrně dobře, ze své dřívější zkušenosti, když se rodiče před několika lety rozváděli. Prošla jsem skleněnými dveřmi na fotobuňku, dále atriem a zamířila do skleněných dveří, ze kterými jsem byla zkontrolována panem z ochranky. Zkontroloval, zdali nemám v kabelce zbraň či ostré předměty. Pak už jsem přišla do haly, kde se uprostřed nacházely lavice na sedění pro účastníku soudu. Kolem byly rozmístěny soudní síně, které jsem si obešla, abych zjistila, kde se koná jaký proces. Vybrala jsem si místnost, odkud za chvíli vyšla mladá paní(zapisovatelka), které jsem se zeptala jestli se můžu jít podívat na soud, který se bude konat, a jestli by nevadilo, že si budu během líčení dělat zápisky.
Odpověděla mi, že se zeptá paní soudkyně. Pak se za mnou vrátila, že to nevadí. Ale řekla mi,abych radši přišla na líčení začínající v 10:45, že na líčení v 10:15 se jeden z účastníků nedostaví. Takže bych řekla, že do budovy soudu (i do místnosti C 121) jsem se dostala snadno a byla jsem překvapená ochotou personálu.
Určitě jsem byla překvapená ochotou pracovníků u soudu. Jak jsem psala na konci minulého bodu, paní zapisovatelka na mě působila velice dobře a příjemně se ke mně chovala. A stejně tak paní soudkyně se ke mně chovala velice lidsky. I když soud není zrovna optimistické a příjemné místo, tak bych svou návštěvu zhodnotila tak, že jsem byla spokojená s chováním personálu a jejich přístupem.
Žádné komentáře:
Okomentovat