Martin II.: Dvě jednání: rozvod a dluh

Na webových stránkách portal.justice.cz jsem si vybral jednání o dluhu za plyn, a přečetl si poučení pro osoby vstupující do budovy soudu a do soudní síně. Jelikož budova soudu je umístěna nedaleko zastávky MHD v centru města, tak mě její nalezení a doprava k ní nečinila problémy. Po vstupu do vestibulu soudu jsem před detekčním rámem, u nějž stáli dva příslušníci justiční stráže, odložil všechny kovové předměty do připravené misky. Rámem jsem prošel bez rozezvučení signalizace, a tak jsem si mohl vzít své věci a pokračovat k úřední desce. Tam jsem se ujistil, že soudní řízení probíhá od 11 hodin v síni č. XXX.
Před místností už stála skupina studentů Právnické fakulty, čekající na stejné jednání jako já. Po cirka 15 minutách čekání nám soudkyně oznámila, že se líčení odkládá, jelikož se jedna ze stran omluvila, že se nemůže dostavit. Spolu s ostatními studenty jsem se vydal zpět k úřední desce a vybral si stejně jako ostatní nejbližší jednání. To mělo začínat v 11:30, ale také bylo odloženo.

Opět jsme se vydali o dvě patra níže k úřední desce, kde jsme si zvolili rozvodové řízení ve 12 hodin. Jednání, které rozvodu předcházelo se protáhlo a tak, jsem do soudní síně vstoupil až ve čtvrt na jednu. Jak už jsem výše uvedl, šlo o rozvodové řízení. Rozvod byl způsoben vzájemnými neshodami a nemanželským synem manžela, jenž se narodil cca 4 měsíce po svatbě. Manželé už spolu více jak tři roky nežili a byli dohodnuti na majetkovém vyrovnání i určení opatrovnictví (dceru do své péče získal otec).

První čeho jsem si všimnul po vstupu do soudní síně, byla jednoduchost vybavení zaměřená jen a pouze na účelnost. Naproti dveřím seděl soudce v černém taláru a po jeho levici zapisovatelka s počítačem. Naproti němu seděli advokáti s jejich klienty (všichni decentně oblečení a upravení) a za nimi my pozorovatelé.

Soudce nejdříve uvedl jednání a poté nechal mluvit obě advokátky. Následně vyslechl navrhovatele i protistranu (s upozorněním na nutnost mluvit pravdu) a obě výpovědi převyprávěl zapisovatelce. Choval se s rutinou a klidem. Zapisovatelka, jejímž úkolem je vytvořit zápis o soudním jednání se soupisem všech dokumentů a důkazů, často razantností úderů do klávesnice přehlušovala hlas soudce, takže jsem často musel domýšlet, co říkal.

Komunikaci se soudcem a protistranou zajišťovaly obě advokátky, jež na mě působily velmi vypočítavě. Právní zástupkyně manželkyé se snažila poukázat na vinu manžela na rozvratu manželství a naopak advokátka manžela se tuto vinu snažila zamaskovat. Na obou manželech byla patrná stísněnost a nervozita (taková byla i sama atmosféra u soudu), jež byly částečně způsobeny samotným jednáním s takto oficiálním institucí, jako je soud, ale hlavně rozebíráním pro ně nejspíš ne zrovna šťastného období života. Bylo na nich vidět (mluvili tiše a klopily zrak), že je pro ně velmi nepříjemné mluvit o osobních věcech před tolika cizími lidmi. Já, ale domnívám se, že i všichni účastníci jednání rozuměli všemu, co bylo u soudu řečeno. Po skončení jednání jsme (pozorovatelé, advokáti, oba manželé) odešli ze soudní síně čekat na vyhlášení rozsudku. Za několik minut nám bylo signalizací oznámeno, že se můžeme vrátit zpět.
Po návratu do síně jsme povstali a vyslechli verdikt soudu, jenž rozhodl o rozvedení manželství (obě strany se vzdali práva na odvolání). Celé jednání trvalo zhruba 30 minut.
---
Druhé soudní jednání, které jsem navštívil, se konalo u okresního soudu a šlo v něm o dluh ve výši 76 537 Kč (tato částka je složena ze zbývající dlužné částky, úroku a z poplatku za pozdní platby), jež dluží žalovaný bance. Dle žaloby si vypůjčil od této banky částku 71 000 Kč, avšak po 15 měsících přestal splácet peníze. Jelikož se nezdržuje v místě trvalého pobytu a ani není známo, kde se v současnosti nachází, banka vyžaduje splacení dluhu po jeho manželce.
Ta se ale brání, že o žádné půjčce neví, s penězi žádným způsobem nenakládala a dále uvádí, že se ani pod smlouvu o půjčce nepodepsala. Jelikož na internetových stránkách nebyl uveden seznam jednání, vydal jsem se do budovy soudu, aniž bych věděl, jaká jednání se konají.
Po vstupu do budovy jsem stanul před přeplněnou úřední deskou, v níž se těžko orientovalo. Navíc byla nezabezpečena proti odcizení dokumentů (více viz reportáž na TV Nova- Televizní noviny, 2. 11. 2007).
Vstoupil jsem tedy raději do vestibulu. Před detekčním rámem jsem odložil všechny kovové věci do připraveného koše. Prošel jsem rámem a rozezvučela se signalizace, znovu jsem prohledal všechny kapsy a vyndal z nich zbytek předmětů, ale signalizace se opět rozezvučela. Následně mě zkontroloval pracovník justiční stráže ručním detektorem, a jelikož nic neobjevil, mohl jsem pokračovat do dalších prostor soudu.

Protože jsem nevěděl, v kolik hodin probíhají jednotlivá jednání, poprosil jsem o pomoc pracovníky justiční stáže, kteří seděli v „recepci“. Ti mi ochotně půjčili seznam dnešních jednání, ze kterých jsem si pak vybral právě výše zmíněný spor. Jednání započalo v 13:00 a skončilo v 13:25. Soudce nejdříve nadiktoval soudní zapisovatelce strany sporu. Právní zástupce obhajoby omluvil neúčast žaloané. Dále se soudce dotázal obhajoby, zda jim byla zaslána žaloba. Jelikož nebyla, poslal zapisovatelku vytvořit fotokopii. Než zapisovatelka přinesla tuto fotokopii, právní zástupce žaloby přečetl důvody žaloby a zdůvodňoval, z čeho se skládá požadovaná částka.

Soudce se ptal, zdali je jisté, že mandantka obhajoby přijala peníze, a zároveň poukázal na formálně-právní nedostatky dokumentu. Poté předal fotokopii krátkou cestou advokátovi obhajoby. Jelikož obhájce neměl k dispozici obžalobu před jednáním, podal žádost o odročení jednání, s čímž soudce souhlasil. Advokát obhajoby dále uvedl písemné prohlášení žalované. Fotokopie prohlášení byla krátkou cestou předána žalobě a soudu. V tomto prohlášení je napsáno, že žalovaná nepodepsala smlouvu o úvěru a nečerpala uvedené prostředky a upozorňuje na formálně-právní nedostatky této smlouvy, dále uvádí, že tato smlouva je nevyvážený právní dokument stanovující úroky, jež nejsou v souladu s dobrými mravy a vytvářejí nepřiměřený zisk.

Soudce poté zapisovatelce nadiktoval advokátovu výpověď a poučil žalobu, že z dosud provedených dotazování nemá za prokázané tvrzení žaloby, že žalovaná převzala částku 71 000Kč. Dále mu není jasné, z čeho žalobce vyvozuje výši poplatků za pozdní platby, jakož ani z čeho vyvozuje tyto sankce. Následně se obě strany spolu se soudcem dohodly na datu dalšího jednání.

Atmosféra připomínala obyčejné, i když dosti oficiální pracovní jednání. To bylo nejspíš způsobeno absencí žalobce/obžalovaných, což bylo v přímém rozporu s mou návštěvou rozvodového jednání, které se za účasti obou zainteresovaných manželů odehrávalo v mnohem hutnější a nervóznější atmosféře. Jelikož byla žaloba i obhajoba pouze v zastoupení advokátů, tak se domnívám, že na rozdíl ode mě, oba právníci rozuměli všemu, co bylo v soudní síni řečeno.

Já jsem ne vždy rozuměl užívání odborných ekonomických termínů v samotném jednání- převážně u kalkulace výše dluhu žalovaných. Soudce mi ale po skončení jednání ochotně odpovídal na mé dotazy. Na mou otázku týkající se největších problémů současného českého soudnictví uvedl hlavně průtahy sporů převážně způsobené administrativou. Dále pak to, že v ČR není povinnost mít u jednání se soudem právního zástupce.

Jelikož mi nebylo jasné, v čem tento problém spočívá, uvedl příklad ze své praxe. Jednalo se o případ sporu dvou mužů žijících na vesnici. Jeden z nich se z čirého přesvědčení o své pravdě a ze snahy o snížení nákladů obhajoval sám bez právníka. Nevzal však na vědomí svou naprostou neznalost soudního know-how (neznalost právního expertního systému) a nedokázal vhodně komunikovat se soudem. To ve výsledku vyústilo v prohraný spor a podstatně větší náklady namísto plánovaného ušetření výloh za advokáta.

Dále mě soudce upozornil na zajímavý problém týkající se odpovědnosti advokátů. Uvedl tento příklad: Podnikateli přišel od soudu dopis, který ho upozorňoval na požadavek na zaplacení dluhu. Pokud by se k tomuto požadavku nevyjádřil do stanovené doby, soud by považoval požadavek za uznaný. Právní zástupce podnikatele ovšem dodal vyjádření ohledně dluhu o den déle. V takovém případě vyvstává komplikovaná otázka o odškodnění domnělého dlužníka a případném potrestání advokáta. Měla by být podnikateli uhrazena celá částka, nebo její část, i když by v případném soudním sporu mohl stejně prohrát?