Soudnímu jednání není lehké porozumět.
Obviněný byl obviněn z maření výkonu úředního rozhodnutí. V České republice požádal tento občan Vietnamské republiky o dlouhodobý pobyt. Přicestoval sem nelegálně, díky převaděčům. Pobyt u nás mu umožněn nebyl. V určité době Českou republiku neopustil a proto bylo rozhodnuto, že bude na základě tohoto chování obviněn.
Soud jsem zvolila proto, že jsem očekávala, že zde bude největší výběr civilních a trestních případů, které mi připadali nejzajímavější a také proto, že v tomto městě bydlím. Určité soudní jednání jsem si nevybírala předem. Informace o cizím prostředí soudu, které jsem měla navštívit, jsem získávala postupně. Od strážníka pracujícího v přízemí soudu u bezpečnostního rámu a rentgenu kufříků a tašek nejdříve o umístění nástěnky s aktuálně projednávanými případy. Další informace o konkrétních jednáních jsem chtěla nalézt na webových stránkách soudu. Byly zde ovšem umístěny jen výsledná rozhodnutí několika již projednaných případů a informace o některých stáních chystaných v budoucnu. Užitečné ovšem byly pokyny pro osoby vstupující do jednací síně. Předem mě nenapadlo si tento druh informací zjišťovat. Jak jsem se ale později přesvědčila, jsou tyto pokyny umístěny pro jistotu po straně dveří každé jednací síně soudu.
Nakonec jsem si celou budovu soudu pošla v rámci nabytí větší jistoty při pohybu v ní. Dané jednání jsem si vybrala při další návštěvě soudu. Dříve než já byl před jednací síni přítomen obžalovaný, poté přišla mladá dívka, jak jsem později zjistila, koncipientka v právnické kanceláři. Později se k obžalovanému připojil uvolněně působící tlumočník a dále obhájce. Státní zástupce při svém příchodu předchozí dva vstřícně s podáním ruky pozdravil a krátce s nimi pohovořil.
Jednání začalo přibližně o deset minut později, než jak bylo na rozpisu dané jednací síně vedle jejích dveří uvedeno. V danou chvíli byli přítomní vyzváni k vstupu reproduktorem nade dveřmi. Soudní síň nepůsobila ani rozlehlým ani těsným dojmem. I za venkovního denního světla byla jasně osvětlena. Z moderního vybavení byly zastoupeny počítače-jeden pro zapisovatelku a jeden pro soudce-účel tohoto počítače mi nebyl úplně jasný, dále třemi televizory připevněnými na boční stěny místnosti, natočenými k soudci, ke státnímu zástupci a obhájci a k veřejnosti. Toto vybavení působilo adekvátně v době nových typů důkazů a nového způsobu zpracovávání dat.
Soudní síň celkově vytvářela dojem, že se v ní odehrálo mnoho přelíčení. K tomuto dojmu přispíval spíše horší stav dalšího vybavení místnosti. Zajímavá byla místa pro usazení veřejnosti v podobě lavic, pravděpodobně forma převzatá z minulosti k nejefektivnějšímu zamezení ruchu z řad přítomné veřejnosti a současně splňující jí podmínky určitého pohodlí. Tyto lavice ovšem, alespoň v mém případě, přispívaly k jistému dojmu dlouhé tradice určité podoby soudnictví a tedy i k její autoritě a vážnosti. S tímto působením pravděpodobně souviselo i to, že se člověk s touto podobou lavic setkává dále v kostelech.
Protivníkům v případu jsou vyhrazena místa po stranách lavic, tak aby k sobě seděli čelem. Toto umístění zdůrazňuje moment konfliktu a vytváří tváří v tvář druhé straně vytváří tlak, alespoň jako dojem u veřejnosti a u nezkušených účastníků jednání, k upřímnosti. Soudce je symbolicky usazen na vyvýšeném stupni mezi těmito dvěmi stranami. Také symbolicky, je zapisovatelce vyhrazeno místo částečně mimo dění v síni po straně soudcova dlouhého stolu. K formální atmosféře stání přispívala povinnost soudce a státního zástupce oblékat na oblek talár-černý s drobným vzájemným odlišením.
Kromě obhájce nebyli ostatní účastníci jednání oblečeni nijak výrazně formálně Toto a podobné typy soudních jednání pravděpodobně vždy sestávají ze stejného předem daného postupu úkonů. Jednání bylo zahájeno soudcem. Všichni stojící jsem si jej vyslechli. Poté, jak jsem byla přítomnou dívkou upozorněna, se mohla veřejnost posadit. Poté zůstal stát státní zástupce a přednesl obvinění. Zmínil mimo jiné, že se obžalovaný v České republice nacházel od roku 2005, výjezdní příkazy, kterými se neřídil, mu byly vystavovány od května roku 2007. Soudce po skončení jeho řeči zahájil dokazování.
Obžalovaný pravděpodobně nerozuměl a nemluvil, nebo jen velmi špatně, česky. Přistoupil k mikrofonu před soudcem s tlumočníkem. Soudce se jej následně v rámci ověřování osobních údajů zeptal na datum jeho narození a bydliště. Po přeložení dotazu tlumočníkem Vietnamec česky odpovídá. Soudce pokračuje poučením obžalovaného o jeho právech během tohoto soudního jednání. Jedná se o právo ke všemu se vyjadřovat, navrhovat důkazy, radit se s obhájcem, ovšem ne o již předtím probraných otázkách a dále že není jeho povinností vypovídat. Obžalovaný je dotázán, zda všemu rozuměl. Poté, jestli bude vypovídat. Tlumočník po výměně slov s obviněným odpovídá, že nikoliv a že odkazuje na svého advokáta. Soudce se ujišťuje. Následuje odpověď: "Ne, vůbec."
Obžalovaný ne-odborník tedy přenechává své záležitosti advokátovi odborníkovi. Tlumočník a obžalovaný se mohou jít posadit. Soudce poté zahájil další úsek jednání-rekapitulaci dosavadního průběhu případu. Má podobu procházení daného spisu, kdy souběžně se soudcem listují složkou také státní zástupce a obhájce. Soudce vývoj heslovitě komentuje a krátce průběžně popisuje, jaké dokumenty jsou ve spisu umístěny. Mimo jiné také zmiňuje dřívější výpověď obžalovaného, kde tvrdí, že se domnívá, že na území České republiky pobývá oprávněně. Dále soudce zmiňuje jiná slova obviněného, kdy mluví o tom, že s převaděči nespolupracoval a je ochoten o nic vypovídat. Soudce si čas od času čte delší dobu, aby se na dané straně v obsahu sdělení zorientoval. Rekapitulace přibližně po deseti minutách končí.
Na otázku soudce k obžalovanému, zda se chce k listinným dokladům vyjádřit, odpovídá obhájce s otázkou na určitou stranu spisu. Soudce danou stranu nalistuje, shrne její obsah. Obhájce zareaguje: "Aha, asi jsem špatně poslouchal." Dosavadní jednání probíhalo v nevzrušené atmosféře, působilo dojmem značné rutiny pro většinu zúčastněných-soudce, státního zástupce a obhájce. Tlumočník i nyní vypadal uvolněně.
Obžalovaný ovšem po celou dobu působil nervózně a také obavy měly jistě vliv na jeho spíše ztuhlý postoj a výraz tváře. Z dalších byla cítit i únava-stání probíhalo po čtvrté hodině odpoledne. Především z pohledů bylo možné vyčíst určitý pocit sounáležitosti mezi státním zástupcem a soudcem. (Tento dojem měla nezávisle na mě i mladá koncipientka.) Soudce další část jednání nemusel nijak zahajovat či uvádět. Státní zástupce povstal a přednesl svou závěrečnou řeč. Klidně stručně a věcně argumentoval. Nakonec navrhl podle svého názoru adekvátní řešení případu.
Obhájce poté ve své řeči v reakci na předchozí proslov použil takové výrazy jako: "nešťastný rozhodnutí obžaloby" či "špatný právní nástroj". Poněkud proti státnímu zástupci zaútočil, když skutkovou podstatu případu označil za jasnou, ovšem její právní stránku za složitou a "panem právním zástupcem špatně pochopenou". Dále také mluví o složité právní problematice a například i o "paragrafu 48 já nevím kolik". Po většinu doby obhájce při své řeči mírně roztržitě listoval svými podklady. Soudce se poté obrátil na obžalovaného s tím, zda chce využít svého práva na závěrečnou řeč. Obžalovaný s pomocí tlumočníka odmítl. Soudce v tuto chvíli po asi půl hodině jednání líčení přerušuje, aby mohl rozhodnout.
V jednací síní zůstává on a zapisovatelka. Na chodbě během čekání spolu po většinu času v přátelském tónu mluvili státní zástupce s obhájcem a tlumočník povzbudivě s obžalovaným. Po přibližně deseti minutách jsme byli reproduktorem vyzváni k návratu do jednací síně k vyslechnutí rozhodnutí. Všichni opět stojíme. Soudce opakuje znění obžaloby, poté oznamuje, že obviněného obžaloby zprošťuje (údajně mařené rozhodnutí nenabylo právní moci). Všichni zúčastnění rozhodnutí v klidu přijímají. Jsme vyzváni k usednutí a k vyslechnutí odůvodnění rozhodnutí.
Soudce stručně shrnuje slovy právních norem důvody pro své rozhodnutí. Soudce zmiňuje právo a lhůtu možnosti odvolání se proti danému rozhodnutí. Státní zástupce jí využívá. Soudní jednání je u konce. Soudce jej nijak přímo neukončil. Odcházíme z jednací síně.
Tomu, co bylo během jednání probíráno jsem častěji rozuměla než naopak. Problematiku daných právních norem jsem však chápala jen rámcově. Po závěrečných řečech státního zástupce a obhájce bych nedokázala rozhodnout, zda je více v právu obžalovaný, nebo stát. Obžalovanému bylo pravděpodobně předem vysvětleno dění během jednání a argumenty stryny vlastní i protistrany. Státní zástupce pravděpodobně v argumenty obhajoby důvěru nenabyl, proto se odvolal.
Žádné komentáře:
Okomentovat