Když si představím právo, představím si spravedlnost. když si představím spravedlnost, představím si vedle ní někoho, kdo má tu moc, aby „rozesílal“ spravedlnost do světa. Nemám na mysli konkrétního člověka/osobu/tvora. prostě jen „černou postavu“, která má tuto schopnost. v rukou drží knihu, která není ani tlustá ani tenká, ale za to je plná pravdy a způsobů, jak k této pravdě ( a potažmo spravedlnosti) dojít. Právo je pro mě jakýmsi realizováním spravedlnosti.
Ale ať se na to koukám z kterékoliv strany, přijde mi, že tato „černá osůbka“ si s námi hraje na schovávanou. a my jsme bez ní naprosto bezmocní. Je sice moc hezké, že víme „legitimní“ a jak to celé má fungovat, ale….bohužel nám chybí to malé nenápadné spouštěcí tlačítko.
Sice existují obecná pravidla právní, tedy jakési zásady spravedlnosti, ale jak obyčejný člověk (tedy ne právník, soudce, osoba obeznámená;), že opravdu funguji, a hlavně jak fungují?? asi je pravdou, že já jako laik nevidím za tu úřední fasádu a tak mám značně zkreslení představy…..ale přesto se ptám: KDE je ta spravedlnost?
Když „každému dát co je jeho“, tak proč se soudní spory táhnou roky? Když „nikomu neškodit“, proč dochází k justičním omylům? když „nehýbat tím, co je v klidu“ – proč se otvírají 40 let staré spory? „Nerozhodovat dvakrát o témže“ – jak si to mám vyložit, když existuje možnost odvolání? (Jistě, teď si říkáte, že jsem vůbec nepochopila smysl…že ve vašich hodinách neposlouchám a kdo ví co, ale podívejte se na to z pohledu člověka, který opravdu vůbec neví, co si má myslet.)
Jsem trošku v rozpacích…mám pocit, že „černá osůbka“ utekla a už se nechce a snad ani nemůže vrátit – a já se ani nedivím. Mnoho lidí by na ni udeřilo a zahltilo ji otázkám:“PROČ???!!!“
Uznávám, že je všechno moc pěkně teoreticky nachystáno a namyšleno (i když je mi jasné, že člověk znalý poměrů vodí hlavně právní nedostatky;), ale praxe je bohužel, z mého pohledu, někde jinde.
Shodou okolností jsem byla nedávno opět u soudu (kamarád gymnazista měl napsat pozorování, a protože mě to minule celkem oslovilo, ráda jsem se zašla podívat zase). a musím říct, že jsem byla velmi nemile překvapena. Šlo o rozvod, který se táhl už přes rok a nebyl stále dořešen. Protože „manžel“ se nikdy nedostavil a vždy měl nějakou výmluvu a omluvu. „Manželka“ už z toho byla úplně strhaná, vypadala jakoby za poslední dobu zestárla tak o deset let.
Říkám si, když je právo pro všechny stejné a ve stejné míře, tak proč si má někdo líbit jeho odpírání?
Je tedy spravedlnost nebo existuje jen jako pojem? i když to říkám nerada, mám pocit, že je to jen prázdný pojem, který se hodí tak do testů, které zkoumají znalost antonym. (spravedlnost x bezpráví? , nespravedlnost?,atp.)
A právo? pokud je jeho základem idea práva, tak mohu s klidem říci, že tato idea se pomalu ale jistě vytrácí…
Ano - je to subjektivní a místy i dětinské…ale to bude (u některých odpovědí) vždy, pokud položíte konkrétní otázku. Ptal jste se jestli máme ucelenější pohled na právo (nebo tak jsem aspoň vaši otázku pochopila)…A já sama za sebe můžu říct, že čím více textů čtu, tím větší mám pocit, že právo se točí jen kolem napsaných pouček, ale že jeho PRAXE je jiná. V určitém smyslu by se dalo říct, že jsem přišla o „ideály“. Ideál spravedlnosti? Říkám ano, ale pouze (a maximálně) jako fair play při hře.
Asi máte pocit, že tento „text“ není tak úplně k tématu, ale…je to přesně to, co momentálně ve vztahu k této problematice cítím. Možná by se to dalo vyjádřit o hodně stručněji – a to jedním velkým otazníkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat