Nezávislost soudců je tématem, které spolehlivě zmobilizuje všechny politiky k obhajobě zájmů všech "obyčejných lidí". O tématu se nepíše lehce. Pomoci by mohl příklad odjinud. Mohla by být lépe vidět souvislost rozpočtové autonomie s autonomií rozhodovací. Pražští radní chtěli začít pokutovat poslance zdarma jezdící MHD, a někteří poslanci hrozí omezením dotací.
Radní prosazují rovnost před zákonem a pro tuto úvahu by mělo být okrajové, že tak činí ve vlastním (předvolebním) zájmu, protože to už je princip politiky. Poslanci si to nechtějí nechat líbit, a sáhli po tom, "co mají k dispozici", po veřejných penězích.
A to je přesně ten způsob reakce, který by měl být politickými reprezentanty užíván zdrženlivě, nebo spíše vůbec. Bude zajímavé sledovat, jak celá věc dopadne. (V živé paměti je hrozba nezvýšení koncesionářských poplatků za reportáž ČT Termiti. Prostě princip nemo iudex "nefrčí".)
Náhlé poškubnutí rozpočtovou uzdou je velmi populárním prostředkem ovládání. A stejně jsou ovládány české soudy: nejeden z nich dostane závazně přislíbeny prostředky jen na půl roku fungování, přestože je zjevné, že u něj existuje něco, jakou jsou "mandatorní výdaje". Takový soud je nezávislý půl roku. A pak .... ... je ještě nezávislejší.
Dovedu si představit, že laskavému čtenáři připadá souvislost peněz s nezávislostí jako přitažená za vlasy. Jak se ale postavit k situaci, kdy se vlivný poslanec rozpočtového výboru jen tak mezi řečí přeptá předsedy soudu jehož rozpočet je projednáván na jednu konkrétní kauzu? (Samozřejmě zdůrazní, že důrazně žádá, aby dotaz nebyl chápán, jako přání ovlivnt výsledek.)
Takové dotazy by padat neměly a rozpočty soudů by měly být stabilní. Nezávislost je nemyslitelná bez nezávislosti finanční. Pochopili jsme to u provozního rozpočtu ČNB. Pochopíme to i v případě justice? MSpr zůstane i tak velký koláč (věznice atd.)
Žádné komentáře:
Okomentovat