Studenti Ústavního práva na sociologický způzob (předmět Ústavní kultura v sociologických souvislostech) měli přečíst Ústavu a Listinu základních práv a svobd a poté měli krátce napsat, co jim v Ústavě chybí a co přebývá a co nepochopili.
Úkol byl inspirován příkladem, který jsem četl v socio-právní knize, jejíž název jsem bohužel zapomněl. Myšlenka naštěstí zůstala. V kterémsi státu USA dělali průzkum: dávali lidem na ulici přečíst vybrané pasáže právního textu s tím, aby řekli, co si myslí že čtou jak text hodnotí, a zda si myslí, že by mohl někde platit.
Zaujal mě jeden typ odpovědí, který zhruba řečeno říkal "to je nějaký zas.aný (dle libosti si doplňte svou verzi nejvhodnějšího přesazení výrazu "fucking") hipícký text. Pointou je, že šlo o články Ústavy USA, text, který dle právnické ideologie vymezuje rámec každodenního života společnosti.
Podobné pokusy jsou velmi užitečné a poučné. Mimo jiné ukazují hloubku propasti mezi právem živým a právem v knihách.
Studenti (bakalářského stupně studia Fakulty sociálních studií MU) se nad textem zamysleli a mnozí z nich vypíchli přesně ty body, o nichž se vede spor mezi právníky. O tom ale jindy (snad).
Praktici i teoretici, laici i odborníci se shodnou v jednom: ústava je nepřesná a nekonkrétní.
Tento názor se všeobecně ujal a do své zásoby příručního nezpochybňovaného vědění jej zařadili i respektovaní komentátoři a tvůrci mínění. Zdá se, že není nic snazšího než Ústavu konkretizovat. Teď se jen shodnout co a jak.
Najde se shoda? Jsem skeptický.shoda. Že by experti exekutivy nalezli shodu s experty justičními či legislativními, že by byla výrazná shoda mezi odborníky vládní většiny a odborníky opozičními. O průniku názorů lidu obecného a lidu politického to platí obdobně.
Zkrátka: zřejmě bychom dospěli k banálnímu socio-právnímu poznatku: obsah pravidel a jeho hodnocení se značně liší podle úhlu pohledu, jimiž se na ně díváme.
Jistě nakonec by určitě něco zbylo, otázkou však je, zda by taková změna nebyla energetizována hlavně (nebo i výhradně) potřebou demonstrovat shodu (Viz silniční zákon a pokutování cyklisty za sebepožkození. Tato "norma" byla vyvozena výkladem policie a správních úřadů; v zákoně o ní není ani slovo. Nejasnosti už odstranil soudní výklad. Přesto se znova a znova dočítáme, že je třeba tento omyl ze zákona odstranit. Je v tom shoda. No na něčem se shodnout prostě někdy musíme).
Ale zpět k titulku, Není podrobnějších ústav, než jsou ústavy totalitních států. Přitom země, která světu dala pojem rule of law a celou ideologii omezení moci zákonem, tedy Spojené království psanou ústavu vůbec nemá.
Jistě, mnohé nejasnosti naší Ústavy mohou svádět ke zneužití. Neměli bychom ale zapomínat, že pokud řekneme: ústavní pravidla jsou příliš obecná, popisujeme vlastnosti ústavy. Věta pak v překladu z češtiny do češtiny zní: ústavní pravidla jsou příliš ústavní. Vlastností normy je obecnoust; konkretizace je výsledkem výkladu a aplikace. A ústavní zákony jsou nutně obecnější, než zákony obyčejné. Je to mj. podmínka jejich trvalosti.
Opakem obecnosti je stav, kdy norma popisuje jednotlivé aplikační situace. Výsledkem je text, který je pro samou snahu o srozumitelnost nesdělný. Proč to nevidíme, i když máme před očima příklady (jako je zákon o daních z příjmů, nebo tarif Českých drah)? Zde jsou jednotlivé varianty popsány, jen ta srozumitelnost...
Jak zlepšit možnost orientace? Chtělo by to zobecnění.... No jo, řeknete, to by ale už bylo zneužitelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat