Předmětem soudního jednání bylo odvolání muže, který byl městským soudem odsouzen ke 3letému podmíněnému trestu. Obviněný si ho zasloužil za napadení 2 osob a následnému ublížení na zdraví, které po zásahu nemohly několik dní plně provozovat běžné životní aktivity. Obhajoba zdůrazňovala stav patické opilosti, ve kterém se pan Vala v době útoku nacházel. Vzhledem k neshodě odborníků posuzujících tento případ, zdali je stav patické opilosti stavem nepříčetným, byl případ vrácen první instanci k projednání a bylo doporučeno posouzení dalších nezávislých odborníků.
Tím, že napadl a zranil dvě osoby, porušil obžalovaný jejich základní práva. V tomto směru byl rozsudek Městského soudu jednoznačný, avšak obžalovaný se odvolal k soudu Krajskému.
Obžalovaný se odvolacího jednání nezúčastnil, ovšem díky přítomnosti obhájce jednání proběhlo. Jak zmínila státní zástupkyně, obžalovaný je v této době „na útěku“. Tímto porušuje svůj podmíněný trest, a proto je celé odvolací řízení v podstatě nesmyslné. Dalo by se říci, že v tomto případě dochází k určité formě zneužití ústavně zakotveného práva na soudní a jinou právní ochranu. „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.“ Tak praví Listina základních práv a svobod. Nasnadě je otázka, zdali je smysluplné projednávat případ, jehož výsledek neovlivní v žádném případě aktuální stav obžalovaného, který nedbá soudních rozhodnutí, a dá se předpokládat, že další ustanovení tento stav nijak nezmění. Dále zde zůstává fakt, že obžalovaný porušuje svůj podmíněný trest a odvolací jednání není dle slov státní zástupkyně na místě. Navíc zde narážíme na další právo zaručené Listinou základních práv a svobod, a to na právo projednání věci za přítomnosti obžalovaného. Žádný z aktérů jednání nepřítomnost obžalovaného nezdůraznil, bylo pouze oznámeno, že z důvodu přítomnosti obhájce bude jednání uskutečněno. Můžeme se ptát, zdali bylo celé jednání v souladu s ústavou, i když aktuální chování obžalovaného bylo v podstatě protizákonné. Zajímalo by mě, jakým způsobem by tedy s obžalovaným při jeho zadržení bylo zacházeno a jestli je odvolací řízení v tomto případě napadnutelné.
Logické by bylo provést jednání až po zadržení pachatele, a tím učinit smysluplný a spravedlivý proces. Ovšem případ tak jak byl projednán ztrácí svou podstatu, potrestání protiprávního jednání. Navíc nemůže dojít k uvědomění obžalovaného o rozsudku a průběhu jednání. Takovéto jednání by se dalo přičíst velkému důrazu na normy průběhu soudních jednání. Domnívám se, že případ prostě musel být kvůli ustanoveným postupům vyřešen, ale za jakých okolností už nikdo nezdůraznil. Aby se „smetl ze stolu“, tak byl řešen i za nesmyslných okolností zjevně nevýhodných pro samotného obžalovaného.
Projednání případu nebylo dle jedné strany na místě i přesto k jednání došlo. Událost se stala roku 1998, čili řízení probíhá již 10 let a stále nedošlo k jeho ukončení.
Atmosféra v síni byla vcelku neosobní vzhledem k tomu, že se jednalo o nepřítomné osobě. Celé jednání proběhlo velmi rychle, bez jakýchkoliv komplikací. Státní zástupkyně působila sebevědomě a přímočaře, na rozdíl od roztěkaného mladého obhájce, kterému byl případ zřejmě přidělen. Zprvu se zdálo, že senát dá za pravdu státní zástupkyni, ale nakonec byl závěr překvapivě příznivý obhajobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat