Kristýna: Nakonec celý soud věděl, že ve čtvrtek přijde nějaká ***ová

Zjistit program soudních jednání na určitý den, byl největší problém, se kterým jsem se v rámci tohoto „úkolu“ setkala. Na webových stránkách se nedozvíte nic. Zkusit mail je fajn, ale je to k ničemu. Když zavoláte, dozvíte se, že „to se takhle ale neví, kdy se co soudí, to leda se ráno přijít podívat na dveře, jestli to tam bude napsané“. Jenže já byla v Brně a soud na jiním konic republiky, kde bydlím. A tak jsem zalarmovala pár lidí, aby mi to zjistili. Nakonec celý soud věděl, že ve čtvrtek přijde nějaká ***-ová.
Ochranka soudu byla překvapivě milá. Když mi při kontrole začaly pískat náušnice, lehce zvážněla. Zbraň jsem ale neměla, takže mě nakonec pustili dovnitř.


Ve čtvrtek 20. 3. 2008 jsem navštívila jednání týkající se pracovních sporů. Probíhalo od 8:00 do 9:28 hodin.

Paní pracovala jako vedoucí Jednoty v Bechyni. Za rok a půl v této funkci se nestkala s žádnými většími pracovními problémy. V říjnu 2007 na ni byla podána žaloba. Při náhodné inventuře v říjnu 2005 se zjistilo, že v kasách chybí celkem 14 040, 50 Kč (v penězích i stravenkách). Zaměstnavatel s ní ukončil pracovní poměr a žádal uhrazení chybějící částky. To ale opakovaně odmítala, až na ni byla podána žaloba.
Žalovaná dorazila k soudu sama. Bez právníka. Usedla za stůl a vytáhla přeplněné fialové desky. V nich měla „důkazy“, které ukazovaly, že když v sobotu 29.10.2005 zavřela v půl dvanácté obchod a odcházela domů, bylo vše v pořádku. Výkazy, které se musí denně vyplňovat, aby se zjistilo, jestli jsou v pořádku finance; účty, které „vyjíždějí z kas, tzv. X-ka a Z-tka, která se vyjíždějí na konci každého měsíce“.
Bývalého zaměstnatele, zastupoval zamračený muž s brýlemi na špičce nosu, jehož funkce byla předseda Jednoty (co všechno takový předseda Jednoty dělá, nevím).
Případ soudil tříčlenný senát. Předseda a dvě přísedící. Průběh celého jednání zaznamenával předseda na diktafon. A to velmi pečlivě, diktoval nejen odstavce, ale i tečky a čárky. Před započetím samotného jednání vyhlásil pokus o smír a dal prostor oběma stranám, aby se k věci vyjádřily.
Paní žalovaná začala vysvětlovat, co se vlastně stalo. Bylo to jednoduché. Několika dalším zaměstnancům „byla nepohodlná“, protože své povinnosti plnila pečlivě, vyznala se v účtech a upozorňovala na nejrůznější nedostatky. Chtěli se jí zbavit a tak vymysleli plán. Nafingovali zmizení peněz a stravenek a svolali nečekanou inventuru, kdy se postarali o to, aby nevyšla. Poté ji zavřeli do kanceláře a donutili jí podepsat Dohodu o rozvázání pracovního poměru, pod výhružkou vyhazovu bez nároku na finanční odškodnění. Žalovaná se po tomto incidentu nervově zhroutila a dlouho byla v pracovní neschopnosti. Zaměstanvatel všechno popřel.
Obvinil ji, že chybějící stravenky neodevzdala tomu, komu měla (inspektorce) a chybějící peníze ukradla.
Předseda senátu nakonec konstatoval, že smír není možný, protože obě strany trvají na svém tvrzení. Vyzval žalovanou, aby předložila občanský průkaz a pokynem „Máte uvést pravdu a nic zamlčet“ dal najevo, aby začala vypovídat. Zopakovala v podstatě znovu to, co řekla chvíli předtím, s tím rozdílem, že tentokrát si to předseda zapisoval. Když žalovaná všechno vypověděla, celý problém jsme vyslechli znovu, když předseda svůj záznam výpovědi namlouval na diktafon. Nakonec se dohodlo, jaké bude potřeba přivolat svědky a sehnat další důkazy. Jednání, po krátké poradě senátu (při které předseda řekl: „No tak to asi odročíme, ne?“ a dvě přísedící přikývly), ukončil. Případ je odročen na neurčito.

Osobně si myslím, že paní říkala pravdu. Aspoň na mě tak působila. Arogantní chování jejího soka, bylo naprosto nevhodné. Dvakrát se kvůli němu rozbrečela. Ani chování předsedy senátu – a to mě překvapilo asi ze všeho nejvíc – nebylo úplně „nestranné“. Mluvit stylem: „No jo no, paní ..., když Vy taky všechno, co pan ...e, zpochybníte. S Váma je to těžký. No to budete teda muset nějak dokázat, že jste to nevzala, no.“ se k soudu nehodí. Celková atmosféra byla spíše neformální. Možná pro malý počet aktérů. Přísedící za celou dobu nepromluvily ani slovo.
Myslím, že by se tu dalo mluvit o porušení Čl.10 Listiny (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Samozřejmě v případě pravdivé výpovědi paní Velíškové. Pak by se to dalo možná vztáhnout k Čl.26 Listiny (3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

Předseda senátu svým chování podle mne jednal v rozporu s Čl.40 (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. [pozn. editora: zde samozřejmě o trestní řízení nešlo; příznačné ale je, že to tak laik může cítit v jednání, které by mělo být jednáním dvou rovných stran].

V pátek 21. 3. 2008 jsem navštívila jednání ohledně majetkového vyrovnání manželů.Trvalo od 8:05 do 8:30 hodin.

Pan a paní jsou rozvedení. Od roku 2006 se soudí ve věci vyrovnání společného jmění manželů (SJM). Žalobkyní je manželka a probíhalo čtvrté jednání.

Hlavní aktéři jednání, pan a paní ... a jejich právní zástupci, dorazili na soud až chvíli po mě. Na paní byla od začátku vidět velká nervozita. Když přišel její bývalý muž, beze slova ji minul. Po chvíli dorazili právníci. Zaujalo mě, že paní měla zástupkyni a pan zástupce. Vypadalo to (nejen podle atmosféry, která byla v porovnání s včerejším jednáním „hustá“, ale také podle doby, která byla pro jednání vyhrazena – 8:00 – 10:15 h), že vyřešit situaci nebude jednoduché. Do začátku jednání zbývalo deset minut. Právník pána přišel za právničkou paní a sdělil jí, že se právě s klientem dohodli, že by rádi uzavřeli smír. Zástupci ve stručnosti dohodli, jak bude vše probíhat a oznámili to žalobkyni, která souhlasila.

Soudní jednání probíhalo tentokrát za přítomnosti samosoudykně. Začalo poněkud neobvykle. Soudkyně si vzala úvodní slovo, ve kterém kárala žalovaného, že ji zahlcuje svými maily, ve kterých jí podsouvá různá právní hodnocení, že neustále mění názory a tím jí komplikuje práci. Svoje rozhořčení se nepokoušela nijak zakrýt: „Opravdu mě to nadzvedlo, tak jsem to musela říct hned na začátku, abych pak mohla jednat věcně.“
Začala jednat. Z předchozího jednání, zbyly na dnešek dva sporné skutky: filatelistická sbírka a vlna. Právníkji přerušil a sdělil, že se strany dohodly na uzavření smíru. Nadšená soudkyně sepsala text smíru a pak ho nadiktovala na diktafon. „Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni za titul vypořádání SJM částku 62 500 Kč a to do 31. 3. 2008 na účet žalobkyně vedený u ČSOB.“ Náklady za soudní řízení, platí každý své. K rozhodnutí se nelze odvolat.

Všichni opustili jednací místnost, soudkyně donesla text k přespání soudní přepisovatelce, aby ho mohly obě strany hned podepsat.
Dokončení jednání trvalo necelých deset minut. Po jeho ukončení se pan jal slova a začal se soudkyni omlouvat, za maily a vysvětlovat jí, že jí je posílal, „aby nevypadla z dění“. Tak ho znovu pokárala a byl definitivní konec.

Tady by ze strany p. Andrease mohlo jí t o porušení Čl.82 Ústavy (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

Čl.96 Ústavy (2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
Přestože soudní jednání jsou až na výjimky veřejná, není podle mne příliš zvykem, aby se na ně někdo chodil dívat. To, že jsem chtěla vědět, kdy se co soudí a jít se na to podívat, bylo pro oslovené lidi poněkud zvláštní. Každý má právo na veřejné projednání jeho věci, ale ne každý o to stojí. Například u rozvodů a právě majetkových vyrovnání, což jsou podle mého názoru dost osobní záležitosti. Když už tady ale ta možnost být přítomný na soudním jednání je, doporučuji využít.