Smotná návštěva jednání, kterého by se obyčejný člověk chtěl zúčastnit, je to celkem složitý a časově náročný proces. Nevím, proč by měl být problém vyvěsit rozvrh jednání třeba na týden dopředu.
Co se týče samotného jednání, bylo srozumitelné i pro obyčejného člověka, akorát při čtení soudce „huhňal“, takže mu občas nebylo rozumět, na což si pak venku stěžovaly i svědkyně. Až zde jsem si v plné míře uvědomila, jak musí být složité rozhodnout o vině a jak mohou být některé důkazy relativní. Zároveň však „obyčejní“ lidé mají jasno celkem brzy a jsou o své pravdě naprosto přesvědčení.
Rozhodla jsem se navštívit krajský soud. Za účelem výběru soudního jednání jsem se nejprve podívala na internet, kde však nebylo uvedené žádné, tudíž jsem byla nucena jít se informovat přímo na soud. Původně jsem si myslela, že mi řeknou „V ten a ten den, se v tolik a tolik hodin koná vazební jednání.“ Šla jsem do podatelny, kde mi však paní řekla, že nic takového není možné, že ona má rozpis jen na ten daný den, ale poradila mi, kam se mám jít zeptat, které jednání bude vazební.
V úterý 7.3. 2008 se konalo pouze veřejné zasedání. Po příchodu eskorty jsem mohla vstoupit. Obviněný byl přiveden čtyřmi policisty, všimla jsem si, že jeden z nich mu chtěl sundat pouta, ale druhý zavrtěl hlavou, ať to nedělá. Předmětem zasedání byl znalecký posudek, který se zabýval SMS zprávami. Hlavním důkazem, na základě něhož byl totiž vzat do vazby, byla výhružná SMS zpráva. Obviněný však tvrdil, že nikdy žádnou takovou zprávu neposlal. Posudek popisoval různé možnosti odeslání SMS, komunikaci s mobilními operátory a de facto říkal, že odsouzený musel zprávu odeslat. Obhájce však namítl, že znalecké posouzení neodpovídá zadání, které požadoval a proto bylo další projednávání odloženo na neurčito.
Co se týče prostředí, krajský soud na mě působil více autoritativně než městský, tak nějak, jak bych si představovala, že to u soudu bude vypadat. Byl zde přítomen předseda senátu a dva přísedící, státní zástupkyně, obhájce, obviněný a justiční stráž. Místnost sama působila příjemněji a reprezentativněji než ty, které jsem navštívila při jednání městského soudu. Vše proběhlo velice rychle, takže jsem nebyla schopna zaznamenat nějaké emoce a atmosféru. Jedině snad to, že odsouzený pro mě velmi nepříjemně koukal mým směrem a neměla jsem z něj dobrý pocit.
V pondělí 10.3.2008 jsem šla opět za cílem navštívit jednání na krajský soud. Vedoucí trestního oddělení mi sdělila, že jednání začne v 9:00, a že jde o vraždu.
Před síní už čekali svědkyně, jedna z nich se mě zeptala, zda tam jdu taky „kvůli Radkovi“. Odpověděla jsem, že tam jdu kvůli škole a ona na to, že to je dobře, že aspoň uvidím, co se děje.
Z důvodu nefunkčnosti techniky a zpoždění obhájkyně začalo jednání asi o půl hodiny déle. Mezitím jsem neslušně poslouchala svědkyně, které si stěžovaly, že toto je už asi páté jednání, že již všechno řekli i soudu v Jihlavě, a že je to stojí čas a peníze.
Obžalovaný byl tentokráte doprovázen pouze dvěma policisty a pouta mu byla sundána. Z toho jsem vyvodila závěr, že v prvním případě byl odsouzený asi agresivnější povahy nebo se z nějakého důvodu báli, že by mohl něco udělat.
Do síně jsem vstupovala se stísněnými pocity, přece jen šlo o vraždu. Předseda senátu nejprve svědkyním přečetl poučení, poprvé jsem se dozvěděla, při nepravdivé výpovědi může být trest až 10 let a také poprvé jsem vyslechla upozornění o chování v soudní síni. Po úvodních formalitách začal výslech první svědkyně.
Obžalovaný byl viněn z vraždy matky. Ta, když zemřela, mysleli si, že měla infarkt. U mrtvé se sešlo příbuzenstvo, lékař a policisté. Někdo z příbuzných vyslovil domněnku, že to nebyl infarkt, že má mrtvá ruce v pěst a celkově vypadá jinak, než někdo, kdo zemřel na infarkt. Navíc měla naklizeno, umyté nádobí, to by při náhlém infarktu neměla hotové. K tomuto závěru nejspíš došla i policie, protože zemřelá byla poslána na soudní pitvu.
První svědkyně byla teta zemřelé. Nejprve stručně řekla, co ví, pak byla čtena její první výpověď. O zemřelé mluvila stejně jako druhá svědkyně jako o tiché, hodné, která má dvě zaměstnání, aby mohla finančně pomáhat synovi…Dále se rozebírala finanční situace zemřelé – zahrada a pozemky v Radíkově, šetřila na zahradní domek a krb, babička u ní měla schovaných 25 tisíc na pohřeb.
Po výslechu byly čteny dopisy, která přinesla svědkyně. Byly to dva dopisy, které psal obviněný své babičce a jeden dopis, kterým babička reagovala a prosila, ať už ji nepíše.
Následovala přestávka, měla trvat deset minut, ale byla delší. Svědkyně sice k výpovědi přistupují samostatně, aby se neovlivňovaly, avšak o této pauze si stihly říct vše, co se dělo.
Mezi důkazy, které nebyly moc projednávány a na které podle mého sázela obhajoba bylo, že na vnitřní straně kalhotek zemřelé bylo nalezeno sperma a bylo zjištěno, že měla před smrtí pohlavní styk. Avšak svědkyně o ní mluvily jako o ženě, která o muže nemá zájem, vždy říkala „že chlapa nechce“. První svědkyně dokonce řekla, že neví, zda vůbec někdy nějakého muže měla, na což soudce vtipně odpověděl, že nejspíš ano, když měla syna.
Další okolnosti, které by mohli potvrzovat domněnku, že zemřelou zabila jiná osoba jsou tyto: zemřelá byla přepadena cestou od autobusu, stále si stěžovala, že ji přijde, že se někdo pohybuje po bytě, když není doma.
Hlavním důvodem proč měl obžalovaný vraždit byly finance. Šlo o pozemky a určitou finanční částku, kterou měla zavražděná doma. Zjistilo se, že ze sporožirového účtu byly průběžně vybírány peníze a den před smrtí bylo vybráno 6 tisíc, přičemž svědkyně uvedla, že následující den obžalovanému přišel jakýsi balíček právě za stejnou částku.
Druhá svědkyně neměla s rodinou nic společného, bydlela ve stejném domě jako zemřela, a je to jedna z místních „drben“. Posedává na lavičce před domem a sleduje okolí. Soudce se nejprve zeptal, zda porozuměla poučení a zda bude vypovídat. Ona na to: „Tak to ne.“ Tak ji soudce vysvětlil, že ji nic jiného nezbývá. Tato svědkyně celkem nic neřekla, moc dobře se nevyjadřovala a bylo vidět, že už má svůj obrázek udělaný a dle toho dá se říct „přizpůsobuje“ své svědectví. Například popisovala jak viděla v den vraždy obžalovaného cosi nést do popelnice, s tím, že to mohla být nějaká halenka. Podle mě, kdyby neuvažovala o tom, že šel vyhodit věci, které měla matka na sobě v době vraždy, vůbec by nevěděla, co vyhazoval. Líbilo se mi, jak soudce pokládal otázky, například ohledně igelitové tašky, kterou měl obžalovaný nést z domu. Snažil se jimi zjistit, co mohlo být jejím obsahem, takže se ptal jestli byla nacpaná, jak byla velká, prověšená atd.
Jednání bylo dlouhé a já jsem bohužel musela odejít, takže nevím, zda byl vyřčen rozsudek, ale zajímalo by mě to, ale nevím, zda se to dá někde zjistit. Vzhledem k tomu, že tam byla slečna od tisku, sem se pokoušela něco najít na internet, ale bez úspěchu. Podařilo se mi ale najít články týkající se prvního jednání z ledna 2008 a teprve z nich jsem se dozvěděla, že zemřelá byla udušena, a že obžalovaný se k vraždě přiznal, ale pak začal tvrdit, že k tomu byl donucen.
Co se týče emocí účastníků, obžalovaný působil klidně, k vysloveným svědectvím se vždy věcně vyjádřil. Emocionálně navenek neprožíval ani čtení dopisu od babičky, který slyšel vlastně poprvé, ale určitě to pro něj bylo významné. V dopisech pro ni psal, jak se mu stýská a že ho mrzí, jak ho celá rodina zavrhla.
Co se týče svědkyní, bylo vidět, že u nich je obžalovaný vrahem, truchlení už dávno opadlo a do popředí se dostal vztek, zášť, potrestání.
Žádné komentáře:
Okomentovat