Co mě, ale překvapilo nejvíce, byla atmosféra celého jednání. Po minulých zkušenostech (rozvod a dluh) jsem očekával spíše dusnou, nepřátelskou až stísněnou atmosféru, ale možná z důvodu delší doby, která uběhla od rozvodu, či díky soudkyni, bylo jednání absolutně poklidné až pohodové. Domnívám se, že obzvláště v případech rodinného práva, je vhodné, aby soudce nepůsobil silně autoritativně a navodil podobnou atmosféru, která určitě urychlí a usnadní samotné řízení.
V tomto soudním jednání šlo o požadavek matky dvou dcer (třináctiletých dvojčat)na zvýšení výživného (na 200€ na každou dceru). Otec, Rakouský občan se zvýšením souhlasí, ale o nižší částku než požaduje bývalá manželka a matka dětí (původně platil 100€ za každou z dcer a nyní nabízí 150€). Matka dětí argumentuje zvýšení, rostoucími náklady za děti spojenými s vyšším věkem a vývojem kurzu eura.
I když tento případ asi není nejlepší pro ukázku základních práv a svobod, domnívám se, že relevantní k tomuto případu jsou tři články Listiny základních práv a svobod, a sice články číslo 10(1), 30(2), 32(1).
Čl. 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Čl. 30
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
Čl. 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
Jelikož je Listina, ale i Ústava formulována dosti obecně, může mít interpretace těchto textů dosti široký záběr. Při prvním přečtení Listiny jsem těmto článkům rozuměl asi takto: Čl. 10(1)- klade důraz na důstojné zacházení s občany např. ve stáří, v nemoci a před úřady, nebo i zákaz mučení atd.
Čl. 30(2)- zde mě jako první napadlo, že se jedná o pomoc lidem skrz sociální dávky, jako je podpora v nezaměstnanosti, nemocenské dávky atd.
Čl. 32(1)- se podle mě zabývá ochranou instituce manželství a rodiny jako základní jednotky státu, dále ochranou dítěte např. i před rodiči.
Obě strany se, i když nejspíš nevědomě, „oháněly“ argumenty týkajícími se čl. 10 (1) a čl. 30 (2). Matka poukazovala na nižší životní standard, její i jejich dcer, naopak otec se snažil dokázat (pomocí výplatních pásek a pohledávek), na to, že v případě, že by musel platit matkou požadovanou částku, by se dostal do finanční tísně, tudíž oba chtěli zachovat svoji důstojnost.
V databázi NALUS jsem nalezl případ relevantní k mému (II.ÚS 1619/07 #1). Šlo zde o zamítnuté zvýšení výživného, jež měl platit otec na děti. Otcova argumentace ohledně změny majetkových poměrů a tedy nemožnosti platit vyšší výživné byla přijata odvolacím soudem. Ústavní soud, ale zrušil výrok odvolacího soudu a přiřkl matce vyšší výživné.
Předpokládám, že hl. čl. 10(1) by měl asi jinou podobu v zemích, kde je aplikováno islámské právo. V těchto zemích je na člověka a hlavně na ženu nahlíženo jinak než na západě a právo je řízeno koránem.Domnívám, se že všechna tato práva mají v ústavě své místo, i když si myslím, že by tyto zákony měli být konkrétnější. Např. u Čl. 10(1): Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost-zde se nabízí otázka, zdali, by sem nemělo patřit i právo na důstojnou smrt, tedy eutanazii.
Ve srovnání s dvěma předchozími jednáními, které jsem navštívil, bylo toto hodně odlišné. Částečně to bylo způsobeno tím, že bývalý manžel navrhovatelky je občanem Rakouska a mluví pouze německy. Z toho důvodu musela být u soudu přítomna překladatelka. Ta stejně jako oba účastníci na začátku jednání musela prokázat svoji totožnost a také certifikát dokazující její způsobilost překládat.
Navíc ani jeden z účastníků nebyl zastupován advokátem, tudíž soudkyně pro jejich neznalost práva musela prokázat velkou trpělivost a pečlivě jim vysvětlit co po nich vlastně chce. I díky tomu si myslím, že oba účastníci (i já) všemu dobře rozuměli, i když samozřejmě pro neznalost němčiny nemohu posoudit, zdali rozuměl všemu i žalovaný.
Sama soudkyně byla velmi empatická a ochotná, což dokázala při jednání s oběma stranami, na druhou stranu si nejsem jistý, jak by obstála při řízení vážnější trestně-právní kausy. Zajímavostí jistě je i to, že matka pobírá přídavky na děti z Rakouska, což je možné od vstupu České republiky do Evropské unie. Výše těchto přídavků v současnosti činí 180€.
Co mě ovšem nemile překvapilo je časté rušení jednání. Nevím, zdali je to mou „špatnou aurou“, ale i s předešlými řízení je moje bilance 4:3 tzn., že ze sedmi pokusů o návštěvu soudu jsem byl pouze ve třech případech úspěšný. Co musím naopak pochválit je přehlednost internetové vývěsky u krajského soudu v Hradci Králové (zde jsem měl vybrané jedno jednání, jež bylo bohužel zrušeno), a také velmi vstřícné chování pracovníků soudů, ať už se jedná o členy justiční stráže, zapisovatelky či samotné soudce, kteří mě vždy ochotně poradili.
Mimochodem verdikt soudu stanovil, že výživné bude navýšeno na 155€, tedy o 45€ méně než navrhovala matka, s tím, že otec bude muset doplatit do šesti měsíců od doručení rozsudku částku cca 2000€, za navýšení za poslední tři roky (tři roky proto, že se jedná o dobu od kdy je opět žalovaný zaměstnán-z čeho platil výživné v době, kdy byl nezaměstnaný a nedostával podporu, mě není známo). Proti rozsudku se ani jedna strana neodvolala.
Žádné komentáře:
Okomentovat