Jednalo se o první stání, kam se osobně dostavil obžalovaný se svým právním zástupcem. (Čas začátku jednání: 14:30 Čas konce jednání: 15:45) Hlavní líčení probíhalo jako trestní řízení státu ( zastoupeného státní zástupkyní) proti obžalovanému ve věci poškozování cizí věci. U soudu navíc měli vypovídat dva svědkové, z nichž se však dostavil pouze jeden.
Ze slov žalobce - obžalovaný vnikl do budovy „xxx“firmy a násilím vytrhal značné množství okenních parapetů, které tam sám dříve nainstaloval při plnění zakázky. Po té je na místě rozstříhal nůžkami na plech. To vše kvůli údajným neshodám při odvedení zmiňované práce. Snaha o demontáž se nezdařila. Došlo k značnému poškození parapetů i omítky a dlaždic na oknech. Poškodil tak cizí majetek, jehož oprava stála firmu 15 700,-kč.
Ze slov obhajoby: Obžalovaný (živnostník) se snažil pouze demontovat svůj vlastní majetek, neboť okenní parapety ani odvedená práce mu nebyly zaplaceny. Firma A-Okna, která s firmou „xxx“ měla smlouvu na nová okna i s parapety, však obžalovanému jako subdodavateli parapetů nezaplatila částku 58.000,-kč ( a přerušili s ním kontakt) , ale pouze zálohu 68.000,-kč, tudíž dle něj byl stále vlastníkem těchto parapetů.
Po dlouhém hodinovém výslechu jak obžalovaného, tak svědka z firmy „xxx“ , který na stavební práce dohlížel, bylo slyšení odročeno na květen 2008. A to z důvodu potřeby výslechu svědka, který pracoval na parapetech s obžalovaným jako jeho zaměstnanec a výslechu jednatele v uváděných smlouvách za firmu A-Okna.
Jedním z hlavních bodů přelíčení bylo samotné vlastnictví věci, zde konkrétně parapetů. Koho vlastně parapety v tu chvíli, kdy se je snažil obžalovaný demontovat, byly? Za jakým účelem to provedl? Zda měl ke svému jednání právoplatné oprávnění apod. Z Listiny základních práv a svobod jednoznačně vyplývá, že: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu…“ (čl. 11 odst.1). S tím si tady však na řešení situace nevystačíme a musíme přihlédnout k jiným pramenům práva než k Listině.
Na tyto skutečnosti vlastnické navazuje problém, za který je obžalovaný souzen, a to poškozování cizí věci. Nastává problém, zda jsou parapety obžalovaného či ne a poškozuje tak potom cizí věc. Každopádně poškodil okolí parapetů (omítky ,dlaždice, rámy oken). V listině je jasně řečeno: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ (čl.11 odst.3). Obžalovaný způsobil újmu práv druhého a to právě poškozením cizího majetku. Ať jsou parapety podle práva jeho či nikoliv.
S vlastnictvím parapetů souvisí přímo smlouvy o dílo, které byly při jednání mnohokrát jmenovány. Byly sepsány mezi třemi subjekty: firmou „xxx“, která si zakázku objednala od firmy A-Okna a firmou A-Okna, která uzavřela smlouvu s obžalovaným. Na základě smlouvy a jejího nedodržení mezi obžalovaným a firmou A-Okna se bude nejspíše rozhodovat o vlastnictví parapetů.
Z Listiny práv a svobod nás zajímá také při tomto soudním sporu (i jiných soudních jednáních) hlavně kompletní hlava pátá, která ustanovuje práva na soudní ochranu. Já sama využila práva obžalovaného na veřejné projednání věci z článku 38 odstavce 2.
Všichni přítomní mluvčí nejmenovali při svých výstupech žádné konkrétní zákony. Vyjma předsedy soudu při pronášení důležitých dat pro zápis. Akorát v tomto okamžiku jsem zaslechla slova zákon a paragraf. Každopádně Listina oplývá pouze stručnými články o vlastnictví a poškozování cizí věci. Obhajoba jasně hrála na zpochybnění, kdo je vlastníkem parapetů. Využívala tedy práv na svobodné užívání vlastní věci zakotvených přímo v ústavě. S porozuměním Listině jsem neměla problém, ani s pochopením zacházení se základními lidskými právy u soudu. U soudu se více využívalo zákonů zakotvených mimo Listinu ( v občanském a obchodním zákoníku).
Vlastnická práva v Evropě jsou podle mého úsudku uzákoněna obdobnými způsoby, a tak by podobné či shodné přelíčení mohlo probíhat stejně u nás, jak v jakékoliv zemi v Evropě.
V databázi výsledků rozhodovací činnosti Ústavního soudu v Brně Nalus, jsem nenašla žádné rozhodnutí, které by bylo v souvislosti s mnou navštíveným procesem. Bude to spíše mojí chybou. Opravdu jsem se v tomto systému asi nějak nezorientovala. Tak jako se mění současná kultura, celý svět, mění se i významné aspekty soudního rozhodování. Myslím, že judikatura je relevantní a nemělo by se držet jen zdrojových textů ( ústava).
Dle mého úsudku je právo vlastnit věc jedním se základních lidských práv a musí být zakotveno přímo v ústavě. Stejně tak jako ochrana tohoto práva proti jednání druhých. Život bez soukromého vlastnictví si už ani neumíme představit. Člověk celý život vlastní nějaký majetek a je důležité, přímo ústavně důležité, aby byl jeho majetek chráněn proti poškozování, krádeži a jiným újmám.
Jednání probíhalo zcela obyčejně. Obžalovaný mluvil k předsedovi soudu silně hovorově. Otázky kladené na svědka ze strany obhájce byli podávány velmi důrazně, ironicky. Úspěšně se snažil o zpochybnění jeho relevantnosti k celé události a prakticky učinit téměř celou jeho výpověď bezvýznamnou. Způsob jakým to dělal by vyvedl z míry i mě. Jestli to mohu zhodnotit, byl v tom opravdu dobrý J .
Navštívila jsem v rámci tohoto předmětu celkem tři soudní jednání. Mohu říct, že tohle mi osobně přišlo jako pro laika nejvíce srozumitelné. Účastníky mluvili plynule, pomalu, srozumitelně, k věci a s neodbornou terminologií. Projednávaná věc byla vcelku zajímavá a jednoduchá k pochopení. Bylo to první soudní stání, takže jsem byla uvedena celkově do obrazu. Sami účastníci řízení se dobře v průběhu jednání orientovali.
Líbilo se mi i jednání, které jsem navštívila předchozí den, kde vypovídali i dva znalci v oblasti audio a video záznamů, který jim byl poskytnut k expertíze ( nahrávka s rozhovorem dvou lidí o úplatku za přiřknutí bytu). Líčení bylo zajímavější, avšak nebylo to první stání. K porozumění situaci mi chyběly informace -kontext. Navíc státní zástupce svou dlouhou závěrečnou řeč chrlil takovým tempem, že jsem mohla ztěžka porozumět ( i další jeho výstupy byly takové). Jen takový postřeh: vtipné bylo také jakým způsobem vstával státní zástupce, když měl slovo, ale to zde nebudu popisovat.
Strávila jsem na Městském soudu v Brně celkem dvě celá odpoledne. Bohužel proto, že se polovina obžalovaných k soudu vůbec nedostaví. Nejspíše je pokuty za to vůbec netíží.
Žádné komentáře:
Okomentovat