Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

neděle 6. dubna 2008

Miroslav: presumpce neviny a recidiva

Dne 21. března jsem navštívil soud proti obžalovnému z trestného činu zpronevěry. Toho se měl dopustit, když v červnu minulého roku pracoval v autobazaru a odcizil odtud dodávku s železem. Železo prodal do výkupny a v automobilu několik dní žil. Obžalovaný se podobného činu v minulosti dopustil již několikrát, proto byl v době konání soudu ve vazbě. Soudce jej odsoudil k půl roku vězení s ostrahou. Tento soud pojednával podle mého názoru o několika základních právech a svobodách.
Tím prvním je záruka osobní svobody, o které se píše v Listině práv a svobod v hlavě druhé, článku 8. V něm se uvádí, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V jiném odstavci se píše, že nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

V tomto případě soud rozhodl o zavření obviněného do vazby pravděpodobně proto, že se trestné činnosti dopustil již několikrát předtím a dokonce se dvakrát jednalo o stejný trestný čin. Dle trestního řádu může být obviněný vzat do vazby v případě, kdy z konkrétních skutečností vyplývá obava, že bude opakovat trestnou činnost. U této osoby podle všeho hrozilo, že bude opakovat trestný čin, neboť zpronevěrou, za kterou byl ten den souzen řešil svoje existenční problémy a krádeží se již i v minulosti problém své obživy vyřešit pokoušel. Pro tyto dva faktory u něj pravděpodobně soud viděl nebezpečí opakování trestného činu.

K rozdílu mezi základním právem osobní svobody, jak se o něm píše v Listině základních práv a svobod a jak bylo aplikováno v daném soudním řízení podle mého názoru tedy nedošlo, jelikož byla dodržena podmínka dodržení zákonem daných důvodů a způsobů uvržení osoby do vazby, jak se to vyžaduje v Listině práv a svobod.
Existence vazby a věznění osob v ní podle mého názoru může být určitým způsobem v kolizi s druhým odstavcem v článku 40 Listiny základních práv a svobod. V tom se píše: Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

Zrovna v tomto případě na soudce mohlo působit, že obžalovaný byl již v minulosti souzen za podobné trestné činy i to, že je již určitou dobu ve vazbě. Mnohdy bývá zvykem potvrdit trest vyšší než je doba, kterou již obžalovaný tráví ve vazební věznici, aby neznehodnocoval předešlé soudní rozhodnutí. Což by mohlo soudům uškodit v očíchveřejnosti a soudci, který se tomu přičinil, například znepříjemnit život v rámci vztahů s lidmi v soudnictví. Proto si myslím, že za okolností, kdy by obžalovaný byl nevinný a trval na nevině (což se sice tentokrát nestalo – osoba se přiznala), by mohlo dojít k předčasnému špatnému úsudku soudce o vině či nevině, který by mohl mít vliv na konečný verdikt.
Na stránkách Ústavního soudu jsem našel podobný případ (III.ÚS 1578/07) V odůvodnění svého usnesení obecný soud užíval slovní formulace, jež dávají najevo, že považuje vinu stěžovatele za a priori prokázanou. Ústavní soud tuto stížnost odmítl a označil ji za neopodstatněnou, zdůvodnil to dodržením zákonných postupů a zákonem stanovených důvodů vazby.

Je podle mě důležité mít řád zákonů, na které je možné se obrátit v případě spekulací a sadu soudních rozhodnutí, učiněných v minulosti, na kterých lze ukázat podobnost jednotlivých případů a vycházet z nich při řešení nových. To může zkrátit dobu při rozhodování a zjednodušit práci soudu.Ústavní zakotvení těchto práv je podle mě důležité, jelikož patří k jedněm nejzákladnějším právům člověka. Je potřeba mít jejich dodržování utvrzeno jasně stanovenými pravidly a pevným základem, kterým je Listina základních práv a svobod, trestní řád a trestní zákoník.

Rozuměl jsem všemu co se v soudní síni odehrálo a řeklo, stejně tak důvodům odsouzení obžalovaného i výši jeho trestu. Při rozhodování o trestu soudce přihlížel k tomu, že se obviněný přiznal, ale i k projevení lítosti nad činem, i když šlo spíše o formální počin. Dále zohlednil jeho nepříznivou životní situaci, proto byl rozsudek relativně nízký, na to že obžalovaný byl několikanásobný recidivista. Soud proběhl rychle a atmosféra mi nepřipadla nijak znepokojující nebo ponižující pro souzenou osobu.

Žádné komentáře: