Nejsou-li splněny podmínky spravedlivého procesu, mohou být pak zpochybněny jeho závěry. Právo na obhájce (a jeho zakotvení Listině a zákonech) je pro občany samozřejmě velmi důležité abychom proces mohli považovat za spravedlivý. Zejména z důvodu, že valná většina lidí, kteří před soudem stanou jsou v tomto oboru laiky, a podle zásady, že neznalost zákona neomlouvá by jim mohl právní stát více škodit než pomáhat.
Byla projednávána stížnost státního zástupce (Veřejné zasedání nejvyššího soudu v Brně (od 9.30 do 10.15 hod.)) proti usnesení Městského soudu v Brně, kterým byl zamítnut návrh obnovu řízení. I. V. byl v minulosti odsouzen městským soudem v Ústí nad Orlicí a po té v městským soudem v Brně (v obou případech za zpronevěru) a byl mu uloženy tresty veřejně prospěšných prací 300 a 400 hodin. Součet těchto svou trestů činí 700 hodin, což přesahuje zákonem stanovenou horní hranici za tento trestný čin (400 hodin). Oba soudy zamítly žádosti o obnovy řízení.
Zároveň státní zástupce poukázal na další nesprávnosti v těchto procesech – především na to, že u městského soudu (kam byl I.V. eskortován z věznice, kam byl umístěn za neplnění vyživovací povinnosti) nebyl přidělen obhájce. Nejvyšší soud nakonec dospěl k závěru, že byl porušen zákon a zrušil rozsudek Městského soudu v Brně (protože byl vynesen jako 2. a v součtu s předchozím trestem překračoval zákonem stanovený limit).
Co se týče Listiny základních práv a svobod, jednalo se tedy o právo na soudní a jinou právní ochranu. Nejprve jsem se chtěla psát o čl. 36 Hlavy páté o právu domoci se práva, pak jsem se ale rozhodla zaměřit na čl. 40 Hlavy páté, onkrétně na právo na obhájce. Na tomto případu mne zaujalo, jak zdánlivá samozřejmost u soudu (přidělení obhájce obviněnému) vlastně tak samozřejmá není. Měla jsem za to, že tato podmínka je nutná aby soud mohl proběhnout a že se bez ní řízení, natož vynesení rozsudku, nemůže uskutečnit.
Případ projednávaný u Nejvyššího soudu byl pro mne celkem srozumitelný, hlavně proto že bylo řečeno oč jde nejen právnickým jazyke. Jinak jsem nestačila zaznamenávat všechny zmiňované paragrafy a hlavně nevěděla co si pod nimi představit.
Jednání probíhalo bez přítomnosti obviněného, což ale jak uvedl předseda senátu nebylo na škodu (protože nakonec bylo rhozodnuto v jeho prospěch). A kromě mě a kolegyně z téhož předmětu tu nebyla ani jiná veřejnost či dokonce tisk. Návštěva soudu je nepochybně cenná zkušenost, pěkně tu jde vidět, jak se stát „zhmotní“ a přímo ovlivňuje život lidí.
Do listování v databázi rozhodnutí ÚS jsem se zabrala na několik hodin, protože je zajímavé zjišťovat co všechno může být na pořadu jednání takové vážené instituce - měla jsem za sem se dostanou jen velmi závažné případy kterých je několik do roka.
Žádné komentáře:
Okomentovat