Soudní líčení na Krajském soudu v Brně jsem navštívil 7.3. 2008. Stál jsem před budovou soudu a měl jsem ze začátku celkem ostych vejít , a tak jsem čekal až půjdou dovnitř nějací lidé, abych nevzbuzoval tolik pozornosti jako „nezvaný host“. Po chvíli se objevili dva seriózně vypadající muži a já si je vybral jako svůj „předvoj“. Ihned po vstupu do budovy na mě „dýchla“ zvláštní atmosféra a chvíli po ní i justiční stráž, která mě vyzvala k odložení předmětů z kapes do košíku a k tomu, abych prošel bezpečnostním zařízením (popravdě řečeno jsem byl překvapený takovou ostrahou, ale po chvíli mi došlo, že podobný přístup je nezbytný a na soudech zcela jistě běžný).
Od spolužáků kteří se již soudního jednání účastnili jsem obdržel určité instrukce a tak sem se jich snažil držet. Došel jsem tedy k nástěnce, kde bylo popsáno kdy a ve které místnosti se které soudní líčení koná.Vybral jsem si soudní líčení ve kterém šlo o obvinění z krádeže. Místnost jsem bez větších problémů našel (i díky tomu že před ní stálo velké množství lidí) a opodál jsem čekal až budou lidé zavoláni dovnitř. Po chvilce se tomu opravdu tak stalo a já poprvé vešel do soudní síně.
V soudní síni již seděla soudkyně, zmocněnec ,obhájce žalobce, obhájce obžalované a obžalovaná. Já vešel se skupinkou svědků a několika dalších členů veřejnosti. Samotné jednání soudu prošetřovalo krádež nábytku z bytu žalobce v hodnotě, která překračovala čtyři sta tisíc korun. Obhájce žalobce většinu tohoto nábytku vyjmenoval a sdělil obžalobu, načež soudkyně vyzvala svědky aby opustili jednací síň a poté započala výslech obžalované. Obžalovaná byla manželkou žalobce a její výpověď se často stáčela k jiným tématům za což ji vždy soudkyně rázně napomenula a zopakovala jí, ať se vrátí k tématu, to jest k zodpovězení otázek zda a proč zmiňovaný nábytek zcizila. Na obžalované bylo patrné, že je opravdu v hrozném psychickém stavu a nedokázala přesně odpovídat na otázky. Po soudkyni se slova ujal zmocněnec, ale ani on nedostával přesné odpovědi, a proto po chvíli s výslechem skončil.
Poté soudkyně vyzvala prvního svědka ke vstupu do jednací síně a řekla mu jeho práva a zeptala se, zda-li mu nic nebrání ve výpovědi (toto zopakovala každému svědku). Prvním svědkem byl manžel obžalované, který vypověděl o stavu bytu poté co jej obžalovaná vykradla a dále řekl, že jeho žena je „zákeřná ženská“ a že jeho a jeho firmu jen využívala. Na druhou stranu popřel, že by někdy své ženě vyhrožoval, či dokonce ji napadnul.
Druhým svědkem byla dcera prvního svědka a zároveň nevlastní dcera obžalované, která vypověděla, že vykradený byt viděla a víceméně zopakovala výpověď svého otce. Přišlo mi, že byla hodně nervózní, protože si každou otázku nechala znovu zopakovat a při svých odpovědích často koktala a zadrhávala se.
Třetím svědkem byla paní, která byla vlastníkem některých kusů nábytku a navíc byla v jistém (nejspíše kamarádském) vztahu s manželem obžalované. Soudkyni zajímalo proč si skladovala nábytek v cizím bytě a na to svědkyně odvětila že přeci není nic divného na tom, když svému kamarádovi koupí nábytek který potřebuje. Celá její výpověď byla mlhavá a přišlo mi opravdu moc divné proč někdo utrácí desítky tisíc korun za nábytek, který pak již nechce zpět. Navíc byla většina tohoto nábytku uvedena jako věci umístěné ve skladu firmy manžela obžalované. Toto však k mému úžasu soud přešel a dál se tím nezabýval….
Čtvrtým svědkem byl zaměstnanec firmy. Ten vypověděl, že se obžalovaná chovala k zaměstnancům povýšeně až nepřátelsky a některé dokonce šikanovala neustálými kontrolami jejich práce a podobně. Jeho výpověď byla velmi impulzivní a okořeněná několika peprnými výrazy, které užil při citaci obžalované.
Posledním svědkem byla účetní firmy. Ta působila stejně jako obžalovaná velice odevzdaným a zbídačeným dojmem. Vypověděla, že jí obžalovaná dostala svou „kontrolou“ její práce až do psychiatrické léčebny a že doteď kvůli ní pravidelně dochází k psychiatrovi. Bylo na ní vidět že jí soudní jednání velice vyčerpává a že chce co nejdříve odejít a tak se dál nevystavovat stresu, kterého v poslední době prožila opravdu hodně.
Emoce které na mě z účastníků působily byly velice různorodé. Obžalovaná a poslední svědkyně byly opravdu „hotové a zralé na prášky“ a věřil jsem tomu že obžalovaná snášela delší dobu od svého manžela psychický teror a tak se mstila jeho podřízeným a nakonec i jemu krádeží nábytku. Naopak její manžel působil sebevědomým a bezstarostným dojmem…
Jak to na mě celé působilo: Návštěva soudního jednání byla velice zajímavá a jen co budu mít čas tak rád navštívím nějaké další soudní líčení. Na druhé straně nevýhodou je celková nepřehlednost nástěnky , která způsobuje to, že mnohdy vůbec nevíte co se u soudu bude dít. Samotný průběh soudu byl plynulý a jasný.
Soudkyně mluvila neuvěřitelně rychle (místy až nesrozumitelně), ale to jen v případě kdy opakovala práva svědkům. Dále mě zaujala svým nekompromisním jednáním, kdy nenechala nikoho zavést do případu emoce a podobně. Jediné co mě mrzí je to, že nevím rozsudek protože soudní jednání bylo odročeno na 15.4. 2008.
Žádné komentáře:
Okomentovat