Kateřina: František Weyr - O metodě sociologické (dnešní pohled z hlediska sociologie práva)

Při snaze srovnávat nynější koncepce sociologické jurisprudence představené v prezentaci a koncepcí sociologie, kterou propagoval František Weyr, narazíme především na problém vzniku obou “textů“. Otázkou je, zda je vůbec možné srovnávat tato dvě pojetí společenské vědy, které od sebe dělí již osmdesát jedna let. Zde se o to pokusím, ale je jasné, že značná část textu bude věnována právě odlišnostem vzniklým v důsledku tohoto časového rozestupu.

„Texty“ vznikly v naprosto odlišných dobách. Ve Weyrově práci se stále odráží dozvuky boje za ustavení sociologie jako plnohodnotné vědy a snaha o překonání positivismu, který byl v této době již vyčerpán. V tomto textu lze naleznou snahy o hledání metody atp. Touto situací je dle mého podmíněna nejen existence sociologické jurisprudence – nebo jak Weyr mluví o učení sociologických juristů – tak i sama kritika tohoto směru.

Weyr se staví k sociologii práva velice odmítavě, což je dle mého způsobeno především tím, že nechápe sociologicou jurisprudenci jako svébytný vědní proud. Sociologické juristy chápe spíše jako nedostačující kritiky právní vědy. „Jejich představy o sociologické metodě a možnosti sociologie vůbec jsou naprosto nejasné a povrchní. Spokojují se zpravidla tím, že doporučují právní vědě, aby studovala sociální poměry, všímala si „skutečného života“ a jeho potřeb apod. V jakém vztahu tyto poznatky jsou, pokud se týče mohou býti k poznatkům vpravdě juristickým, se z jejich výkladů nedovídáme, a to již proti, poněvadž obyčejně sami nevědí, co činí vlastně u určitého poznatku poznatek juristický.“ (Weyr 1927, str. 19)

Z Weyrova výkladu není jasné, jak on sám chápe sociologickou jurisprudenci. Nynější přístup k této vědní disciplíně je dvojí – je chápána jako samostatný, svébytný a rovnocenný proud teorie práva či právní filosofie nebo jako nástroj sociologie určený ke zkoumání práva sociologickými metodami. Weyrův výklad se vyhýbá oběma zmíněným vymezením sociologické jurisprudence. Zdá se, že sociologie práva – tedy aplikovaná sociologie, která by měla sloužit k poznání a zkoumání práva – do Weyrova výkladu o sociologických juristech nezapadá. Ovšem stejně tak nechápe sociologickou jurisprudenci jako svébytný teoreticko-právní proud vycházející z sociologických tradic, jak je dnes chápána.
Domnívám se, že Weyr sociologické juristy chápal jako sociology, kteří se snaží prosadit sociologické metody přímo do teorie práva nebo snad přímo do právního výkonu. Snaží se o to, aby při výkonu a zkoumání práva bylo užito sociologických metod – aby právní věda studovala společenskou situaci. Nyní je sociologická jurisprudence chápána spíše jako kritický disciplína, která zkoumá interakci společnosti a práva a problémy, které touto interakcí – výkonem práva vznikají. Domnívám se, že podle současného pojetí poznatky sociologické jurisprudence sice mohou určitým způsobem ovlivnit pojetí i výkon práva, ale nemají být propojovány s poznatky juristickými, neboť ty vznikají v rámci jiné vědy, a tak je nelze jednoduše směšovat. Rovněž se domnívám – i když přiznávám, že zde mám, jak Weyr předpokládal,
nejasnosti ohledně definice juristického poznatku – že tyto poznatky se nevztahují ke společnosti, ale k právu jako takovému - vycházejí z něj, proto nelze najít vztah mezi těmito poznatky.

Weyr ve svém textu ani nemůže zvažovat následný rozpad sociologie do různých paradigmat, neboť stále ještě naráží na snahy ustavit sociologii na základu přírodních věd. Sice již sledujeme, že vznikají dvě základní paradigmata této vědy – tedy objektivistické a interpretativní, kdy první je zastoupeno zmíněným positivismem a druhé pro Weyra zmateným pojetím Weberovým. Zatímco Weyr nedává
interpretativnímu pojetí v sociologii místo, dle mého je to právě „rozumějící“ sociologie, která by měla být aplikována na problémy práva, což se dle mého také ve větší míře děje. Po komunikačně-lingisitickém obratu v šedesátých letech je posílen zájem o komunikaci, vysvětlení a porozumění, což nakonec vede ke vzniku teorií napříkladod autorů Luhmanna nebo Foucaulta či k fenomenologickému směru v sociologii, kteří se věnovali mimo jiné i zkoumání práva a navázali tak na tradici klasických sociologů.

Weyrův text není vztažen přímo k sociologii práva, ale k sociologii jako celku, především k metodologii sociologie, a tak některé mé závěry jsou dosti spekulativní, neboť vycházejí pouze z určitých narážek v textu. Pokud ve Weyrově textu pokročíme dále zjistíme, že zvažuje jako jednu z možností, jak zkoumat společnost jako celek je normativní přístup, jenž je ovšem značně problematický především u disciplíny, která má stále potřebu naplnit své přírodní kořeny. Určitou snahu o vybudování metody normativního poznávání podle Weyra vykazují juristé, následně dokazuje,
že problémy s relativitou poznání má normativní i přírodovědné poznání. Ovšem Weyr si od normativního poznání slibuje oproštění od metafyzických pojmů duchovna. Zde je tedy velký obrat, zatímco sociologická jurisprudence předpokládá, že bude řešit problémy práva, z Weyrova pohledu mohli juristé vyřešit metodologické problémy sociologie.

V celém Weyrově článku není zmínka o náplni sociologické jurisprudence – snad kromě toho, že by se sama mohla věnovat rozboru normativního poznání, a citovanému povzdechnutí, že jen doporučuje porozumění a pozorování společnosti právní vědou. Nyní jsou cíle sociologické jurisprudence již jasně vymezeny – má tedy svůj předmět a poměrně jasné metody užívané sociology – splňuje předpoklad pro svébytnou existenci jako odvětví sociální vědy. Podle Weyrova výkladu je jasné, že on s takovou
možností nepočítá a to – domnívám se – především proto, že sociologická jurisprudence ve dvacátých letech v takové podobě vůbec neexistovala.

Sociologičtí juristé ve Weyrově pojetí působí jako kritikové právní vědy – nejspíš „pionýři“ sociologické jurisprudence, kteří zřejmě nevypracovali žádný ucelený systém tohoto odvětví. Znovu tak nezbývá než opakovat, že základní rozdíl přístupů je dán osmdesátiletým rozestupem a i zcela odlišným zaměřením „textů“ – Weyr se pokouší ukotvit sociologii v metodě a krátký výklad o sociologických juristech je jen jedním doplněním, prezentace se pokouší skloubit výklad o sociologické jurisprudenci s výkladem základních poznatků o právu.

(Weyr, F. (1927) : O metodě sociologické. Brno, Nakladatelství Barvič a Novotný.

Baňouch, H. (2008) : Sociologické jurisprudence. Brno, FSS MU.)