Sérii příspěvků na téma zhrouceného práva uzavírají ty, které nepochybují o tom, že by zaniklo jiné právo (tedy ne blog stejného jména). Svým způsobem stojí na stejném východisku jako ty příspěvky, které hovořily o tom, že bez práva není společnosti. Jen svou úvahu rozvinuly dál. Při úvahách o roli a funkcích práva není produktivní omezovat se na jeho současné podoby, které nás obklopují. Proto má význam podobný mentální experiment, jehož prezentaci uzavíráme.
1) Karel: Právo by znovu vzniklo
Pokud právem rozumíme systém ustálených vymahatelných společenských norem potom jeho absence či nefungování znamená buď neexistenci všeobecně přijatých norem, nebo neschopnost tyto normy vymáhat.
Podívejme se tedy na možnost, že ve společnosti nejsou přítomné všeobecně přijímané normy. Nebo řečeno jinak právo je přítomné v mnoha podobách tak jak si ho definují jedinci sami pro sebe a jak se ho snaží dle svých možností snaží uplatňovat v sociálních interakcích jichž se účastní. Slabou stránkou práva v této podobě je především jeho nepředvídatelnost a vymahatelnost založená na principu síly(ať už v podobě fyzické, ekonomické či jiné).
Východiskem by proto pro mnohé mohlo být vytváření jakýchsi skupin. Členové jednotlivých skupin by byli ti jejichž právní představy se shodují či výrazně překrývají. To by zřejmě vedlo k ustavení nějakého právního systému uvnitř skupiny, jemuž by se jeho členové bez větších potíží podrobili a díky čemuž by se stalo právo alespoň v rámci skupiny předvídatelné. Druhou funkcí takovýchto skupin by potom zřejmě byla podpora vlastních členů v interakcích s nečleny skupiny ve smyslu jak silná skupina tak silné právo.
Tyto skupiny by se potom zřejmě ze stejných důvodů jako předtím jednotlivci dále slučovaly (či pohlcovaly po vzájemných konfliktech) přičemž právo by bylo stále předvídatelnější, objektivnější a současně vzdálenější specifickým požadavkům jednotlivců.
Ve výsledku by potom mohl tento proces vést ke vzniku rozsáhlého (jak obsahově, tak geograficky a co do počtu obyvatel) právního systému jako je tomu třeba dnes na úrovni států.
Absence či nefungování práva tedy podle mého názoru vyústí v ustavení funkčního práva.
2) Eva: Ve společnosti by nedošlo k rozkladu, chaosu a anomii. Kromě práva totiž existují i jiné, paralelní systémy norem
Řadu lidí napadne, že by společnost přestala vypadat tak, jak na ni byli celý svůj život zvyklí. Je tomu ale vážně tak?
Nahlížím na právo jako na systém norem, který se najednou nevynořil jen tak odnikud. Právo prošlo dlouhým vývojem a teprve až na jeho konci mělo takovou podobu, na jakou jsme dnes zvyklí. Právo muselo na svém počátku vznikat z nějakého základu, který v určité formě přetrval dodnes. Právo totiž není jediným systémem, který pomáhá při řízení společnosti a rozhodně ho nepovažuji za systém nejstarší a jediný.
Podle čeho se lidé řídili ještě předtím, než někoho napadlo určitá pravidla zapsat a na základě určité moci vyžadovat jejich dodržování? I v dnešní době mají lidé zažité i bez jakékoliv znalosti práva, že některé věci se dělat smí a některé ne, že nějaké chování je žádoucí a ceněné a jiné naopak trestuhodné. Tomuto vědomí se říká různě. Často užívaným pojmem bývá morálka ale můžeme se setkat i s takovými termíny jako je dobré vychování apod., i když ne vždy jde o synonyma. K tomu, abychom tento soubor pravidel či přesvědčení ovládali, nepotřebujeme žádnou znalost práva ani právo samotné. Víme to i bez něj a věděli to i lidé dávno předtím, než právo (v dnešní podobě) existovalo a přesně tak by to i bylo, kdyby právo přestalo existovat. Tyto vědomosti jsou a byly každému předávány v průběhu jeho socializace a to společenstvím, ve kterém vyrůstal. Každé společenství předávalo svým novým členům tento soubor hodnot a pravidel a dohlíželo na jeho dodržování. Uplatňovalo při tom stejný systém jako dnešní právo – systém trestů a odměn. Od nežádoucího chování je tak jedinec odrazován ne vidinou několika let strávených za mřížemi ale strachem z odsouzení druhými, z vyloučení ze společnosti, z posměchu či pomluv. Naopak žádoucí chování je posilováno kladnými reakcemi okolí – pochvalou, uznáním, přijetím mezi sebe. V mnoha společenstvích – zejména těch menších – působí tyto tresty a odměny stále více, než tresty a odměny právní. Jsem přesvědčena, že většina lidí se stále řídí pravidly chování, které jim byly vštípeny v průběhu socializace, než aby své chování regulovali na základě znalosti právních předpisů.
Proto věřím, že bez existence práva by ve společnosti nedošlo k rozkladu, chaosu a anomii. Kromě práva totiž existují i jiné, paralelní systémy norem, které by byly schopné do značné míry převzít jeho funkci. Samozřejmě by to nebylo možné ve všech ohledech – bylo by jistě nemožné řídit například státní správu čistě na základě morálních pravidel, nicméně chování jedinců ve společnosti podle morálních pravidel by nebylo příliš odlišné od chování upravovaného právními normami. Podle mého názoru je tak společnost vybavena dalšími soubory pravidel, které umožňují její fungování i bez existence práva, a to přinejmenším na úrovni mezilidských vztahů.
Žádné komentáře:
Okomentovat