Právo je dominantním normativním systémem společnosti. Dominantní ale není totéž co jedinný. Proto asi mnozí budou tvrdit, že by v případě zhroucení práva nastoupily jiné normativní systémy. Ostatně konec předchozí série příspěvků předznamenával tyto úvagy.
1) Marcela: Pouze si právo jako předpis nahradí jinou formou dohledu, organizace a jistoty.
Co by se stalo, kdyby právo přestalo fungovat?
Pokud chápeme právo jako soubor předpisů napsaných tzv. černé na bílém (právě psaná podoba mu podle mne dává dostatečnou autoritu a závaznost), tzn. že se na něj můžeme kdykoliv
odvolat nebo potvrdit jeho donucovací charakter, pak právě neexistence nebo znehodnocení této její podoby může způsobit pravý problém.
Znehodnocením pak rozumím ztrátu oné vymahatelné závaznosti.
Domnívám se, že v tomto případě by začal platit jiný systém autorit, než kterým právo v tomto směru bezesporu je. Ke slovu se pak dostávají systémy ,,předpsané" podoby práva, např: právo zvykové či morálka. Lidé zvyklí na určitý dozor ,,shora" se podle mne nezačnou chovat jako zvířata a dělat si, co se jim zamane.
Pouze si právo jako předpis nahradí jinou formou dohledu, organizace a jistoty.
Právo je totiž jakousi zárukou spravedlnosti, dává lidem pocit jistoty a ochrany před
špatnostmi. Ne náhodou najdeme ve slově sPRAVedlnost kořen slova právo. Dříve se právo odvozovalo od Boha, který mu dodával dostatečnou autoritu. Nyní mu tuto autoritu dodává důvěra v samotný právní systém a instituce. Pokud by tento systém a tím i právo v současní pojetí přestaly fungovat, pořád by setrvávalo univerzální povědomí o tom, co je a není špatné, co by se mělo trestat a kdo má na co ,,právo". Podle mého názoru má právo mnoho forem, a v určitý okamžik může přestat fungovat jen jedna jeho část nebo jeden způsob chápání tohoto pojmu. Právo ve svém určitém smyslu tu bude existovat vždy.
2) Pavla: zvykové právo tvoří základ společnosti; bez jistoty to nejde
Zvykové právo přenášené z generace na generaci tvořilo a dodnes tvoří základ každé společnosti i normativních právních aktů. Zvykové právo bylo utvářené především morálními hodnotami po dlouhé generace a nutně vedlo
k sepsání či formalizaci těchto zvyků. Důkazů najdeme v historii mnoho, např. římský Zákon 12 desek nebo Chammurapiho zákoník.
Autority v jednotlivých kmenech byly postaveny na vědomostech, životních zkušenostech a vzájemném respektu rolí ve společnosti. Nebýt těchto pravidel nastavených lidmi toužícími po klidu a zamezení nečekaných převratů ve společnosti, k vytvoření formálních zákonů by nedošlo.
Téměř každý člověk chce mít ve svém životě alespoň minimální jistotu svého majetku a vlastního života. Vymizení řádu a společností respektovaného práva může být v některých situacích nevyhnutelné, stejně jako jeho znovunastolení. Lidem může být odepřeno právo na majetek či svobodu, ale nikdo nám nemůže vzít lidskou důstojnost a morální hodnoty, které jsou základem každého řádu.
3) Zuzana: Náboženství by nastoupilo jako normativní systém; svévole je dlouhodobě neudržitelná
CO BY BYLO, KDYBY PŘESTALO FUNGOVAT PRÁVO?
Společnost by se začala nově hierarchizovat – jako měřítko by sloužilo, co vše si člověk dělá podle svého chtění a svých přání. K takovému rozvrstvení by došlo díky přirozeně odlišným lidským povahám. Ti dominantní, otrlí a silní jedinci by v každodenním jednání překonávali ty submisivnější, skromnější a slabší. Jednotlivá vítězství by se načítala, jistota a suverenita lidí deroucích se nahoru by, podpořena každým jejich úspěchem, neustále rostla. Brali by postupně svévolně spravedlnost do svých rukou. Ti, co zpočátku o takový „post“ nestáli nebo ho nebyli schopni dosáhnout, by si pomalu sami kolem sebe utahovali pomyslnou smyčku – původně neškodné a bezcenné ústupky by se postupně a především nenápadně staly nuceným podřízením, ze kterého by se dalo jen stěží vymanit, obzvlášť v případě samotného jednotlivce.
Ale stav, kdy by panovala svévole několika jedinců, by pravděpodobně netrval navěky – utlačovaní by se dříve nebo později spojili dohromady a společně by se svým utlačovatelům postavili. Někteří z touhy dosáhnout sami výsadního postavení „všemocného“, jiní z touhy po rovnoprávnosti. Nejspíše by to vše vedlo ke znovuustavení práva, vytvoření nových závazných pravidel a zákonů.
Když se vrátím k celé podstatě mé „teorie“, napadá mě otázka, zdali by se nedala najít ještě jiná než povahová spojitost mezi lidmi, kteří by se stali „mocnými“, a naopak těmi, kteří by se stali „nemocnými“. Jako jedno z možných pojítek se nabízí náboženství, které ti určití lidé vyznávají – jistě budou jinak jednat jedinci vedení k radikalismu, než ti, kteří jsou vedeni k umírněnosti, odlišné jednání lze očekávat i od ateistů. Toto zcela určitě není jediný mechanismus, který by vedl k výše zmíněnému rozvrstvení lidí, ale mohl by být jedním z těch nejzásadnějších a nejdůležitějších.
Žádné komentáře:
Okomentovat