Právo je všepronikající (vlezlý) systém ovlivňující náš každodenní život. Řeči práva a výrobkům "právního provozu" není snadné porozumět, tedy pokud nejste právník (a je mnoho dokladů, že i právníci mají často potíže).

Rádi bychom zde za pomoci studentů brněnské sociologie psali o tom, jak se chová "brouk zvaný právo" v prostředí zvaném společnost.


Právní zkoumání hovořící jazykem práva ponecháme právníkům. Zkusme právo zkoumat zvnějšku, jako brouka.

čtvrtek 9. dubna 2009

Strategické zacházení s právem aneb kdekdo ví jak na alimenty

Denisa v příspěvku "Emoce u soudu byly silné " znova ukázala, že podceňované věci výživného mají schopnost člověka nadlouho ovlivnit a že u soudu v sebebanálnější věci vždy jde o lidské životy a o lidské osudy. O tom zase někdy jindy, jen si všimněme, že v daném případě šlo dokonce jen o rutinní změnu výše výživného. Brian Tamanaha nás léčí s iluze , že přesnost textu právního předpisu a důsledné držení se tohoto textu automaticky zvýší jednoznačnost výkladu.

Tamanaha v knize o obecné teorii práva a společnosti upozorňuje, že všichni právní aktéři (ať už jde o advokáty, státní zástupce, znalce, soudce či účastníky)zacházejí s právem strategicky, s ohledem na cíle, které sledují.
Dodejme, že vůle vykládat právo zaměřená k určitému cíli se významně podílí na výsledku výkladu.

Jednání o výši výživného má jednoduché právní schéma a jednoduché je často i schéma skutkové. Mj. jsou posuzovány potřeby dětí, které jsou dle zavedené praxe materializovány do podoby výdajů na volnočasové aktivity, na zdravotní péči atd. Posuzovány jsou přirozeně i výdělkové možnosti vyživujícího rodiče, soud vychází ze zprávy zaměstnavatele o příjmech, popřípadě z daňového přiznání (u podnikatelů) a nebo dokonce z fikce příjmů. Zohledňován je i majetek.

A zde nastupuje strategické jednání. Aktéři znalí praxe maximalizují prospěch. A tak dítě, jehož otec má zjevně velké příjmy, začne najednou chodit do pěti nákladných kroužků, objeví se potřeba dovolené. (Zákonné vymezení pojmu výživné je daleko širší než jen opatření potravy.)
Tatínek či maminka, kteří mají alimenty platit se naráz příjmově propadnou, ztratí zaměsnání, pozbudou majetek. Zaměstnavatel doloží, že zaměstnanec v oboru s průměrnými příjmy 30.000,- Kč pobírá jen minimální mzdu.
Zkrátka: začíná strategická bitva, u níž není radno, aby se u ní vyskytlo dítě, o jehož "výživu" se jedná. Jde o bolestné licitování, do něhož se lidé pouštějí i přesto, že soud má dnes možnost přihlédnout k majetkovým přesunům, které hodnotí jako vzdání se majetku, či příjmu, a hledí na ně, jako by nebyly. To bývá překvapených pohledů.... To bývá zbytečných odvolání.

Fikce příjmů jsou-li využívány obezřetně, jsou účinnou zbraní proti směrování energie k zakrývání příjmů.

Škoda jen, že soudy nevyužívají statistik příjmů, které dnes stát vydávává ve velmi podrobné podobě, strukturované dle krajů a dle konktrétních povolání. Leckteré potrzení o výši příjmů, tedy spíše "níži", je cárem papíru, který nanejvýš idnikuje, že je bokem vyplácena černá mzda. Statistika společně s osvědčeným ekonomickým konceptem nákladů obětované příležitosti (jež je dnes v podstatě vtělen do zákona o rodině) by byly další účinnou zbraní.

A to nemluvím o statistikách "dětské spotřeby", které by nám ušetřily spoustu trapných a bolestných chvilek...
Ale co není, může být.

Žádné komentáře: