Návštěva soudního jednání mě překvapila ve své skromnosti. Americké filmy nás neustále krmí představou, že každé jednání probíhá v obrovské soudní síni před zraky minimálně desítek lidí a v nás vyvolává soud obrovskou úctu. Jaké je pak překvapení, když se otevřou dveře jednací síně, která je v některých případech stejně velká jako váš obývací pokoj a celé jednání probíhá v klidné atmosféře bez zbytečných divadelních výstupů právníků, obžalovaných či svědků.
16.10 2008 (výše pojistného plnění)
Dostat se k soudnímu jednání v pro mě nebylo vůbec těžké. Při první návštěvě jsem si chtěla zjistit vhodný termín a soudní jednání. Ve vchodu mi policistky sdělily, že program jednání je vytištěn vždy jen na aktuální týden. Vzhledem k tomu, že byl již pátek dopoledne, musela jsem k soudu znovu, abych si vybrala jednání s dostatečným předstihem. Na výběr toho bylo mnoho, bohužel jsem i ale vybrala špatně. Na programu sice nebylo přesně napsáno, o čem se bude jednat, ale usoudila jsem, že vybrané jednání je rozvodové. Když jsem se slušně zeptala paní, která seděla před dveřmi dané jednací síně, zda bych se mohla podívat na její jednání, dosti ostře mne odmítla. Trochu v šoku z přehnané reakce paní jsem chtěla odejít, ale u vedlejších dveří seděla dvojice příjemně vypadajících právníků, kteří nebyli proti, abych se zúčastnila jejich jednání. Bylo to moje první soudní jednání v životě. Byla jsem překvapena jednoduchostí a prostostí takového
civilního jednání.
V soudní síni byl přítomen soudce, soudní zapisovatelka, právní zástupce žalobkyně a žalovaného a já jako veřejnost. Soudce si nejdříve myslel, že patřím k žalobě, což se samozřejmě vysvětlilo. Veřejnost při soudním jednání není nejspíš běžná. V průběhu jednání si mě však už nikdo ani nevšimnul.
Soudce na začátku uvedl soudní jednání a ujistil se, že mezi oběma stranami nemůže dojít k mimosoudnímu vyrovnání. Celé to trvalo asi čtyřicet minut. Jednalo se zde o výši pojistného plnění. Žalobkyně v roce 2004 utrpěla zranění a na základě pojistné smlouvy žádala o vyplacení pojistného. Obě strany se shodli o oprávněnosti náhrady škody, ale nemohli se shodnout na jeho výši. Proto v tomto jednání soudce nařídil vypracování lékařských posudků, které mají posoudit psychickou, a fyzickou ujmu žalobkyně a mají pomoci určit výši náhrady. Toto bylo podstatou celého jednání, na jehož konci soudce případ odročil na neurčito, dokud nebudou hotovy lékařské posudky. Soudce průběžně diktoval soudní zapisovatelce průběh jednání, což zabralo nejméně třetinu celkového času a vytvářelo tak i několikaminutové pomlky. Co se týče samotného obsahu zápisu soudního jednání, je pro obyčejného člověka téměř nesrozumitelné. Neustálé odkazování na jednotlivé paragrafy a typické právnické obraty mystifikují celkem srozumitelný obsah.
Celková atmosféra jednání byla velice klidná pro všechny účastníky nejspíš rutinní. Všichni účastníci mluvili klidně. Soudce seděl velmi pohodlně ve svém křesle. Dle mého názoru na možná až moc pohodlně.
Co se týče zapisovatelky, její úloha byla zcela jasná, soudce jí diktuje zápis jednání, které pak vytiskne. Velice sympatický mi byl právní zástupce žalobkyně. Byl to starší pán, který pokaždé při hovoru se soudcem povstal. Nevím, jestli je to povinnost nebo slušnost při jednání, ale paní obhájkyně za celou dobu povstala maximálně dvakrát. Tím ji nechci nijak křivdit, pouze jsem si tohoto faktu všimla. Celkově byl tento právník v celém jednání aktivnější. Právní zástupkyně obžaloby byla naopak mladá, ale podle jejího chování v právu zběhlá. Na konci jednání jsem se jí pro jistotu zeptal, o co v daném případě šlo, což mi ochotně sdělila.
Co se týče samotné soudní síně, působila na mě chladně, neosobně, šedivě a jako by se v ní zastavil před mnoha lety čas. Jako velké plus vidím, že v soudní síni byli dva počítače (pro soudce a zapisovatelku), které umožňovali poznat, v jaké době se nacházíme. Nábytek byl jistě ještě socialistické výroby. Mohutný stůl soudce a dva mohutné stoly pro právní zástupce zabíraly téměř celou místnost. Pro veřejnost zde byla vyhrazena pouze jedna stará černá židle, kterou v bíle variantě můžeme vidět u některých doktorů. Sedět na ni čtyřicet minut nebyla žádná sranda.
Musím přiznat, že na začátku líčení jsem byla docela mimo. Nevěděla jsem, o čem se jedná, a dokonce se mi zamotalo, kdo koho zastupuje. Velice mě zmátlo, že žalobkyni zastupoval muž a pojišťovnu žena. Spletl se totiž význam slova žalobkyně, které označuje osobu, která obžalovává a ne právního zástupce. Nakonec jsem docela rychle pochopila, o co v jednání jde. Nevěděla jsem, o co jde pouze, když se mezi sebou dohadovali o tabulkách, podle kterých se určuje výše náhrady. Trochu mě zarazilo, že u jednání byli přítomni pouze právní zástupce obou stran. Na druhou stranu to lze pochopit, jelikož jednání bylo celkem krátké a přítomnost žalobkyně nebo obžalovaného stejně nutná nebyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat