Lucie: nepříjemný pocit jsem získala nejenom ze zvířat, ale i z lidí

Vytipované jednání mělo začít v 8:00, ale jelikož jsem chtěla mít nějakou rezervu, před soudem jsem byla už v 7:10. Policista, stojící ve dveřích a bránící mi ve vstupu, se mě ptá, co potřebuji. Vysvětlím mu, že chci shlédnout soudní jednání jako veřejná osoba. Prošla jsem tedy detektorem kovů a jelikož jsem tam byla opravdu brzo, navedl mě do bufetu v prvním patře. Jako svou kratochvíli jsem si však vybrala jinou činnost než vysedávání v bufetu, pozorovala jsem z okna vězně, kteří venku za ostnatými dráty zametali(věznice je součástí komplexu). Docela depresivně na mě působilo neustálé štěkání psů, které bylo silně slyšet na chodbách. Nepříjemný dojem jsem bohužel získala nejen ze zvířat, ale také z lidí, které jsem potkávala. Každého jsem slušně pozdravila a polovina z nich dělala, že mě nevidí a neodpověděla mi.
Když jsem v 7:50 čekala před jednací síní a nikdo nikde, začala jsem být trochu nervozní a bála jsem se, že jsem se doma na internetu špatně podívala nebo že bylo jednání odloženo.
(29.10.2008; 8:30-11:00; Podvod)
Mé obavy se rozptýlily s příchodem pána středního věku ve sportovní bundě, který si přisedl vedle mě, pozdravil a zeptal se, jestli jdu taky tam a ukázal na dveře jednací síně.
Vysvětlila jsem mu, že jsem studentka, tak jen přikývl a víc se na nic neptal. Později jsem zjistila, že to byl přísedící. Postupně přicházeli soudce, obhájkyně, obžalovaný i státní zástupce.
Do jednací síně jsem byla vpuštěna v 8:30(byla jsem překvapená,jak byla malá) a když jsem se užuž těšila, že se bude konečně něco dít, pan soudce nám hned oznámil, že to nebude na dlouho, jelikož se nemůže dostavit svědek a jednání se tedy odročuje. Pan soudce se mě ještě zeptal, kdo jsem, jestli mám něco dočinění se svědkem, tak jsem znova vysvětlila, že jsem studentka, která má za úkol napsat záznam soudního jednání. Pan soudce pochopil, že pro mě toto jednání bylo zbytečné a zeptal se, zda mi může nějak pomoct, jestli mi nebude stačit, když mi podrobně vysvětlí, jak to u soudu chodí. Jeho ochota mě velmi mile překvapila, byla to první pozitivní věc toho dne. Zeptala jsem se tedy jen, jestli neví, zda se dnes koná ještě jiné soudní jednání a na to mě slečna zapisovatelka poslala do jedné kanceláře, kde bych měla dostat rozvrh soudních jednání toho dne. Šla jsem tedy podle jejích instrukcí, zaklepala a vešla a v mém závěsu mladičký státní zástupce. Zeptala jsem se na onen rozvrh a dvě nepříjemné dámy se na mě podívaly stylem:Je normální? a řekly, že mi rozvrh jednání stoprocentně nedají. Stála jsem mlčky zaraženě a v tom mi mladý státní zástupce nabídl pomoc a zavedl mě ke dveřím, kde mělo za malou chvíli začít jiné jednání.Poděkovala jsem, podívala se na papír u dveří o co jde, zapsala si spisovou značku a čekala.
Na lavičce už seděla žena středního věku i vzhledu, postarší šedivý pán a mladík. Za malou chvíli nás slečna zapisovatelka vyzvala dovnitř. Konečně zjišťuji, kdo má jakou roli. Mladík není svědek, jak jsem se domnívala, nýbrž státní zástupce, starší pán je obhájce a paní je obžalovaná. A o co se vlastně jednalo? Obžalovaná se měla dopustit trestného činu podvodu tím, že opakovaně(v období jednoho roku devětkrát-z toho šestkrát úspěšně) padělala podpis a neoprávněně si posílala peníze na svůj účet. Peníze byly z účtu paní X, staré psychicky i fyzicky nemocné silné alkoholičky, které obžalovaná chodila v průběhu asi tří měsíců domů uklízet a nakupovat. Za úklid ale nedostávala smluvenou odměnu a nákupy hradila sama. Jednou při úklidu našla čísla účtů paní X a když zjistila, že tam má větší obnos peněž, chtěla situaci řešit a naléhala na paní X, ať jí zpětně peníze vrátí. Ta se k ničemu neměla. Podepsala jí sice příkaz k úhradě ale nenapsala tam částku. Obžalovaná tedy vzala příkaz, nevyplnila však částku a příkaz nikdy nepoužila(prý proto, že byl pomačkaný). Sloužil jen k napodobení originálního podpisu. Poté si převedla na svůj účet celkem 229
000Kč a dalších 180 000Kč neúspěšně.
Obžalovaná, se snažila působit slušným dojmem, kála se, dívala se do země. Pan soudce ji stále musel vyzývat, aby vstávala, když má slovo. Obžalovaná nedokázala odpovídat logicky, stále krčila rameny a říkala, že neví, že už si to nepamatuje přesně a občas si protiřečila. Často si odkašlávala, myslím že proto, aby získala čas. Peníze prý měla pro svou potřebu, nic většího si nekoupila, až později vyšlo najevo, že musela splatit dluh a že dávala otci –gamblerovi a alkoholikovi - na automaty. Její výpověď byla značně nedůvěryhodná. Státní zástupce byl velmi asertivní, mluvil velmi výrazně a srozumitelně. Během výslechu obžalované si však celou dobu podpíral bradu a vypadal unaveně a nekoncentrovaně. Což byl ale, jak se později ukázalo, můj mylný dojem. Když měl klást otázky, bylo jasné, že velmi bedlivě poslouchal a všiml si mnoha nesrovnalostí ve výpovědi obžalované. Musím přiznat, že když pokládal otázky, byla jsem ráda, že nejsem na místě obžalované.
Pan soudce byl muž středního věku, vadilo mi na něm, že mluvil nesrozumitelně a rychle, když četl jednotlivá svědectví, nebylo mu téměř rozumět, asi už chtěl mít vše za sebou. Byl přívětivější než státní zástupce, ale díval se stejně nedůvěřivě. Často obžalované skákal do řeči. Ostatní v místnosti se téměř neprojevovali, když pan obhájce dostal slovo, položil jedinou otázku, jinak celou dobu listoval v nějakých spisech a něco četl.
Atmosféra byla napjatá, všichni byli vážní. Jen jednou se všichni zasmáli, když začali diskutovat o tom, kolik stojí taková „normální sprostá meruňkovica“(kterou obžalovaná kupovala paní X).
Po dvou hodinách vyhlásil soudce dvacetiminutovou přestávku. Po ní požádala obžalovaná o to, aby se pokračovalo v její nepřítomnosti, jelikož jí včerejšího dne umřel otec a chěla by odejít. Soudce souhlasil a rozloučil se s tím, že se v pátek proběhne vynesení rozsudku.
Návštěva soudu pro mě byla rozhodně zajímavá a překvapivá. Překvapilo mě, jak samotný soud vypadal, vůbec ne jako ve filmech, jenom úzké chodby a mnoho dveří, i samotná jednací síň byla velmi malá. Nepříjemně mě překvapily neochotné úřednice i to, že rozvrh soudních jednání nebyl nikde vyvěšen(nebo aspoň ne natolik viditelně, abych si ho všimla). V každém případě bych byla ráda, kdybych se u soudu nadále objevovala jen jako zástupkyně veřejnosti.