Ke konci byli už všichni unavení. Domluvili se na dalším postupu. Zástupce žalujících dostal za úkol do čtrnácti dnů předložit projekt stavby a časový rozpis provedené práce. Soudce na konci zavzpomínal na minulý případ. Jednalo se také o stavbu, ale tam byl problém v tom, že jí provádělo více firem. Majitel nebyl nikdy spokojený a vždy pozval další firmu, aby zbourala dílo té předchozí a udělala to jinak. Právní zástupce to pobavilo a spolu se soudcem se zasmáli. Jen žalující a obžalovaný mlčeli. Byli rádi, že už to mají pro dnešek za sebou a děsili se dalších stání. Kolik jich asi ještě bude?
29. 10. 2008, 8:40-10:54
Toto soudní jednání nebylo první, které jsem navštívila. Asi jsem měla smůlu nebo jsem příliš vybíravá, ale musela jsem k soudu hned čtyřikrát. Poprvé se jednalo o ublížení na zdraví, konkrétně o zlomený malíček, podruhé se obžalovaná strana nedostavila a třetí jednání bylo pro sociologické pozorování krajně nevhodné, jelikož zde vystupoval pouze zástupce státu proti zástupci zemědělského družstva. Už jsem byla zoufalá, skoro žádná jednání naplánovaná nebyla a čas pokročil, proto jsem Navštívila spor o majetek, na který se mi zpočátku vůbec nechtělo.
Spor byl mezi žalobci F-kem a Zdeňkem P-skými a žalovaným R-em Š-ým. Žalovaný si nechal od bratří P-ských postavit obvodové zdivo rodinného domku. Problémem bylo, že nesepsali žádnou smlouvu, kde by byla stanovena cena. Došlo mezi nimi pouze k ústní dohodě, nemohou se však shodnout jak přesně zněla. Žalovaná strana tvrdí, že cena byla stanovena na 1.200 Kč za
paletu zpracovaného materiálu. Žalující se ohrazuje, že přepočítávat odvedenou práci na palety není možné, prý se jednalo o metry krychlové hmoty. Po dokončení těchto prací se dohodli, že bratři P-ští provedou ještě další práce, tentokrát však o ceně řeč již nebyla. Na stavbě oba bratři nadále pracovali, aniž by dostali zaplaceno. Chtěli to nechat až na konec, měli ještě jiné finanční zdroje a panu Š-ému věřili, připadal jim solidní. Když provedli vyúčtování a vyzvali pana Š-ého k úhradě, on odmítl. Cena se mu zdála nadhodnocená, přestože neměl vůbec přehled o cenách za zednické služby. Když bratři P-ští viděli, že jim pan Š-ý požadovanou částku 350.000 Kč nezaplatí, slevili na 320. 000 Kč. Situace se však opakovala. Pan Š-ý nebyl ochoten zaplatit ani potřetí, kdy částku snížili na 300. 000 Kč. Zaplatil pouze 150.000 Kč. K této částce dospěl tak, že počet odpracovaných dnů (40) vynásobil hodinami na den (8), počtem osob (2) a hodinovou mzdou (200) a připočetl daně. Žalující strana však nesouhlasí ani s počtem dnů, podle nich bylo odpracováno dnů 50. Počet odpracovaných hodin také nebyl stanoven. Navíc na stavbě nepracovali pouze oni sami, několik dnů jim pomáhal syn pana F-ka P-ského. Na mzdě 200 Kč za hodinu se také nedohodli, ceny měli stanoveny v ceníku a vůbec nebyli počítány na hodiny. Panu Š-ému o cenících ale nic neřekli, pokládali to za samozřejmé.
Jednání působilo spíše neformálním dojmem. Překvapilo mě, že jak bratři P-ští tak pan Š-ý měli na sobě džíny. Čekala jsem, že budou oblečeni slavnostněji. V obleku byli pouze oba právní zástupci. Před samotným jednáním byla ještě diskuze, ve které soudce obě strany nabádal, aby se dohodli. Působil spíše jako jejich otec nebo dobrý přítel, který jim radí ve svízelné situaci, než vážný zástupce státu. Varoval je, že tento spor není otázkou jednoho stání, ale může trvat měsíce nebo dokonce roky a přijde je na spoustu peněz. Vytýkal jim jejich neopatrnost: „Proboha,proč jste si nenapsali aspoň kousek papíru, když už nemáte smlouvu. To je neuvěřitelný.“ Když zjistil, že dohoda možná není, zahájil samotné líčení. Jelikož u toho nebyla žádná zapisovatelka, namlouval zaprotokolování na diktafon. Na záznam mluvil pouze spisovně, stylisticky upravoval i výpovědi žalujícího a žalovaného. Jinak se mu však do řeči připletly i slangové, nebo dokonce nespisovné výrazy. Některé zednické výrazy mu, stejně jako zástupcům a panu Š-ému, byly neznámé, což znesnadňovalo porozumění. Ani já nevím, jak se dělá keramický strop a jak jsou dováženy trámky, když ne na paletě. Ze zúčastněných působil nejklidněji a nejvyrovnaněji. Bylo vidět, že podobné situace prožívá každý den a že je to klidný člověk.
V jednu chvíli se zástupce žalujících rozčílil a křičel i na něho. On se však jen usmíval, bylo vidět, že to tolik neprožívá. Choval se profesionálně a zároveň lidsky. Jen ke konci nápadně často pokukoval po hodinách, zřejmě už se viděl na obědě.
To právní zástupci už tak klidní nebyli. Byl mezi nimi ohromný rozdíl. Zástupce bratří P-ských působil celkově hodně ledabyle a roztěkaně. Jak svým oblekem, který měl pomačkaný a porozepnutý, tak svým chováním. Kdybych potřebovala právní pomoc, tak jeho bych si za svého zástupce nejspíš nezvolila. Již zpočátku působil nervózně, pohrával si s brýlemi a neustále posouval židli, čímž rušil ostatní. Vůbec mi nepřidal jako studovaný právník. Spíše připomínal nevzdělaného, prostého člověka, který se k soudu dostal nějakým omylem. Možná soudcova přátelskost způsobila, že ho nepociťoval jako autoritu a vypadával z role. I přesto bylo však jeho chování nevhodné. Nejenže mluvil nespisovně a skákal všem do řeči, ale dokonce vyskakoval i ze židle. Nejednou ho musel soudce vyzívat, aby se posadil. Byl jasným příkladem cholerika. Dlouho seděl a vypadal, že ani nevnímá co se kolem děje a pak náhle zpozorněl, zbrunátněl a začal se rozčilovat. Myslím si, že se s žalujícími znal osobně, nebo to byli známí jeho známých. Nějaký osobní vztah k nim mít musel, přestože tomu nic než jeho zapálenost nenasvědčovalo. Nezdá se mi pravděpodobné, že by takto prožíval každý proces. To by si přece nemohl zachovat duševní zdraví. Možná měl jen špatný den a jeho podrážděnost plynula z osobních, či zdravotních problémů. Tomu by nasvědčovalo i to, že se při výpovědi žalovaného zvedl a se slovy: „Já si musím odskočit, já měl ráno dvě kafe.“, odešel. Od dveří jenom zavolal: „Nemám dalších otázek.“
Zástupce pana Š-ého působil zcela opačným dojmem. Seděl klidně, mluvil spisovně a jen když měl slovo a používal velice sofistikované výrazy. Celkově působil vyrovnaně a sebevědomě. Postupem času na něm sice byla vidět nervozita a únava, ale snažil se je potlačovat. Oba právní zástupci mě však překvapili tím, jaké otázky kladli svým klientům. Čekala jsem, že útočné otázky budou směřovat pouze k druhé straně. Tak tomu však nebylo. Možná to bylo dopředu domluvené a připravené a klienti s tím počítali, to se mi nepodařilo zjistit.
Za bratry P-ské mluvil pouze pan F-ek. Zdeněk mu jen občas něco pošeptal. Svůj názor vyjadřoval pouze pokyvováním, nebo naopak kroucením hlavou a mimickými výrazy. Celou dobu se díval do země a podpíral si hlavu. Přišlo mi, že byl duchem nepřítomný. Chvílemi se zdálo, že spí. Jen když mluvil jeho bratr, zbystřil a dával pozor, aby něco důležitého nevynechal nebo nespletl. Bylo zřejmé, že tak to mají i v práci. S klienty jedná F-ek a Z.jen přihlíží. F-kovi mluvení na veřejnosti problémy nedělalo. Působil přirozeně, nezpozorovala jsem na něm žádné známky nervozity.
U pana Š-ého byla patrná změna chování v průběhu procesu. Zpočátku působil sebevědomě a klidně. Snažil se mluvit nahlas a spisovně, když udělal chybu, tak se opravil. Postupně si začal¨podpírat hlavu, nervózně se drbat ve vlasech. Při otázkách právních zástupců své odhodlání mluvit spisovně zcela opustil, často dělal pomlky a nevěděl co říct dál. Pod tlakem zvyšoval hlas, ale jeho řeč byla stále spíš obhajovací než útočná. Proti žalujícím nic nemá, s jejich prací je spokojený. Vadí mu jen ta cena. Když o nich mluvil, říkal jim P-tí, ani nevěděl, jak se jmenují. Přišlo mi to zvláštní. Pochopila jsem to, až když byla předvolána jeho žena, jako svědkyně. Nazývala je křestními jmény, patrně si s nimi tykali oba. Rozkmotřil je asi
až spor o peníze. Svědkyně mluvila spisovně, rázně a nahlas. Usmívala se na svého muže, chtěla ho podpořit, když viděla, že znervózněl.
Žádné komentáře:
Okomentovat