Jednání probíhalo v takříkajíc přátelské atmosféře. Soudkyně obhájce patrně velmi dobře znala a i na mladého koncipienta byla velice milá. Před začátkem a po skončení procesu se všichni srdečně pozdravili, při odchodu si právníci popřáli mnoho úspěchů. Všichni byli podle mého názoru rádi, že jednání proběhlo tak hladce a také se o to celou dobu snažili.
31.10. 2008, 12:30 – 13:15, o zaplacení 15.053,- Kč
V tomto jednání firma E.ON Energie a.s. žalovala Jiřího S. o zaplacení částky 15 053 Kč, kterou jí dluží. Jde o platby za elektrickou energii, kterou podle smlouvy společnost panu S. dodávala.
Žalovaný uzavřel se společností smlouvu o dodávkách elektrické energie v roce 2001 a po dobu následujících 3 let platby řádně hradil. Poté byl objekt, do něhož byla elektřina dodávána, pronajat a pan S. přestal platit jak zálohy na energii, tak faktury s částkami doplatků. Na upomínky, které mu byly zasílány žádným způsobem nereagoval.
Společnost E.ON se podle svých stanov po třetí nezaplacené faktuře rozhodla dodávky elektřiny zastavit, demontovat elektroměr a dlužnou částku vymáhat soudní cestou. Stalo se tak na konci roku 2007.
Pan S. byl soudem obeslán, na adrese svého trvalého bydliště se však již nezdržoval a místo jeho pobytu nezná nebo odmítla uvést i jeho rodina a bývalý zaměstnavatel. Jeho rodina také odmítla zastávat funkci opatrovníka.
Panu S. byl tedy přidělen státem zástupce, který za něj jednal při soudním jednání za nepřítomnosti žalovaného. Společnost E.ON byla zastoupena koncipientem advokátní kanceláře, s níž spolupracuje.
Jak jsem již uvedla, žalovaný se k jednání nedostavil. Žalobce doložil žádost o dodávky energie, seznam instalovaných přístrojů, smlouvu o dodávkách energie a všechny faktury a upomínky zaslané
panu S.. Obhajoba vzhledem k nedostatku informací o žalovaném vznesla všechny možné námitky proti žalobě – popřela uzavření smlouvy, odčerpání energie osobou pana Slunečka, poukázala na počáteční řádné platby a skutečnost, že je nemovitost pronajata a není známo, kdo ji v inkriminované době používal. Všechny tyto námitky žaloba vyvrátila předložením důkazů a poukázáním na právní předpisy upravující smluvní vztah a na stanovy společnosti E.ON, podle nichž postupuje v podobných případech. Smlouva byla řádně uzavřena, upomínky nebyly Českou poštou vráceny jako nedoručené. Po zkontrolování všech důkazů předsedkyní soudu bylo přikročeno k rozsudku, který žalovanému ukládá zaplacení dlužené částky a soudních výloh žalobce.
Aktéry jednání byli tedy pouze soudkyně, zástupce E.ON ENERGIE a.s. a opatrovník stanovený panu S. státem.
Soudkyně se zajímala o všechny podrobnosti smluv, data a částky na fakturách, vše pečlivě porovnávala a nechávala si tyto údaje vysvětlovat od zástupce žalující strany. Živě se dotazovala na jakékoli nesrovnalosti a fakta, která jí unikla. Formální pozice soudce jako vykonavatele zákona nebyla v jejím podání strohá a nadřazená. Podle mého názoru to bylo i skutečností, že u soudu byli přítomni pouze právníci, tedy osoby, které znají velmi dobře prostředí soudu a chovají se v něm přirozeně podle daných pravidel.
Zástupcem společnosti E.ON byl mladý koncipient. Působil na mě zprvu dosti nervózním dojmem, při jednání se však choval sebevědomě, předkládal všechny potřebné materiály a odpovídal na námitky obhájce.
Opatrovník žalovaného byl starší advokát. Zdálo se, že na mladšího kolegu se dívá poněkud spatra a jeho chování bylo prosto snaživého podtónu, který byl patrný u koncipienta. Vzhledem k tomu, že neměl možnost s žalovaným hovořit a o případu neměl víc informací než ty, které předložila žalující strana, neplýtval svou snahou aby zvrátil rozsudek alespoň částečně ve prospěch žalovaného. Po úvodu koncipienta a předložení hlavních důkazů se zvedl a s odevzdaným povzdechem řekl: „Nevím o situaci žalovaného žádné bližší informace a jsem tedy povinen vznést alespoň některé běžné
námitky.“ Pak tyto námitky vyjmenoval jako kdyby je četl ze seznamu, který je nutno přečíst, aby se soud mohl pohnout dále. Bylo mu jasné, že žalobce je okamžitě vyvrátí, nemohl ale celou dobu pouze přihlížet a mlčet.
Kdybychom srovnali postavy obou právníků, byl zde patrný rozdíl mezi mladým snaživým koncipientem a starším zkušeným právníkem hned v několika výrazných aspektech. Předně už vzezření obou pánů bylo kontrastní – zatímco starší právník měl dobře padnoucí oblek a elegantní kufřík, mladý koncipient se oblékl jako zaměstnanec Českých drah a dokumenty si přinesl ve zmačkaných plastových deskách. Při jednání se starší advokát choval naprosto klidně a sebevědomě, když měl slovo, postavil se za stolem, mluvil rozvážně a zvláštně blahosklonně (na to, že výsledek byl od začátku jednání více než zřejmý). Mladý koncipient se přes svou silnější pozici choval velmi snaživě, neustále soudkyni ukazoval něco v dokumentech, které předložil.
Během jednání se zdálo, že všichni rozumějí dobře všemu ohledně projednávané věci. Pouze soudkyně se několikrát dotazovala žalobce na některé konkrétní informace ohledně smluv. Opatrovník žalovaného se přes nabídku soudkyně ani jednou na předložené důkazy nechtěl podívat, nepochyboval tedy o jejich relevantnosti.
Pro mě osobně bylo jednání přehledné, problémy jsem měla pouze s tím, že soudkyně mluvila nezřetelně a nebylo jí rozumět. Při úvodním čtení žaloby drmolila slova a vše četla monotónním rutinním způsobem. Pro jedince, který není u soudu přítomen často a není na tento způsob zvyklý je to velice nepohodlné a je nutno dávat pozor, aby neunikly žádné podstatné věci a neztratily se v ostatních formálních částech. Po každé výpovědi soudkyně nahrávala formální záznam na diktafon. Měla jsem občas dojem, že to, co říká, je až moc zjednodušující.
Pro mě bylo toto jednání svým způsobem absurdní. I když naprosto chápu žalobu podanou na pana S., celý aparát a formality, které vedly a povedou k tomu, že E.ON získá dluženou částku, jsou velice zdlouhavé. Samotné soudní jednání toho mnoho nevyřešilo. Byla to pouze formalita, která je nutná pro další kroky, které podnikne E.ON. Od začátku bylo jasné, že žalobě bude vyhověno. Mohlo to být snad jinak, když obhájce nevěděl o případu nic víc, než co vyplynulo ze žaloby? A má v takovém případě vůbec postava obhájce nějaký smysl? Za jakým účelem je placen člověk, který vznese „alespoň některé běžné námitky“? Nad těmi čtyřmi otázkami (z nichž dvě byly irelevantní i pro mě jako právního laika) by se přece soud zamyslel i bez něj.
Na tomto jednání jsem podle mého názoru viděla mnoho charakteristik jednoho ze stupňů byrokratického řízení. Tím víc umocněných, že přítomní jednali zcela profesionálně a formálně, bez jakýchkoli projevů citů. Ty sem ostatně nepatří.
Ještě byrokratičtější, bylo ale samotné získání informace, na které jednání jít. Snažila jsem se zjistit přímo v budově soudu, které jednání by bylo vhodné pro tuto práci. Navštívila jsem za tím účelem úřednici, na kterou mě odkázala kamarádka, která tuto práci psala minulý ročník a u soudu byla také. Dotyčná paní však nebyla ochotná mi pomoci a odkázala mě výhradně na informace zveřejněné na internetu. I přes mou další prosbu mi odmítla sdělit, co jsem potřebovala. Můj problém byl ten, že na internetu není zveřejněno v jakém stádiu se daný případ nachází, zda jde o
první jednání nebo vynesení rozsudku. Musela jsem tedy spoléhat na to, že jsem zvolila správně a navštívila jsem tak několik jednání, která byla pro tuto práci naprosto nevhodná. Přístup soudní úřednice mě velice pobouřil. Nevěnovala mi téměř žádný čas a její odpovědi byly velmi strohé. Oproti tomu soudci a soudkyně, kteří předsedali jednáním, která jsem navštívila, byli velmi
vstřícní a zajímali se o mé studium a práci. Také když jsem oslovila s dotazem jednoho z advokátů, ochotně a pečlivě mi vše vysvětlil.
Přístup k informacím je tedy u soudu bedlivě střežen úředníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat